Při výběru písní na bestofku se Harlej řídil ohlasy na jednotlivé písně na koncertech, takže nářky nad tím, proč na desce posluchač nenajde třeba "Abstinenta" z první desky, "Černoušky" z druhé nebo "Tramvaj č. 50" z třetí "Hárlejovy komety", jsou de facto smeteny pod stůl. Navíc by v případě vyslyšení všech přání musela kapela vydat rovnou dvoj- a možná i víceCD, protože hitových kusů má ve své zásobě kopu. Samozřejmě v rámci svého žánru.

Charakteristickým znakem dřívějších souputníků a dle některých epigonů Kabátu byl Vláďa Šafránek a jeho specifický praštěný pěvecký projev. Oproti němu působí Tomáš Hrbáček, který se po Šafránkově nečekaném odchodu začátkem roku 2006 chopil kapelního mikrofonu, zvláště v rychlejších starších peckách zbytečně klidně až nudně. Stačí si jen porovnat úvodní song "Zfetovanej" nebo "Optimistickou" s jejich původními verzemi. Rock'n'rollová živelnost je i přes vynechání digitálních technologií při natáčení výběrovky spíše na straně starých kousků. Stejně tak i "Svařák", který zdomácněl na venkovských zábavách, zní poměrně mrtvě, ovšem v tomto případě jsou na vině zazděné sbory.

Na druhou stranu "Zrzi, zrzi" si svůj podíl špíny zachovala, ovšem obecně lze říci, že současnému zpěvákovi sedí spíše pomalejší kusy, třeba takové "Zemětřesení", původně taktéž nazpívané Šafránkem, je velmi vydařená věc a na bestofce mu patří trůn pro nejlepší píseň. Za zmínku také stojí nově vyvedené "Pověste ho vejš" a závěrečná "Proměna", které okořenil smyčci Český národní symfonický orchestr.

V celkovém součtu lze desku označit jako český rockový průměr, byť je nacpaná relativně známými melodickými kusy. Přece jen dá to zabrat zvykat si na nové verze a srovnání se člověk neubrání. A i přes inovace mohla bestofka obsahovat ještě něco navíc, stopáž disku by to snesla.