Když se řekne, že něco zní moc česky, většinou je to myšleno jako nadávka. Díky kapelám jako Flash The Readies a jim podobným, bychom se ale tohoto klišé mohli snad konečně zbavit. Pokud by většina českých nahrávek zněla alespoň tak jako "Kyska", začala bych znova do české tvorby vkládat naději.
7/10
Flash The Readies - Kyska
Skladby: Building The Walls, My Enemy, Burn, Amused, Listen (Or Not), Ode To K., Promises, Hollywood, This Boy, What Shall We Do Now? Sunshine, ...To You
Vydáno: 11.11.2009
Celkový čas: 47:22
Vydavatel: Championship Music
V Olomouci se poslední dobou vůbec rodí hodně zajímavých hudebních uskupení. Od
Dorian Gray's Prostitutes, kteří se přetransformovali do Harajuku X Princess, přes
Charlie Straight až po
Flash The Readies. Co mají tyto kapely společného? Například to, že někteří jejich členové studují na katedře anglistiky Univerzity Palackého. Angličtina tak v jejich podání netrhá uši, ale naopak pohladí na duši. (Tímto apeluju na všechny povolané, zakažte prosím Danu Bártovi a Tereze Kerndlové v rámci zachování duševního zdraví zpívat anglicky!)
Hlas zpěváka Valiho připomíná Jamese Deana Bradfielda z
Manic Street Preachers. Nejvíc asi v baladě "Burn Baby", která je zároveň největším "oplodňovákem" z celého alba. Hodně dobrá je i poslední písnička "...To You", a doporučuji si ji poslechnout do úplného konce, po asi minutové dramatické pauze totiž přijde velmi příjemné překvapení. Naopak bych zapochybovala, jestli byl nejlepší nápad vybrat skladbu "Amused" jako pilotní singl. I po opětovném poslechu z ní v hlavě neulpí ani jedna nota a moc
amused z tohoto songu opravdu nejsem. Na to, aby se z ní stala hitovka, zde chybí výrazná a chytlavá melodie či refrén. Zapadá tak do řady stovek kytarovek, které nám rádia denně servírují.
Ačkoliv rozhodně nejsem skalní fanoušek indie/rock scény, můžu směle říct, že tato deska příjemně překvapila. Hudba i texty jsou originální a kapela se nesnaží kopírovat své slavnější zahraniční kolegy z tohoto žánru.
Flash The Readies mají určitě potenciál dát české scéně pořádně na prdel a ukázat, že hudba se dá dělat velmi kvalitně i bez party agentů a PR masírky. Takže příště vyndat špunty a předsudky z uší. A, drazí posluchači, vy vytáhněte z kapsy pár pětek, vyrazte na koncert a investujte do CD. Zkusme tak všechny ty Vondráčkové, Kabátové, Kolářové i Deylové poslat do kytek a nasadit české hudbě trošku progresivnější směr. Takže za sedm, už jen pro snahu jít na muziku trochu od lesa, proti proudu, nejít s davem, čůrat proti větru a tak podobně.