Vltava pro ČT, ČT pro Vltavu?

27.03.2001 05:00 - Hynek Just | foto: facebook interpreta

Pohlédněme, jak dopadl druhý letošní pražský koncert Vltavy v Akropoli.
S televizními přenosy je to vždy trochu těžké. Zvláště je-li přenášený koncert televizní režii zcela podřízen. To pak i sebespřízněnější fanoušek může být v poměru čekaného a viděného nehezky zklamán. Kamerovou techniku při středečním koncertě Vltavy v Akropoli přehlédnout nešlo, a to nemám na mysli jen ohrady, které byly pro kamery vybudovány v hledišti (cca 1/3 prostoru pro diváky byla zablokována), ale i dosti nekompromisní "taťky" kameramany, kteří se narušováním produkce nenechali nikterak vyvést z míry. Pak k tomu přičtěme ještě gigawattové salvy ostrých světel mířené z pódia do hlav diváků (dodnes se mi před zavřenýma očima tvoří mžitky) a o hlavní zážitky večera máme vystaráno. Málem bych zapomněl, ještě tam hrála jedna skupina.

Vltava - léto
© studio DADA s.r.o.
Vltava odehrála docela normální, nebál bych se říci standardní koncert. Pro toho, kdo ji viděl poprvé, to musel být zážitek silný a příjemný. Pro ty z nás, kteří Vltavu zažijí jednou za čtvrt roku, se toho moc nového nepřihodilo.

Program byl rozdělen do dvou částí. První patřila zejména předposlední desce "Marx, Engels, Beatles", z menší části poslední kolekci nazvané "Když bozi zestárnou" (poměrem 3:6 ve prospěch první jmenované) a verze skladeb se příliš nelišily od těch studiových - škoda, že šťavnatý a lehce improvizovaný "Smutný příběh Váni" působil tak ojediněle. Teprve po přestávce začal koncert gradovat směrem k větší uvolněnosti, kontakt s diváky posílil a objem předávané energie se několikanásobně zvýšil. Jako zásadní ingredience, která uspíšila var v kotli, zabrala, dnes hlavně staropramennní reklamou proslavená, skladba "Bezvadnej chlap" ("Když bozi zestárnou") a pak už se z koncertní kuchyně kouřit nepřestalo.

Dvě coververze - "Kdybych já byl kovářem", "Jen pro ten dnešní den" - písniček zlatého fondu českého popu, zbytek jistých zásahů z "Marx, Engels, Beatles" ("Zajíc a koza", "Ona má oči těžké", "Marx, Engels, Beatles", "Konečně volnej") a pak hurá k prvním dvěma deskám ("Kapitán pejsek", "Prasátko", "Hurá kytary", "Ideál").

V momentě, kdy se atmosféra v Akropoli začínala podobat té, kterou pamatujeme ze starých časů Vltavích večírků v Malostranské besedě, nebo výjimečných koncertů v Lucerna Music Baru (kdo zažil uvedení "nového vrhu na trh - lžičky Bulsary ", nebo křest "Marx, Engels, Beatles", jistě ví, o čem mluvím), přišla tolikrát citovaná a tolikrát nepřekonaná nekompromisní dvaadvacátá hodina, která - jistě k radosti řemeslníků z televize - zábavu utla. Přenos, který nás zanedlouho na ČT potká, bych ale každopádně doporučil, přinejmenším pro poznání toho, že zážitek z ničím nerušeného, normálního koncertu, bude stokrát intenzivnější.

Vltava, palác Akropolis, 21.3.2001



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY