Mami, jdu do klubu. Nechat si dát přes hubu

Proč lidi chodí do klubů? Tak různě - někdo si s oblibou vyplachuje hlavu metalem, jiný se rád nechá unést tajemnými tóny world music, další do rána paří na house party. A všichni se chtěji hlavně dobře bavit. Jenže zábavu vám může během vteřiny kdekdo zkazit. Třeba vyhazovač se silou a mozkem brontosaura.

© appleinsider.com

Před pár dny jsem po delší době vyrazil na koncert do pražského Futura. Náhodou jsem na baru potkal kámošku. Říkejme jí třeba Jana. Když jsme probrali, jestli byli lepší From Our Hands nebo River Jordan, zmínil jsem, jak mám na tenhle klub příjemné vzpomínky z minulosti. Vždyť právě tady se urodila moje láska ke Kurtizánám z 25. Avenue a mnoha dalším kapelám. "Já už sem chodím nerada," odvětila zamračeně Jana. "Dostala jsem tady přes hubu od týpka z ochranky."

Nevěřil jsem vlastním uším. Pro lepší představu: Jana je drobná pohledná blondýnka, stěží metr šedesát, jedenadvacet let, toho času studentka vysoké školy. K problémové holce má na míle daleko, a proto mě zajímalo, co se vlastně stalo. Jana loni na jaře vyrazila na sobotní 80's & 90's oslavit s partou lidí kamarádčiny narozeniny. Po chvíli měli u stolu problém s jakýmsi opilcem, načež přišli dva z členů ochranky. První začal vyhrožovat vymlácením zubů a po odpovědi, co se vlastně ve skutečnosti stalo, reagoval druhý tak, že udeřil jednoho z kluků silně do hrudi, načež oba strážci pořádku odešli.

© futurum.musicbar.cz

Po prvotním zaskočení se Jana a její kamarádka znovu vydaly za oběma vyhazovači a snažily se jim celou situaci vysvětlit: "Nikdo z nás tomu opilci nic špatného neudělal, ani jsme nevyvolávali žádné scény. Proto jsme s kámoškou chtěly, aby se nám ti kluci z ochranky omluvili, nebo aspoň uznali, že reagovali neadekvátně," vzpomínala s rozhořčením. "Místo toho mě jeden chytnul za vlasy na zadní části hlavy a táhnul mě za ně po schodech ven. V tý setrvačnosti se mnou bouchnul o zeď a přitom na mě řval, že jsem kráva a ať táhnu do p***. Já jsem samozřejmě křičela, kolem chodili lidi, nevěřícně kroutili hlavama, ale nikdo nic neudělal. Druhej vyhazovač šel v klídku za náma, a když se ho kámoška ptala, proč nic neudělá, tak jenom pokrčil rameny."

Když ven přišli i ostatní kamarádi, zavolali policii. Ta Janě doporučila, aby zajela do nemocnice na vyšetření, a pak přišla na místní oddělení sepsat protokol. Doma Jana zjistila, že má sedřené rameno, zhmožděné stehno a bouli na hlavě. Celý další den zvracela a v nemocnici jí sdělili, že má otřes mozku. Následovala měsíční neschopenka a četné rehabilitace kvůli krční páteři. "A víš co? Koukala jsem na stránky Futura a v diskuzi jsou tam neustálý stížnosti na chování těch goril. A nikdo s tím nic nedělá," dodala rezignovaně.

Vím, že Jana má občas docela prořízlou pusu a dokážu si představit, že s pocitem ukřivdění mohla být na sekuriťáka drzá. Jenže i kdyby byla drzá sebevíc - byla jeho reakce přiměřená? Devadesát kilo proti padesáti? Otřes mozku a pochroumaná krční páteř jako výsledek? Kdyby byl tenhle konflikt jediný, nemá smysl se tím dále zaobírat, vždyť každému může rupnout v hlavě. Jenže podobné problémy se nestávají úplně zřídka - a nejde jen o smíchovský klub. Proč kromě vstřícné a občas dokonce milé ochranky (Palác Akropolis, Retro) postávají před kluby i bandy hovad, jimž muskulatura nekontrolovatelně prorostla do mozku? Proč někteří jedinci nedokážou/neumí/nechtějí řešit tyto situace na úrovni, profesionálně a bez násilí? Začnou se podobné konflikty řešit až ve chvíli, kdy některý skončí skutečnou tragédií?

Jaké jsou vaše zkušenosti s ochrankou v českých klubech?

• nepřekvapuje.. (Tomáš, 11.03.2010 11:25) Reagovat

  Petře připoměl jsi mi nedávný koncert v čerstvě otevřeném klubu v Kutné hoře. Probíhalo to tak, že původně nás do klubu nechtěli pustit se slovy - je vyprodáno. Když jsme jim odvětili, že jsme právě kapela, která v klubu ten večer hraje, chtěli po nás pásky, které jsme logicky v tu chvíli na sobě ještě ani neměli (když nás nepustili ani do klubu), pořadatele odmítali sehnat. Ve chvíli dohadování a shánění pořadatele jsem čekal u stolku, když tu přišel zřejmě pantáta vůdce místní ochranky (všichni vypadali podobně jako zde na přiloženém obrázku - jen vypadali víc buransky) chytil mě za límec a od stolku odtáhnul se slovy: ať vypadnu, že je to jeho flek a on tu chce být se svojí holkou. To už se mi chtělo hrotit a řešit s čerstvě příchozím pořadatelem. Zajímavé bylo, že v momentě kdy se dozvěděl, že nejsem návštěvník, ale učinkující řekl, že jsem to měl říct hned!! Jediné co jsem mu odvětil, bylo, že i kdybych tu jen stíral podlahy, tak nemá právo takhle jednat. Během večera jsme nadále sledovali řadu dalších potyček "ochranky" s návštěvníky klubu. Odporný..
  PS: chlapci trávili třeba volné chvíle tím, že si navzájem dávali facky, jakože kdo víc vydrží! Krása..
  
  

• Já mám zkušenosti opačné (Rodrigo, 11.03.2010 12:01) Reagovat

  Někteří lidé - a nemusí být nutně ani na mol - se v tlupě cití silní, důležití, a mají chuť se před kamarády předvádět. Třeba tak, že si začnou otevírat hubu na vhodný terč - například na korbu z ochranky. Spoléhají samozřejmě na to, že se jim nic nestane, že se ochranka zachová "profesionálně" a nenechá se vyprovokovat, a oni si mezi podobnými jelity připíšou laciné body. No, někdy to holt nevyjde. Nemusím asi dodávat, že když takový odvážný týpek přijde do klubu sám nebo ve dvou, tak sedí tiše v koutku a ani nedutá.
  
  

• přesně (Shudy, 11.03.2010 12:30) Reagovat

  Taková "ochranka" v Roxy, to je klasika do dneška. U ostatních nevím, povětšinou chodím tam, kde ochranky nejsou a nikdy se nic nestalo (Kaštan, Vagon atd.). Vlastně nikdy moc nechápu proč tam ty lidi jsou...i když na druhou stranu jsem kdysi chodívali do jedné diskotéky v Pardubicích, neústéle problémy s ochrankou, hodně lidí si stěžovalo a hle, ochranka byla vyměněna a byli tam milí pánové..takže jde to!
  
  

  • Re: přesně (Tomáš, 11.03.2010 23:54) Reagovat

    Nevím co Kaštan, ale ve Vagonu ochranka normálně je, většinou je to takový vyholený, ale celkem sympatický maník, co sedí na vysoké židličce u vchodu.
    
    

    • Re: přesně (Shudy, 12.03.2010 08:27) Reagovat

      jo, máš recht, ale tím, že tam nikdy nebyl problém, tak si ani moc neuvědomuju, že tam vlastně je. (i když furt mám pocit, že na některejch koncertech mimo víkend tam občas není, ale asi sam bude jen je nenápadnej:-)
      
      

9/10

Recenze: Květy žádají posluchače o "41 minut". Ty naplní silnými zážitky nejen v hudbě, ale i za ní Martin Kyšperský pořád něco tvoří. Pomáhá s deskami svých kamarádů, zpívá na albech nejrůznějších uskupení. Každý rok jde hned o několik nahrávek. Teď nadešel čas pro jeho domovské Květy, jejichž poslední řadovka... čtěte zde

Vydáno: 02.12.2024 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Islandská rocková bouře: Kaleo uchvátili Prahu Kaleo opět dokázali, proč patří mezi největší hvězdy současného rocku. S dravou energií, podmanivými melodiemi a charismatem Jökulla Júlíussona ovládli pražské O2 universum a zanechali publikum v euforii. Působivé vystoupení... čtěte zde

Vydáno: 01.12.2024 16:46 v sekci Naživo

Naživo: Yellowcard v Kolíně nad Rýnem už salta nemetali, přesto zůstávají nejoriginálnější pop-punkovou senzací Legendy se vracejí! Zatímco Sum 41 či You Me At Six se loučí, Yellowcard - nejspíš jediná kapela na světě, která do pop-punku vnesla housle - zažívají comeback z říše snů. U prvního evropského turné jsme nemohli chybět, tím... čtěte zde

Vydáno: 01.12.2024 10:53 v sekci Naživo

Na okraj: Kdo a proč sbírá hlasy v Českém slavíku aneb Velká výsledková analýza Český slavík s sebou každoročně nese dvě jistoty - že se pořadí na předních příčkách příliš nezmění a že se den po vyhlášení na internetu vyrojí spousta článků, v nichž se anketa dočká naprostého zavržení a... čtěte zde

Vydáno: 30.11.2024 13:00 v sekci Publicistika | Na okraj

Na okraj: Český slavík jako okno do duše domácí populární hudby Mohli jsme to odbýt tradičním výčtem výsledků a nechat to do příštího roku zase uležet. Ale to by nebylo ono. Vydali jsme se na místo, abychom vám na vlastní oči a uši mohli poreferovat, kolik chlebíčků se vejde do pusy Lucie... čtěte zde

Vydáno: 30.11.2024 09:30 v sekci Publicistika | Na okraj