Chystáš se na nové turné. Jak moc bude jiné oproti původní, jarní, části?

Na turné zahrajeme stejně jako na jaře písně hlavně z poslední desky "Jsem" a výběr z desek předchozích "Spousta andělů" a "Dotyk". Některé písně jsou v jiném kabátě, jiné jsme třeba na jaře nehráli, ale pro mě je hlavní rozdíl v tom, že na jaře jsem se cítila úplně jinak než teď, což ovlivňuje přístup k výrazu a podání jednotlivých písní. Turné má zkrátka zase jinou atmosféru.

Jak moc pro tebe znamenají koncerty? Často o sobě mluvíš jako o introvertovi, ale vystoupit na pódium před tolik lidí musí být přece pro introverta hrozný záhul.

Jsem introvert s extrovertem v těle. (smích) Baví mě vystupovat a sdělovat něco lidem písní, je to to, pro co dýchám.

Podle jakého klíče vybíráš města a místa, ve kterých hraješ?

Teď jsme vybírali docela jednoduše, jsou to města, ve kterých jsme třeba ještě nikdy nebyli. Je fajn jezdit do různých míst, ať jsou malá, či velká, atmosféra koncertů se pak stále mění a každý koncert je úplně jiný a má svou tvář.

Co říkáš na situaci hudebního průmyslu v ČR? Spousta lidí alba stahuje. Jaký je to pro tebe pocit, když na koncert přijde plno lidí, ze kterých jen část opravdu kupuje tvá alba?

Tak samozřejmě mě to netěší, nejen kvůli sobě, ale když se podívám, kolik lidí se na tom podílí, dá do toho kus sebe, a pak si to někdo jen tak stáhne. Vadí mi ten princip, že hudba i filmy jsou považovány za samozřejmost, která je naprosto zdarma, jako kdyby to ty tvůrce vůbec nic nestálo, a teď nemyslím jen peníze, ale hlavně to důležité, jejich osobní niterný vklad. Z principu mi to přijde padlé na hlavu, ale poslední dobou to už moc neřeším, soustředím se na to, aby má hudba a všechno s ní spojené bylo co nejlepší, a pokud se to podaří, má to pro mě pak samo o sobě nezaplatitelnou hodnotu jako pro člověka.

Odehrála jsi pár koncertů s Katarínou Knechtovou a cimbálovkou Hudci z Kyjova s názvem "Radost být s Vámi", jaké to bylo?

Katarína mě oslovila, zda bych s ní nejela a nezahrála pár písní jak s Hudci, tak sama s její kapelou, nadchlo mě to, bylo to něco, co jsem do té doby nikdy neudělala, a vzhledem k tomu, že mám Katarínu i její hudbu ráda, kývla jsem a nelituju toho, byl to skvělý zážitek a moc jsem si to užila.

Jaká pozitiva má oproti koncertování nahrávání ve studiu?

Koncertování a nahrávání ve studiu jsou dva rozdílné procesy, každý z nich má svůj půvab. Když člověk tvoří a nahrává nové písně, je jak v jiném světě, v novém světě, poznává a je to dobrodružství, na koncertech člověk sděluje, co už objevil, a případně se svými písněmi neustále ptá sám sebe, co bude dál. (smích) Je to obojí něco, bez čeho bych asi už nedokázala žít.

A bere Aneta Langerová koncertování jako tvůrčí činnost, nebo jen jakési živé provedení či reprodukování svých písní?

Díky koncertování a reprodukci písní stále na něco přicházím, tvořím, ale je to jiné, než když se pak opravdu dělá nová deska. Řekla bych, že u mě to funguje jako velká inspirace k novým písním, k tomu, kam chci jít dal, co chci dělat.

Jak se ti zpívalo "Peace Of My Life" na narozeninách Monkey Business, jak ses k tomu vůbec dostala?

Roman mi jednoho dne zavolal, že mají za pár dní narozeninový koncert a co v tu dobu dělám, zda bych si nechtěla zazpívat tuto píseň. Obdivuju tuto kapelu už dlouho. Fascinuje mě, jak jsou sehraní, jak dobře hrají naživo, a zazpívat si s nimi byla pro mě docela výzva, stalo se a jsem za to ráda. Koncert měl skvělou atmosféru.

Dalo by se říct, že nyní máš takové holčičí období. Vyplynulo to přirozeně, nebo k tomu byl nějaký impuls?

Naprosto přirozeně, žádný konkrétní impuls nebyl, ale můj život a život asi každého z nás je plný impulsů, takže se to asi nějak všechno pospojovalo a takhle to dopadlo, což je super. Cítím se zatím asi nejlíp za celý svůj život.

A nemrzí tě teď například, že jsi na maturáku byla v džínách? Tedy jestli jsou mé zprávy správné.

Nepamatuju si, v čem jsem tam byla, každopádně jsem vždy chodila v tom, v čem jsem chtěla. Jsem zvyklá na hudbu, která je pro mě symbolem svobody, ale samozřejmě hledím na to, abych byla oblečená slušně, ať už si to každý vykládá po svém.

Vím, že toto se tvé hudby týká možná okrajově, ale ovlivnil tvůj coming out nějak tvůj náhled na svět, hudbu, budoucí tvorbu?

Mě ovlivnila spíš samotná podstata toho všeho, že to mám jinak, a to už dávno. Ale musím říct, že když se člověk vlastně otevře úplně všem, nejen svým známým, rodině, kamarádům, ale zkrátka všem, kteří to chtějí vědět, je fakt, že ho to trochu změní. Ulevilo se mi.

Byla jsi nominována za Česko a Slovensko na cenu MTV. Nakolik si vážíš této nominace? Mnoho lidí touto stanicí pohrdá, jaký k ní máš vztah ty?

Kdybych si toho nevážila, ani bych na samotný večer nepřišla a nezahrála bych. Nemám ve zvyku něčím pohrdat, buď mi něco sedí, anebo ne, podle toho se chovám a rozhoduju. Je fakt, že jsem na místě byla trochu jak v Jiříkově vidění, jsou mi blíž trochu jiné akce, ale to je jen můj pohled a vkus.

Je to už skoro rok, co vyšla tvá poslední deska "Jsem". Ačkoliv je možná trochu brzo - už máš nějaké plány na něco nového? S kým budeš spolupracovat, jakých témat by ses chtěla dotknout?

To je ve hvězdách. (smích) Mám samozřejmě už nějaká dema, ale to bych zatím nechala zavřené, ze zkušenosti vím, že ještě projdu několika kotrmelci a vše bude nakonec trochu jiné. Desky dělám v momentě, kdy cítím, že je čas, což tento rok určitě ještě nebude.

Kromě hudby se věnuješ i nadaci Světluška nebo před volbami to bylo sdružení Vyměňte politiky, co ti tato zkušenost přinesla?

Jeje... to je na dlouhé povídání. Světluška mi v mnoha věcech otevřela oči, ukázala svět, který byl a vlastně stále je nepředstavitelný, a zároveň mi dodnes ukazuje, jak člověk dokáže být statečný a odvážný, když se nepoddá depresím a hledá stále na věcech něco pozitivního. Vyměňte politiky mě zasvětilo trochu do světa, o kterém jsem jako holka téměř nic nevěděla. Snažila jsem se to vždy sledovat, abych byla v obraze, chodila jsem volit, ale dnes mi je mnohem jasnější, o co v politice jde a jak jsme na tom. To je kolikrát nemilé poslouchat, jelikož mívám tendence být hodně naivní, ale věřím, že se s tím stále dá něco dělat, a tak se snažím skrz tuto iniciativu povzbuzovat lidi, aby chodili volit a měnili věci k lepšímu, i když po malých krůčkách, ale měnili. Nedokázala bych doma sedět a žít s pocitem, že se s tím nedá nic dělat. A ještě ke všemu stále věřím i přesto všechno v dobrotu tohoto národa, poctivost a čestnost, jen je třeba hledat. Ano, připomíná to hledání jehly v kupce sena, ale co když ji jednou najdeme? Nikdy to nebude pro všechny ideální, ale i kdyby byla naše politika čistší každým rokem o něco víc a politici začali ctít obyčejné lidské hodnoty, bude se nám tu všem lépe dýchat. Je to na každém z nás.