Vkusný kýč

01.10.2010 13:00 - Tomáš Tenkrát | foto: facebook interpreta

Jsou zpátky, anebo jsou pořád tady, jak chcete. Manic Street Preachers jsou zkrátka pilní studenti rocku a přicházejí jen rok po minulém opusu s dalšími novinkami. "Postcards From A Young Man" potěší všechny uvědomělé rádiové dramaturgy. Ano, tohle jsou skladby lidí, co už vědí, co od muziky chtějí.
7/10

Manic Street Preachers - Postcards From A Young Man

Skladby: (It's Not War) Just The End Of Love, Postcards From A Young Man, Some Kind Of Nothingness, The Descent (Pages 1 & 2), Hazelton Avenue, Auto-Intoxication, Golden Platitudes, I Think I Found It, A Billion Balconies Facing The Sun, All We Make Is Entertainment, The Future Has Been Here 4 Ever, Don't Be Evil
Vydáno: 20.9.2010
Celkový čas: 43:56
Vydavatel: Sony Music
Manic Street Preachers se na minulé desce odpoutali od hitového a rádiového schématu "Send Away The Tigers", když natočili syrovou "Journal For Plague Lovers" s ostrými kytarami a posledního Richeyho texty. S novinkou jako by navazovali právě na předminulou řadovku. Jsou zpět v té mělčí podobě. Nicméně s písničkami, které si budete po třetím poslechu prozpěvovat. A co je víc? Jít na dřeň, nebo umět napsat nekompromisní hitovku?

Ani Manics to asi nevědí. Proto chrlí na hudební trh neustále nový materiál s rychlostí podávání žalob Martina Michala. Tentokrát je to opět ten zářivě barevný obrázek malovaný fixami. Jsou stejně odzbrojující jako malé děti, které vám i hřbitov dokážou namalovat pozitivně. Samozřejmě že je to místy patos a kýč, ale vlastně proč ne, když někdo dokáže udělat i kýč vkusně...?

Rozmáchlé aranže, hodně orchestrálních vsuvek, gospelový sbor anebo kytara s tklivou kvílející linkou. Všeho je naštěstí naváženo tak akorát, abyste se nemuseli ošívat. Balancují na hraně, ale nikdy za ni nepřešlápnou. "Postcards From A Young Man" nelze točit pořád dokola, motala by se vám totiž hlava, ale jednou denně už funguje jako ten nejuniverzálnější kytarový pop. Tohle můžete pustit na svatbě, imatrikulaci, při vězeňské diskotéce, večírku socanů nebo na besídce ve školce a nikde si nebude připadat jako idioti.

James Dean Bradfield je prostě borec. Nahrál s kámošema asi dvou sté patnácté album a opět si na něj nikdo nedovolí otevřít pusu. A to jsou ve fázi, kdy většina jejich vrstevníků se rozhoupe k novému materiálu jednou za pět let a dělá z toho událost. V tomhle lze Manic Street Preachers věřit, oni musejí muziku neskutečně milovat. To je zkrátka slyšet. A právě pro jejich upřímnost se těžko něco vyčítá. "Postcards From A Young Man" je radost poslouchat. Ale ne příliš dlouho. Zhruba tak do další řadovky...


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY