Když jsem poprvé dostal do rukou desku "Cheese" od zpěváka, který vystupuje pod jménem Stromae, trochu se mi zatočila hlava. Ne snad proto, že by deska byla špatná, naopak, ale pořádně jsem ji nedokázal uchopit. Poslouchám hip hop? Je to electropop? Nebo snad house? Zřejmě od všeho trochu. Povětšinou to zní tanečně, zpěv jako takový se zde nevyskytuje, vokální projev by šlo nazvat spíše rapováním. Ale že by se v pozadí točila jedna smyčka, aby výsledný styl mohl být označen za hip hop, to se taky tvrdit nedá. "Cheese" je takový hudební chameleon.

Stromae začínal jako rapper ve skupině Suspicion, čímž se vysvětluje vliv hip hopu. Sám zpěvák však dodává, že se hodně zajímá i elektronickou hudbu. A je to znát, album si bere od obou stylů to, co ho baví nejvíce. Nechybí zde jistá agresivita, nebo lépe řečeno údernost francouzských textů písniček a jejich prezentace typická pro rap, na druhou stranu vás většina tracků nenechá sedět, nepřeslechnutelná melodičnost je skoro až popová. Výrazný náboj, danceové ladění a ostrý text se objevují například v singlové "Te Quiero" nebo v prvním songu alba "Bienvenue Chez Moi".

Zpěvák se nebál ani experimentování - víceméně instrumentální "Silence" si pohrává až s psychedelickými zvuky a při jejich poslechu se o mě otřely myšlenky na Depeche Mode a jejich "Playing The Angel". Mlčení disponuje výbornou lehce tranceovou gradací a osobně řadím tento song k vrcholům alba. Veskrze taneční deska v některých momentech však překvapí odklonem od dosavadního stylu. Pianem rozehraná "Dodo" nemá nikterak složitou kompozici a svou říkankovitostí a proměnlivým rytmem se houpá na pomezí ukolébavky a diskotékové vypalovačky. Zní to šíleně? Celkem ano, ale překvapivě to funguje.

Titulní písnička "Cheese", která album uzavírá (následuje ještě bonusový remix hitu "Alors On Danse"), kombinuje elektronicky upravený hlas, pomalé tempo, klavírní linku a shrnout by se dala do pojmu elektronická balada, svého druhu unikát. Byla by škoda nezmínit i největší hit celé placky "Alors On Danse", který talentovaného mulata proslavil. Písnička se stoprocentní nakažlivostí dokáže zabrat naprosto přirozeně, aniž by se o to kdovíjak snažila.

První velká deska zpěváka-rappera Stromaeho se jednoduše vydařila. Nechybějí na ní hity, nenudí, hraje si s mnoha vlivy a nenechá člověka ani na chvíli vydechnout. Spojení hip hopu a elektronické taneční hudby vyšlo až nečekaně dobře. Francouzština navíc celému počinu dodává (alespoň českým uším) na exotičnosti. Teď už je jen otázkou, zda rádia dají šanci i dalším singlům z desky a zda si posluchači desku koupí, protože v opačném případě by byla obrovská škoda, kdyby takto nadaný nováček upadl v zapomnění.