Plant sází umělé kytky vedle divokých rostlin

23.09.2010 05:00 - Honza Průša | foto: facebook interpreta

Zpěvák Robert Plant vydává, po tři roky starém a šesti Grammy oceněném albu "Raising Sand", svou další sólovou desku. Tentokrát bez country zpěvačky Alison Krauss, zato ale se vzpomínkou na rané, předzeppelinovské období jeho kariéry - "Band Of Joy".
6/10

Robert Plant - Band Of Joy

Skladby: Angel Dance, House Of Cards, Central Two-O-Nine, Silver Rider, You Can't Buy My Love, Falling In Love Again, The Only Sound That Matters, Monkey, Cindy, I'll Marry You Someday, Harm's Swift Way, Satan Your Kingdom Must Come Down, Even This Shall Pass Away
Vydáno: 13.9.2010
Celkový čas: 47:32
Vydavatel: Universal
Band Of Joy byla nepříliš úspěšná a dávno zapomenutá Plantova kapela, v níž působil spolu s Johnem Bonhamem ještě předtím, než se dal dohromady s Jimmym Pagem a začal psát dějiny rocku s legendárními Led Zeppelin. V roce 2010 se ale právě Plantovi nechce do comebacku Zeppelinů. A tak se, alespoň titulem alba s odkazem na jméno stařičké party muzikantů, vrací ještě dál, někam do roku 1968.

Robert Plant je zkušený a vyzrálý hudebník a aranžér a ví, jakými lidmi se obklopit, o tom nemůže nikdo pochybovat. A "Band Of Joy" je, podobně jako u jeho předchozích počinů, sbírkou jeho oblíbených skladeb, přepracovaných k jeho obrazu. Tentokrát jde z části o tradicionály, z části o převzaté věci od kapel jako Los Lobos, The Kelly Brothers nebo třeba Low.

A právě "Monkey" od posledních zmiňovaných indie rockerů je nejlepším kouskem alba. Temná skladba oplývá atmosférou. Je tu hloubka, tajemno, má schopnost zadřít se pod kůži a obalit konečky vlasů i nervových spojů silnou dávkou návykové látky, která na vás zabírá. Je v ní naléhavost a nutí vás se díky ní k desce vracet.

To o poznání častěji to dopadá obráceně. Technicky výborně odvedená práce a skvělý zvuk ukazuje profesionalitu rockera Plantova formátu. Ale chybí tu nezřídka elektrizující náboj. Namísto něj tu máme čest s vlezlou bezstarostností ("Harms Swift Way"). Klid v duši, nekonfliktnost a bezpohlavní pohoda, nebo, chcete -li, nuda, se zrcadlí z některých skladeb (třeba "House Of Cards"), a vytváří tak celkový vlažnější dojem z desky.

Pravda, jsou tu i věci, u nichž se daří držet strunu naléhavosti a zaujetí napjatou a udržovat pozornost, gradovat, když je potřeba. Tradicionál "Satan Your Kingdom Must Come Down" je toho příkladem, ale pak se vrátíte k jinému tradicionálu "Cindy, I'll Marry You Someday", precizně odehrané bluegrassové klasice, která nenabízí žádný hlubší moment, pouze precizní hráčskou a pěveckou exhibici.

"Band Of Joy" představuje Roberta Planta ve skvělé pěvecké formě. Ale deska se musí hodně probírat, řada skladeb začne už po pár posleších nudit a dříve či později je začnete přeskakovat. Plant sází umělé kytky vedle planě rostoucích divokých odrůd svébytných rostlin. A ten kontrast je až příliš do očí bijící.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY