"Slow Attack" začalo vznikat z kraje loňského roku, když byl Londýn sevřen chladným počasím, vzduchem poletovaly sněhové vločky a lidé chodili zabalení od hlavy k patě. Jakoby si v tom Brett Anderson našel svou novou družku, která mu je múzou při psaní náladově výrazných písní. Tentokrát měl po ruce i nového spolupracovníka, tím se stal Leo Abrahams. Oproti minulé "Wilderness" je pryč skromná intimita, přichází instrumentačně bohatá deska.

Druhým faktorem autorova hudebního posuvu je čitelná pocta tvorbě Talk Talk a jejímu leaderovi Markovi Hollisovi. Pokud jste třeba zaslechli jejich opusy "The Colour Of Spring" nebo "Spirit Of Eden", budete snáze nasávat blízkost postavenou na klavírních linkách a výrazných aranžích smyčců a dechů. Křehkost melodií je podtržena naléhavostí ukrytou v textech a Brettovým hlasovým projevem.

Většinu materiálu napsal tandem Anderson/Abrahams, kromě "Wheatfields" a "Leave Me Sleeping", ty jsou čistě autorskou prací Bretta. Singl "The Hunted" skvěle charakterizuje, o čem že "Slow Attack" pojednává: je to obraz probublávajících a silně polarizovaných emocí osamělosti, ztracené lásky (i té znovu objevené) a vzpomínek, které spořádal žár krbového ohně a proměnil je v prach. Z těchto niterních částeček pak vzešly jednotlivé střípky celého mikrosvěta myšlenek, v nichž se Brett Anderson koupe.

Tento kaleidoskop odlišných momentů podtrhují téměř klasické balady "Wheatfields" a "Summer", odpovídají této škatulce a posluchače dokonale odzbrojí. Je to poutavá oslava vnitřní vyzrálosti a rovnováhy pocitů. Jako ty vzácné chvíle, kdy zaparkujete auto ve slepé uličce zahalené do únorové nevlídnosti, zhasnete světla a v tichosti, nad horkým čajem z termosky, rozjímáte nad minulými událostmi, vítězstvími a prohrami.

Tato deska je jako mrazivě příjemný dotek, který může drobet kazit snad jen dojem až moc ospalého tempa. Mohla tu totiž být aspoň jedna rytmicky výraznější píseň. I tak je "Slow Attack" důstojníkem následníkem "Wilderness", ač se nese v jiném duchu. Brett Anderson ustál trend co rok to jedna deska, aniž by shodil laťku kvality. Možná ji dokonce popostrčil výš.