Při slově Disney mnohým hudebním fanouškům naskakuje husí kůže. Tato stanice dala světu například takové muzikální klenoty jako Hannah Montanu v podání Miley Cyrus nebo slaďouše Jonas Brothers. Na druhou stranu ne všechny hudební projekty zpívajících herců od strýčka Mickyho dopadly vždy podprůměrně (myšleno z hudebního hlediska, komerčně jsou na tom jejich alba až smutně dobře). Taková Demi Lovato vydala dvě velice slušné desky a Selena Gomez se svou doprovodnou partičkou The Scene jí možná jednou začne šlapat na paty.

Debutová deska "Kiss & Tell" sice revoluci v hudbě nezpůsobí, ale má spád, většinou nenudí, a co více - člověka v zátylku nemrazí pocit trapnosti, že si pustil desku seriálové herečky. Selena Marie Gomez se na albu drží pěkně při zdi, nepokouší se hrát si na majitelku zdí-bourajícího hlasu, velkou umělkyni ani infantilní rebelku. Těmto parametrům s přihlédnutím na věk letos osmnáctileté interpretky odpovídá žánrová paleta, z jejíž barev deska vyrůstá. Rockem, punkem a tanečnějšími tracky obmalovaný pop tvoří základ studiové prvotiny mladé Hispánky.

Takových desek vycházejí v USA mraky, celkový zvuk proto není nikterak originální, aranže jsou také víceméně klasické. Od nudy však Seleninu hudbu posunují prvky elektroniky, kterými je deska prošpikovaná. Nejpatrnější je to v singlové "Naturally", jež má všechno, co by popový hit měl mít. Silnou melodii, drive, zapamatovatelný text a v neposlední řadě krásnou zpěvačku v popředí. Pravdou zůstává, že tato píseň působí na albu trochu jako zjevení. Převážně kytarové album s prvky garážového rocku se v polovině přesune na taneční parkety a pak se, jakoby nic, odporoučí zpět do předměstské garáže. Zpěvačka se skupinou jsou si však úspěchu této taneční vypalovačky vědomi, a proto by mělo být druhé album více ve stylu právě zmiňované "Naturally".

Dalšími tracky zasluhujícími pozornost je úvodní (a zároveň titulní) "Kiss & Tell". Její zvuk je zřejmě nejsyrovější, a i když se o pravém punku mluvit nedá, silný říz skladbě nikdo neupře. Selena prozíravě na desku zařadila pouze jedinou baladu, což bylo moudré rozhodnutí, kolekce se díky tomu nedrolí a nerozmělňuje v tklivý balast. Bohužel však "The Way I Loved You" je naprosto jalová a rutinní pomalá písnička, bez které by album fungovalo úplně stejně, ne-li lépe.

Selena Gomez & The Scene dali dohromady zábavnou nahrávku se slušnými songy, které pěkně šlapou. Výsledné hodnocení není příliš vysoké, ale to především kvůli nedostatku originality (rozuměj nedotažené snaze najít vlastní zvuk). Každopádně je třeba uznat, že Selena Gomez & spol. mají pěkně nakročeno k tomu, aby našli směr, který jim bude plně vyhovovat, a nebudou pak desku zbytečně zatěžovat občasnými žánrovými přešlapy.