Česko-slovenské měření sil všeho druhu má posledních sedmnáct let zvláštní náboj. Z poslední doby nelze nevzpomenout třeba na vítězství českého zástupce v Československé Superstar nebo poslední vzájemné klání pod pěti kruhy, jemuž dominovali muži s dvouocasým lvem na prsou. Lepšího celkového výsledku však dosáhli naši východní sousedé a celá situace se symbolicky opakovala i tentokrát.

Z technických důvodů se obě uskupení nemohla utkat tváří v tvář. O to větší však byla šance oba mančafty podrobit objektivní analýze. Ještě než se na hrací ploše objevili první přihlášení, dostali prostor Vivien's Shadow. Ti bohužel doplatili na nejasnosti v časovém harmonogramu a tak jejich snažení sledovala jen hrstka diváků.

Za to boj s démony, jak lze nazvat soutěžní sestavu River Jordan, začal před lehce houstnoucími řadami. Skvělý výkon, který pětice předvedla při svém jediném zaznamenaném nesoutěžním provedení z loňského roku, dokázala zopakovat i na ostro. Člověk by ani neřekl, že šlo o ostřílené borce - jejich soutěžní dresy se nijak nelišili od civilního oblečení a nebyly doplněné téměř žádnými podkožními ornamenty, jak je to zcela běžné u konkurenčních týmů. Pětice působila jako obyčejný vysokoškolský tým, avšak jejich třičtvrtěhodinová sestava vyvolala velmi pozitivní reakce. Zdaleka nejzdařileji dopadla figura nazvaná "Hear The Bells Before They Ring", jež by zajisté obstála i v zahraniční konkurenci. Celkově zanechali tito domácí borci velmi dobrý dojem, jejich cviky byly prosté chyb a vyzněly dostatečně pestře. V hledišti se však ozývaly různé hlasy. "Hrajou to pořád stejně," znělo zleva, "Nenásledují moderní styl ostaních, zajímavé přechody, jsou skvělí" dalo se zaslechnout zprava. Na každý pád si River Jordan vytvořili solidní výchozí pozici.

To druzí soutěžící měli podmínky o poznání lepší. Výraznou část diváků totiž tvořily dívky, ženy a dámy, mezi nimiž se vyjímalo nezvykle mnoho blondýnek. Při pohledu na několik divoce dovádějících černovlásek opodál pak člověk zapochyboval, proč se toto pohlaví označuje přívlastkem něžné. Nad tím však rozhodně nepřemýšleli chalani ze slovenské metropole, vždyť je křepčící řady hnaly vpřed a tento doping navíc zůstal v mezích pravidel. Nutno podotknout, že smíchovské kolbiště se během jejich soupeření nijak výrazně nezaplnilo. Od půlky byla místa na stání prázdná, za to v přední části se povzbuzovalo z plna hrdla, až z toho na cvičišti padaly budovy. From Our Hands si na rozdíl od soupeřů z Prahy neopomněli doplnit výstroj nejrůznějšími kresbami na pažích a namísto předchozího technické sestavy plné náhlých zvratů vsadili zejména na rychlost, důraz a hrubost provedení. Přesto jejich cviky opisovaly paradoxně ladnější a oblejší křivky než ty prvně jmenovaných a během soutěžního setu stihli i nenucenou a přátelskou komunikaci s publikem.

Jak tedy utkání Česko - Slovensko skončilo? 1:0 v očích fanoušků propracovanosti, techniky a vlivů devadesátek, 0:1 pro příznivce modernějšího pojetí, síly a energické hbitosti. Češi byli o fous lepší, Slováci to zase dotáhnou dál. Nezaujatému svítila na ukazateli remíza 1:1.