Na čtvrtou desku Alizée se čekalo celkem netrpělivě a lákadlo v podobě "Limelight" bylo skvostné. Změnu si fanoušci i pochvalovali. Pak všechny ale zmátl singl "Les Collines (Never Leave You)". "Une Enfant du Siècle" je o hledání. O tom, jak se vymanit z bludiště. Povedlo se to jen částečně.
6/10
Alizée - Une Enfant du Siècle
Skladby: Eden Eden, Grand Central, Limelight, La Candida, Les Collines (Never Leave You), 14 Décembre, A Coeur Fendre, Factory Girl, Une Fille Difficile, Mes Fantômes
Vydáno: 29.03.2010
Celkový čas: 36:41
Žánr: synth-pop, electronic
Vydavatel: Sony Music
O úspěchu alba rozhoduje mnoho maličkostí. Svou důležitou roli hraje první singl, který by jej měl uvést.
Alizée v tomto ale neměla šťastnou ruku, "Les Collines (Never Leave You)" je na desce tím nejslabším elementem. Je totiž příliš snadno odhadnutelný a je to popina jak z osmdesátkového žurnálu. Ne náhodou je totiž její čtvrtá položka v diskografii ovlivněna životem Edie Sedgwick, jedné z Warholových múz.
"Une Enfant du Siècle" je další odbočkou od počátečního směrování, které jí připravila dvojice
Mylene Farmer a Laurent Boutonnat. Po neúspěchu s trojkou "Psychédélices" se uzavřela do sebe, změnila tým a vydavatelskou firmu. Nový začátek (pokud by se to tak dalo nazvat) startuje v retro duchu: úvodní "Eden, Eden" je francouzský šanson jak vyšitý, odkaz Serge Gainsbourga ožívá a Alizée to v této poloze i celkem sluší. Na škodu není i více elektronický zvuk a vliv již zmíněných osmdesátých let (ten je nejvíce patrný v nevinném popěvku "Factory Girl").
Zádrhel je však zakopán ve zjištění, že chybí větší míra odvahy, zbavení se strachu z možnosti zkusit něco nového, odvážnějšího. Pokud by se na albu totiž objevilo více šarmantních "Limelight", hned by celý opus zněl zcela jinak. "Une Enfant du Siècle" je ale pravým opakem. Přešlapováním v prostoru celní kontroly a sázka na jistotu. Líbivý pop hraný na synťáky (to vše v drobet sladším odvaru) a se špetkou elektronických pokusů. "Grand Central" mohl být taktéž dobrým vodítkem, jak ven ze začarovaného kruhu. Výhodou však je určitá vyváženost oproti "Psychédélices", ta totiž byla zmatená a postrádala nějakou výraznější tvář.
Zdá se, že za
Alizée stojí stále tým, který si myslí, že je stále onou křehkou
holčička z dob "Moi... Lolita". Jenže ona už dospěla a
cukrkandlování se směnným kurzem osmdesátých let je sice příjemné a je lepším průměrem, ale dalo se z toho vytěžit mnohem více. Kdyby se vydala směrem po vzoru
Charlotte Gainsbourg (přesněji jejího povedeného kusu "IRM"), byla by to luxusní jízda. Takto je to stopka někde na půli cesty.
Alizée - Les Collines (Never Leave You)