Když použijeme Ringova slova, nová NiceLandova deska vzniká "s malou pomocí jeho přátel." Rodák z Bruntálu, který se už před lety usadil v Praze, totiž rozvázal smlouvu s vydavatelstvím. A jeho spoluhráči z kapely, kteří buď působí, nebo v minulosti působili v řadě hudebních sdružení, teď naplno využívají nabytých kontaktů. "Důvod, proč jsme se s firmou rozešli, byly víceméně peníze. Sony nám hodně pomohlo na začátku s první deskou, ale dál do nás investovat nechtělo," říká Michal ve sklepě jednoho z domů na Vinohradech, ve kterém se skrývá jeho aktuální studio.

NiceLand je jeho osobní přezdívka i název kapely. A z té jsou dnes ve studiu přítomni kytarista Tomáš a basák Přemek, který si na téma rozvázání smlouvy bere slovo: "První desky NiceLanda se prodalo asi dva tisíce, na brejk se nedostala a na firmě věděli, že s druhou deskou bude prodej ještě nižší. Ne kvůli kvalitě toho alba, ale kvůli prodejům, které jdou dolů standardně. Takže šlo o oboustrannou dohodu. Vyhovovalo to jak jim, tak nám. Díky tomu dneska máme volný práva jednat s kýmkoliv v zahraničí, když o nás bude zájem," vysvětluje Přemek, který je jedním z těch, kteří mohli před natáčením chystaného alba zavolat na pár známých čísel.

"Všichni působíme nějakých deset let v různých kapelách," tvrdí. "Já navíc pracuju jako promotér produkční firmy, takže dohromady dáme spousty kontaktů. Jsme schopni si sehnat studio a vybavit si ho potřebným příslušenstvím. Dá se ušetřit spousta peněz na tom, že nám pomůžou kámoši, kterým na oplátku zase někdy pomůžeme my". Kay Buriánek ze Sunshine nebo Andy ze Sunflower Caravan budiž malým příkladem.

NiceLand & spol. začali s přípravami v Sezimově Ústí. Na jihu Čech si vybudovali improvizované studio a tam nový materiál zkoušeli. "Půjčili jsme si velký studio v úplný řiti a tam si to udělali po svým. V Sezimově ústí jsme hráli čtrnáct hodin denně, jedli tam a spali. Když byl materiál OK, přijeli jsme jej natočit sem," popisuje kytarista Tomáš genezi desky.

Aktuální NiceLandovo studio má rozměry menší kuchyně a obrazně řečeno se tu i vaří nové písničky. Roli šéfkuchaře svěřila kapela Amákovi, který si udělal jméno už před lety v Sunshine a který nyní u producentské taktovky vystřídal Yardu Helešice. "Když jsme začali připravovat novou desku, přemýšleli jsme nad producentem," prozrazuje Michal Motyčka. "Baskytarista Přemek Amáka zná, takže byl vlastně první na ráně. Uvažovali jsme ještě, že bychom oslovili Dušana Neuwertha, ale věděli jsme, že nám na něj label peníze nedá. Amáka jsme ale byli schopni zaplatit a on je navíc flexibilní. Dušan Neuwerth má nějak nastavený kalendář, zatímco Amák musel měsíc dopředu udělat nahrávací plán, což by u jakéhokoliv producenta, který pracuje standardně, nebylo možný. Ale Amák je pankáč, a proto spolu můžeme točit tímhle způsobem," dodává.

Kapela ve studiu pracuje na třinácti písničkách a všechny by se měly na novince objevit. Amák za producentským pultem pouští malé ukázky. Songy jsou samozřejmě nehotové, mnohdy s několika pokusnými kytarovými linkami. Přesto lze říct, že nové písničky plynule navazují na dva roky starý debut. Opět v nich slyšíme Briana Molka z Placebo, opět je tam něco od Michaela Stipea z R.E.M. Ale tentokrát jako by ještě více zesílil vliv hudby devadesátých let. "S tím souhlasím. Když jsem nové písničky psal, hodně jsem poslouchal bandy jako Pixies nebo Smashing Pumpkins, protože dnešní skupiny se jimi hodně inspirují. Jo, nový písničky jsou nakoplý do devadesátek," pokyvuje hlavou Michal.

Basák Přemek se pokouší nalézt hlavní rozdíl mezi "Little Black Book" a jeho zatím bezejmenným nástupcem: "První deska byla hodně lo-fi a určená spíše na domácí poslech. Člověk si k ní sedl a poslouchal chytlavý songy," říká. "Bylo to fajn, ale na koncertě to pak trošku haprovalo. V repertoáru prostě musíš mít song, který tomu dá trochu na prdel. Tempově a dynamicky to musí jít jinam. Takže jsme teď chtěli, aby písničky fungovaly hlavně naživo, protože v tom je budoucnost kapely. Pokud nebudeme hrát dobrý koncerty, můžeme se jít v dnešní době i s dobrou deskou zahrabat".

Představu o "songu, který tomu dá na prdel" může splňovat například "I Won’t Give In", naopak zklidněnou polohu NiceLand nabídne v baladické "I’ll Take Everything". A "Song You Won’t Forget" zase nezapře "původ" producenta Amáka - jako by totiž vypadl z předposlední desky Suns. V nových písničkách zároveň absentuje elektronika, ale podle Michala ještě není všem dnům konec. "Na elektroniku ještě určitě bude čas," říká.

Čas si NiceLand dává i s psaním textů a názvem desky. "Měli jsme pár pracovních názvů, ale ani na jednom jsme se ještě všichni neshodli. Zároveň ještě pomalu dopisuju texty a přemýšlím, že když se mi povede nějaká pěkná větička, tak ji z textu vyjmu a použiju v názvu. Snad se z toho něco vyklube, do září je času dost," uzavírá. Podle něj bude novinka především reklamou na živé koncerty. Nakolik se povede, budeme moci zhodnotit na podzim. Nejzazší termín vydání novinky je 1. října.

Fotogalerii z návštěvy ve studiu najdete tady.