Velký sál pražské Lucerny, která bude za pár měsíců hostit mladé maturanty, se v úterý večer prohnul pod invazí důchodců. V rámci celorepublikového turné zde totiž vystoupil jedenasedmdesátiletý zpěvák Karel Gott po boku operní divy s rockovou duší Evy Urbanové.
Live: Karel Gott a Eva Urbanová
support: BoomBand!
místo: Lucerna, Praha
datum: 9. listopadu 2010
setlist: Fantom opery (duet), Like A Dream, Noční král, The Power Of Love, Vstříc náhodám, Přísahám, že jsem to já (duet), Si tú me amas, Aranjuez, Ma t’amero, Má první láska se dnes vdává, Stokrát chválím čas, Když milenky pláčou, Žalu jsem se dřív jen smál, Oči má sněhem zaváté, Dám dělovou ránu, Kam kráčel můj bratr Jan (duet), Hej páni konšelé (duet), Ráj bláznů (duet), Adagio, Il mare calmo della sera, Jdi za štěstím, Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, Beatles, Lady Carneval, Deep Silent Complete, Walking In The Air, Radio Gaga, We Will Rock You (duet), Být stále mlád, Když jsem já byl tenkrát kluk, Přijela pouť, Kávu si osladím, C’est la vie, Pretty Woman, Oh Marie, Musica (duet), Zůstanu svůj, Granada, Trezor, I Wish I Had An Angel, Když vítěz mává nám (duet)
© facebook interpreta Karel Gott už nepotřebuje nové písničky. Jeho dosavadní repertoár by stačil přinejmenším na několikadenní show, spoustu skladeb lze bez váhání označit za legendární. S Evou Urbanovou se na společné jeviště vrátili po dvanácti letech a tu příležitost začali za doprovodu souboru BoomBand! Jiřího Dvořáka oslavovat českým přepracováním titulní písně z muzikálu "Fantom opery".
"Panejo!" blesklo mi hlavou.
"Gott je sice formát, ale kam se hrabe na Urbanovou!" Ta svým fenomenálním hlasem, sympatickým přístupem a opravdovostí zvedla publikum ze židlí. Síla a velikost jejího hlasu trumfla nejen přítomného Gotta (kterému to mimochodem zpívá stejně jako ve třiceti), ale i bývalou zpěvačku finských
Nightwish Tarju Turunen, od níž si v rámci
"vzpomínky na své rockové období" vypůjčila "Deep Silent Complete" nebo "I Wish I Had An Angel".
© Matěj Vaněček/musicserver.cz Samotný Mistr ve svých sólových číslech nostalgicky vzpomínal. Třeba na své vůbec první vystoupení v kavárně Vltava před padesáti lety, kdy uvedl song "Žalu jsem se dřív jen smál". Vzpomínal na Šlitra a Suchého ("Oči má sněhem zaváté"), na
Karla Svobodu ("Kdepak ty ptáčku hnízdo máš", "Lady Carneval") i na několik těch režimem zakazovaných ("Kam kráčel můj bratr Jan", "Hej páni konšelé").
Hořkosladší než jeho naučené mluvené výplně mezi skladbami byly gratulace z publika. Po každém odzpívaném kousku se před jevištěm vytvořila krátká frontička starších dam s květinami. Se slzami v očích mu blahopřály, radostně rozzářené od pódia odcházely. (Mezi námi, také jsem měla na krajíčku, když mi došlo, jakou radost jim dokáže udělat jedno
blbé podání ruky. Ale to jen tak na zamyšlenou.)
Diváci byli nadšení. Neúnavně a se vší vervou tleskali, div jim z rukou nestříkaly kapky krve. A bylo proč. Tento český popař, mírně zastíněný Evou Urbanovou, jim totiž dal přesně to, co chtěli - hity, nostalgii, humor a charisma.
