Je nepochybně jedním z nejtalentovanějších kytaristů posledních třiceti let, stál u renesance stylu Mods, ale naštěstí nejezdil s baretem na skútru, nýbrž s neskutečnou lehkostí vedl kultovní kapelu The Jam. Ti jsou již dávno uložení k ledu a pravděpodobně se nikdy nevrátí, stejně tak už je navždy uzavřená kapitola s názvem Style Council. Brilantní kytarový mág nás tak nejspíš bude oblažovat již jen sólově, a to je sakra dobře.

Paul není ani trochu nakažen ostrovními hudebními nešvary, které zamykají většinu kapel do naprosté uniformity. Na novince jen potvrzuje svůj dar napsat chytlavý a neotřelý song, je mu zcela jedno, jestli si vypomůže jazzovou vsuvkou, klavírním intermezzem nebo čímkoliv jiným. Vše mu jde pěkně od ruky. Jen tu cíleně chybí hitovost. Weller by s klidem napsal prvoplánový hit, ale přišel by o radost z hudby. Proto radši staví inteligentní aranže se zajímavými prvky.

Deska tak přináší skvělou punkovou pecku "Fast Car/Slow Traffic", ale i v podstatě rádiovou hitovkou "Wake Up The Nation", která nakonec dala název celému albu. Ale dobrých songů je zde šestnáct. Pochvalu si zaslouží i zvuk, který je retro a zároveň i moderní. Takhle má znít správná a poctivá Mod deska, zejména když připočteme, že basa spokojeně brumlá pod prsty dalšího člena The Jam Bruce Foxtona. To je asi maximum, co lze nabídnout a asi i požadovat.

Suma sumárum, Paul Weller nemusí nikomu nic dokazovat, ale on to přesto udělal. Dokázal, že v prvé řadě nepatří do starého železa, ale na špičky hitparád. Ukázat takhle inteligentní popovou a přitom nemainstreamovou desku, to chce odvahu, kumšt a hlavně schopnosti. A to vše se tady snoubí v jednom kotoučku s průměrem dvanáct centimetrů.