Tento report prosím neberte příliš vážně. O akci se jinak než zcela nevážně nedalo napsat.

"Příští zastávka: Staroměstská." A není to kratší tady od divadla? No, to je jedno, už jedu, stejně nespěchám, začátek koncertu má být v jedenáct a je teprve tři čtvrtě.

Hm, tak z tramvaje zatím žádnou frontu až ke Karlovým lázním nevidím. (...) Aha, tak řada je až před Lávkou. Ježiš, to není řada, to je široký chumel. Ale pořadatele jsem požádal, ať akreditace pouští přednostně s předběhnutím, ať nenastane situace jak posledně a předposledně. To nás sekuriťák vždy poslal čekat na konec řady a hodinu a půl se trčelo v zimě venku a nestihl se ani začátek koncertu.

Tak z té Staroměstské to je asi fakt dál. Hotel, Karlův most, průchod, zahnout za roh a jsem u chumlu. Tohle bude zlé. Ale začátek stihnout musím, poslušně čekající návštěvníci omluví, jdu se jimi protlačit. Jeden připitý mě chytá za bundu, když se mu mé počínání nelíbí. "Nevíš, kdo jsem, tak neotravuj." Fuj, to ode mě ale bylo namachrované. Neměl mít promile. Tak pokračujem, už jsem dva metry od dveří.

Ale ještě si tu postojím. Musel bych totiž vynaložit velké úsilí (až násilí), abych finální zácpu u vstupních vrat překonal. Lávka poprvé v historii svolila k předprodeji, takže by to dovnitř možná šlo rychleji, když se nebude šermovat penězi. Bohužel to je úplně stejné jako vždy, sekuriťák pouští dva lidi za minutu. Tlačenice je hodně krizová a nebezpečná, po patnácti minutách jsem se ale dosunul až k prahu. "Guestlist a akre doprava!" Další řada, ale nevadí. "Doupal, musicserver.cz." Ne, prostě na tom seznamu nejsem. Tak každý organizátor někdy zapomene no, naštěstí mi věří, že s akreditací nekecám a jsem vpuštěn.

"Jé, čau Mattesi a Jirko." Fotograf Jiří je o hlavu vyšší než já a díky tomu, a také protože držel viditelně foťák v ruce, se chumlem dokázal prorvat za pět minut. Závidím. Fotograf Mattes je o hlavu menší a stejnou nepřímou úměrou mu trval boj za vstup do klubu déle. Směju se Jirkovi, který mi odpoledne říkal, že dojde určitě hrozně málo lidí. I já jsem ale překvapen, na M.O.P. a Rytmuse za sedm stovek dorazí dva tisíce lidí (nebo kolik je kapacita klubu), na Slaughterhouse za pět stovek do Lucerny jen tři stovky?

Pivo dneska za 35? To je fajn, konečně jedna zcela pozitivní zpráva. V miniaturních uličkách a neprostorných prostorách klubu prochází zvuk DJe z druhé stage. Už je skoro půlnoc - jak poznám, že už začal Rytmus s Kontrafaktem? Tak asi až začnou puboši řvát.

Publikum možná příchod Rytmuse ořvalo, já jsem ale začátek show nepochytil. Akustika je totiž taková, že zvuk z hlavního sálu je slyšet jen v hlavním sálu. Možná by pronikl i do hlavní uličky, kdyby všechny vstupy do sálu nebyly akusticky odhlučněny davem zcela blokujícím průchod. Zadním průchodem se do sálu ještě dostanu. To už Kontrafakt v rychlé palbě za sebou dávají hity jako "Život je boj". Převažovaly ale skladby z Rytmusova "Krale", nesměl chybět "Verejný nepriateľ" nebo "Nigdy sa nezavďačíš". Hudba je docela ubraná, takže jde Rytmusovi i Egovi dobře rozumět a zní to opravdu bezprostředně. Celkový zážitek se ale nedá srovnat s prosincovým SaSaZu, kde jsem si mohl vybrat, jestli chci být v davu, nebo v poklid vzadu. Tady jsem musel být jak sardinka, pokud jsem chtěl slyšet. Ale jde stejně o tu celkovou atmosféru.

Co mě teda iritovalo, byla projekce za pódiem. Rytmus sice byl jen jako support, takže absence vlastních vizualizací je omluvitelná, lepší ale bylo projektor úplně vypnout. V nekonečné smyčce totiž na něm byly puštěné dva videoklipy: 2pac feat. Dr. Dre - "California Love" a Cherish feat. Yung Joc - "Killa". Zlo.

Chlebíčky pro M.O.P. se nesou! Tak chlapci, už máme hodinu zpoždění oproti schedule, tak rychle dosvačte, dejte si poslední panáky a lajny a hurá na stage. A je to tady, Billy Danze a Lil' Fame vybíhají a rozjíždí se jejich parádní hit "Cold As Ice". Pokud jsem se při Rytmusovi podivoval, co dělá na stagi dvacet dalších nýmandů, u M.O.P. storming pódia dosáhl vrcholu. Sice ani já samotný nemám správnou fialovou pásku, kde se tu ale vzali ti všichni ostatní? Pokud je na rockovém koncertě k smíchu virtuální hraní na kytaru fanoušky, scratchování vzduchu a otvírání pusy mimo text je na hiphopovém koncertě k popukání.

Hlavní vchod do sálu je ještě více než zcela zabarikádovaný těly, jde se dozadu. Zadní vchod je zcela zaplněný. Z před dveří slyším DJe na druhé stage a né M.O.P. Někteří už tlačenici vevnitř nevydrží a odcházejí, takže naštěstí zaujímám jejich místo a jsem zpátky v obraze. M.O.P. baví! Ten koncert je fakt dobrý! Ač teprve nedávno, tvorbu M.O.P. jsem si zpětně oblíbil a pecky z jejich téměř dvě dekády dlouhé hudební historie jsou naživo super. Třeba hned ten jejich první singl "How About Some Hardcore". Slova všechna neznám, naštěstí je vedle mě fanda s nejvýraznějším hlasem, který jsem kdy slyšel (herec Seth Rogen umí podobně zvláštně řvát), a ten mi slova M.O.P. dubluje.

Jediný (nepodstatný a trochu komický) nedostatek koncertu samotného je cheerovaní davu, které si bere na starosti hlavně DJ, kterému v hlavě jede jedna smyčka: "M.O.P. - Praha - real hip hop is over here." Takhle si to nechává obecenstvem vyvolávat nesčetněkrát. Koncík osvěžuje pasáž s úryvky známých skladeb jiný interpretů, M.O.P. tak rapují do Ludacrisovy "Move Bitch", Jay-Zho "99 Problems" nebo "Who's That Girl" Eve a podobně. Po poctivé circa hodině a půl tu je očekávané zakončení koncertu v podobě megahitu "Ante Up". Tak jsme si fest poskákali a můžeme odskákat domů...

Koncert M.O.P. byl dlouhý, zábavný, kvalitní a publikum fungovalo výborně. Bohužel při cestě na noční tramvaj opět nešlo nemyslet na to, že jinde než v Klubu Lávka by se to vše okolo povedlo lépe. Dva dny před koncertem nebyly prodané poslední tři stovky lístků. Pokud by se jednalo o taneční párty, kde by se lidi rozložili po celém klubu, tak klidně ať tam vyprodáno je. Na koncert, kde chce být naprostá většina před hlavní stagí, ale vyprodat tenhle klub prostě nejde. Sice se tak vybralo na vstupném okolo milionu, zážitek to byl ale opět tragikomický.

Nastupuju do tramvaje a když sebou škubne při rozjedu, jednomu chlapci nechtě ujede pšouk. To mě utvrdilo v tom, že o čtvrtečním večeru nelze napsat vážně.