Na nové album Anny K. jsem se opravdu hodně těšil. V poslední době jsem se podobně těšil na několik dalších desek a většinou mě po poslechu čekalo jen zklamání. U "Stačí, když se díváš" mě naopak čekalo překvapení - ta deska je totiž mnohem lepší, než jsem doufal. Minulé album "Nebe" a několik hitů z ní pořádně rozvířilo hladinu české populární hudby, protože dokázalo, že dobrý a hratelný pop se dá dělat i jako kombinace elektroniky, kytar a samozřejmě výrazných melodií, aniž by se přitom náročnějšímu posluchači zvedal žaludek. Je navíc samozřejmé, že novinkové album Anny K. se dá porovnávat v českých poměrech jen s její minulou deskou. A v porovnání s ní vychází novinka lépe.

Už úvodní stejnojmenný singl mě docela ohromil. Snažit se do českého rozhlasového éteru protlačit písničku, která popírá klasické schéma sloka-refrén-sloka-refrén-refrén? V podstatě něco nemožného. "Stačí, když se díváš" však má (slovy běžného rádiového posluchače) stavbu 4 x sloka - nějaká divná kytara - 4 x refrén. Jinak všechny ingredience, které proslavily minulé album, samozřejmě zůstávají - mix kytar a elektronických zvuků. Tahle písnička si zaslouží být hit, protože pokud někdo může český pop posunout dopředu, je to právě Anna K. a samozřejmě tým spolupracovníků kolem ní, jmenovitě Filip Horáček a producent Tomáš Vartecký.

Celé album se sice nese v podobných intencích jako "Nebe", ale narozdíl od něj se liší v jedné věci. "Nebe" bylo napěchováno z půlky hity a z půlky vycpávkami. Na nové desce tolik jednoznačných hitů nenajdete, ale také žádná z jedenácti obsažených skladeb není balastní a naopak má na desce své místo. Za dobu od minulé desky se Anně K. a spol. podařilo shromáždit várku silných skladeb, mezi kterými nenajdete špatnou věc. Hodně jim dodávají i zajímavá aranžmá, která nabízí v popu nevídanou možnost stále objevovat nové a nové zvuky a vychytávky. Možná by se dalo vytknout, že to, co bylo na minulém albu objeveno, je na novém albu pouze dovedeno k dokonalosti, ale nikam jinam dál neposunuto, ale když ono všechno drží tak obdivuhodně při sobě...

Z desky je těžko vyzdvihovat nějaké písničky z důvodů, které jsem uvedl už výše, ale přece jen bych upozornil na své tři favority. "Město" by se po hudební stránce klidně mohlo objevit na desce nějaké progresivní elektronické kapely, výrazně tepající basa nemá chybu, ale právě šeptající vokál Anny K. dodává písničce tu pravou šťávu. Předposlední "Jediná" je naopak protipólem celé desky - pomalá téměř akustická baladička s vybrnkáváním na banjo, které mizí u konce do ztracena. Závěrečný bonus "A 25 K" si z poloviny odezpíval Simon z Kurtizán z 25. Avenue a takhle zajímavý mix elektroniky, relativně tvrdší hudby a dvou rozdílných hlasů se jen tak neslyší. Jenže takhle bych mohl psát téměř o každé písničce na desce.

Nové album Anny K. je důkazem, že dělat pop se dá i jinak, než jsme z českých rádií zvyklí. Tahle ženská a její spolupracovníci vědí, co mají dělat a dělají to skvěle. Když je v plánu další album?

CD k recenzi poskytla firma B&M Music.

Album: