"Jako by Jamie Lidell čím dál víc měknul," začínala oslavná recenze na dva roky starý výborný počin "Jim". Jako by si Lidell recenzi přečetl, nad sebou se zamyslel a následně rozhodl udělat zase obrat. Není to obrat přímo o sto osmdesát stupňů, kdybychom ho chtěli zanést na osu, je to návrat kamsi těsně před "Multiply".

K tomu vrtochu si Lidell přizval do producentské židle krom svého ega ještě Becka, Chrise Taylora z Grizzly Bear, Lindsey Rome a Robbieho Lackritze. Svými hlasy pak přispěly dámy Nikka Costa a Feist. "Compass" je tedy pořád písničková nahrávka, v celkovém vyznění ale poněkud, nebo spíš o dost méně přístupná než její předchůdce. Už otvírák "Completely Exposed", který se nese v líném a poměrně experimentálním duchu, dost naznačuje. A naznačuje pravdivě.

Jamie Lidell si v roce 2010 pořád hraje, ale tak nějak s klapkami na uších. Zavřel se před okolím, dost možná i sám před sebou. A to, jak to celé bude působit na okolí, ho nezajímá. Sobecké? Možná, možná ne. Avantgardní? Svým způsobem rozhodně. Některé skladby znějí jako hodně pokrčený Prince ("I Wanna Be Your Telephone"), jen pár jich upomíná na bezstarostnou jízdu z "Jim" ("Enough's Enough"), některé znějí jako kompletní úlet ("It's A Kiss", "Gypsy Blood" a vůbec závěrečná třetina alba).

"Compass" rozhodně není jednoduchá nahrávka. Není pro každého. Naživo jistě bude prezentována formou hlukových stěn a bláznivých zvukových kreací. V pokoji a na ulici ve sluchátkách ale funguje jen tak napůl.

Jamie Lidell - The Ring