Nejednomu alternativněji zainteresovanému posluchači se může zdát, že Sufjanovo podivné jméno se v zahraničních médiích objevuje nějak podezřele často. A přitom Sufjan Stevens nevydal od dob desky "Illinois", tedy od roku 2005, žádnou novou studiovku. Je pravdou, že rok po ní nabídl pouze béčka a auttejky anebo krabici pěti vánočních EP... Vloni pak přearanžovaný remake své vlastní desky a soundtrack k newyorskému konceptu "The BQE". Novinkové "All Delighted People EP" vyšlo bez varování v pátek 20. srpna, digitálně, prostřednictvím portálu Bandcamp.com za cenu pěti dolarů (v přepočtu zhruba směšná stokoruna). Od pondělí 23. srpna se prodává i v jiných digitálních krámech a věcně prý někdy taky vyjde, možná kolem Vánoc.

Jeho nízká cena i zavádějící označení by mohly být předobrazem materiálů horších kvalit, díkybohu je ale Sufjan Stevens ještě stále rozumný a předal své specifické akusticky-všehochuťové-absolutno. I když nás obelhal pojmem EP (= extended play = klasické označení pro nahrávky kratší stopáže)...

Tento kus hodinu trvajícího umění je k nevíře. Sufjan k nahrávce uvedl, že na ni posluchači mají nahlížet jako na vzdání holdu apokalypse, nudě existecionalismu a songu Paula Simona "Sounds Of Silence". Uprostřed této alternativistické nahrávky se kusu písně i dočkáte.

Těm sufjanova-stylu-znalým nabídne směsici mnoha rozličných prvků, se kterými běžně pracuje, v rozmanité symbióze. Orchestr, sbory, electro na jeho způsob, akustické bicí, klávesy, orchestr, hoboje, kytary i mandolíny, piáno, vlezlé melodické popěvky, kompoziční opusy i rozsáhlé dramaturgické etudy. Už jen titulní píseň "All Delighted People", kterou si můžete vychutnat ve dvou verzích, je sama o sobě mistrovským kusem. Nepravidelná kompozice a hra s harmonickými i lomenými intervaly v kabátě obšitém orchestracemi, které se vrství a vytvoří finále s emotivně drásavým klimaxem ve standardním folkovém songu. Dramatický jedenáctiminutový epos s mocnými verši dokazuje zase a znovu, že Sufjan Stevens je úplně obyčejný písničkář...

O finále nahrávky se postarala sedmnáctiminutová skladba "Djohariah". Podle Sufjana jam-pro-svobodné-matky. Ztělesnění vlezlého popěvku a jeho nekonečná a zbytečná recyklace pro jedny, nebesky dramatická óda pro ty druhé. Lehčím alternativistům zcela postačí písně jako "Heirloom" či "From The Mouth Of Gabriel". Jsou vyvážené, technicky hodnotné a povedené, pro Stevensovu tvorbu i typické, pro mnohé nezapomenutelné a jsou to ještě pořád písničky, ne nějaké vleklé fláky. Vybíraví posluchači ocení zdařilou postprodukci, která výslednému vyznění a působení alba dodává nejeden klad.

Celé EP si můžete zdarma poslechnout, v lepším případě pak i následně digitálně zakoupit níže.