V jednom rozhovoru vám dali za úkol popsat zvuk Fuck Buttons každý třemi slovy. Řekli jste: naděje, hluk, svoboda, planeta, Země, křik. Jsou tyto prvky inspirací, nebo výsledkem?

Náš zvuk a naše podněty spíše sdružujeme s určitými východisky a emocemi. Nehledíme tolik na jeho samotnou estetiku. A co se týče těchhle prvků, nejspíš odráží naši náladu v té době.

Na vaší aktuální desce zníte mnohem obšírněji a komplikovaněji než na "Street Horsing". Stojí za tím změna technologie, nebo jde o přirozený progres?

No, technologii i techniku, co jsme měli k dispozici při nahrávání "Tarot Sport", jsme měli při ruce už i při nahrávání "Street Horsing", ale ne zcela jsme jí dokázali využít naplno. Když si vezmeš naše obě alba, poslouží ti jako dokonalé dokumenty, které zakotvují moment, ve kterém byla nahrávána.

Jak u vás probíhá skládání muziky? Ve dvoučlenných projektech to je často tak, že každý přijde se svým nápadem, oba se pak spojí ve studiu. Váš až schizofrenní zvuk k tomu taky vybízí...

Myslím, že nejsme ten případ, kdy bysme pracovali samostatně. Píšeme dohromady a vždycky jsme to tak dělali. Pokaždé, když máme hotovo, je pak neskutečně zajímavý sledovat, co se stane.

Máte zkušenosti s producentským umem Andrewa Weatheralla a Johna Cummingse. Když porovnáte způsob spolupráce s nimi a samotný výsledek, chtěli byste do budoucna spolupracovat opět s jedním z nich, nebo se spíš poohlídnete někam dál?

Tohle budeme řešit, až to přijde.

"Tarot Sport" sbírá jedno ocenění za druhým. Je to pro vás spíš závazek, nebo motivace?

No chtěl bych asi vědět, kde jsou tyto ceny udělovány. Ale s úctou, s jakou svoji hudbu děláme, to pro nás znamená čistou zábavu. Žádný stres.

Změnilo se vaše okolí, svět kolem vás, po masivním úspěchu vašeho druhého alba?

Zdá se, že od vydání našeho druhého alba bylo dosaženo světového míru. Jsme nesmírně šťastní.

Už spoustu let se mluví o krizi hudebního průmyslu. Hudba samotná je paradoxně díky internetu ve zlatém období. Myslíte, že byste bez internetu byli tak populární?

Hudební průmysl jako takový je stále prosperující, to nahrávací průmysl je ten, který umírá.

Bristol se stal slavným díky trip hopu v devadesátých letech. Nakolik jste byli ovlivněni tímto fenoménem? Pokud jste někdy byli... Myslíte, že můžete se svým zvukem dosáhnout pozic jako třeba Portishead a Massive Attack?

Ne.

Jako skupina jste se dali dohromady díky spolupráci na studentském filmu a hudbě k němu. Přemýšleli jste někdy o tom, že byste udělali muziku ke klasickému filmu?

Nikdy neříkej nikdy.

A kdybyste si měli vybrat režiséra, se kterým byste spolupracovali?

Určitě by to byl Chris Cunningham. Jeho práci milujem a rádi bysme s tím malým prevítem spolupracovali na nějakým projektu.

Kývli byste i na nabídku udělat hudbu pro reklamu?

Rozhodně bychom muziku pro nějakou reklamu udělali, ale debaty o tom, zda je hudba, kterou děláme, pro reklamy vhodná, či ne, jsou věčné téma.

Kdybyste měli člověku, který vás nezná a nikdy nebyl na vašem koncertě, říct, jaký druh zkušenosti ho čeká, když vaši show navštíví, co byste mu řekli?

Ať se připraví na to, že se jeho život změní.

Jste teď v pozici, ve které jste chtěli být, když jste začali dělat hudbu, nebo tohle neřešíte?

Nikdy jsme si nedovedli představit sami sebe v téhle pozici a z toho důvodu budeme navždy laskaví a milostiví.

P. S.: Fuck Buttons se českému publiku představí 3. května v pražské Meet Factory, o den později pak v brněnském klubu Fléda.