Akustická nuda krotkýho Billa

16.12.2009 11:21 - Lukáš Benda | foto: facebook interpreta

Vyprodaný pražský Palác Akropolis byl ve středu svědkem akustického vystoupení Divokýho Billa. Při této příležitosti se pokřtila i aktuální deska "Mlsná" a oddaní fanoušci si koncert náležitě užívali. Pro nezávislého pozorovatele však desítky minut trvající nuda znamenala narkoleptické, až depresivní stavy.

Live: Divokej Bill

místo: Palác Akropolis, Praha
datum: 15. prosince 2009

Divokej Bill, Masters Of Rock Café, Zlín, 14.11.2009
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Přestože akustickému dvojkoncertu Divokýho Billa nepředcházela výrazná mediální kampaň, podařilo se této ouvalské kapele naplnit Akropoli až do předsálí. Právě v něm totiž končil had fanoušků, který až fanaticky adoroval každou odehranou píseň. Upřímný potlesk si však z akustického repertoáru nezasloužily téměř tři čtvrtiny songů. Na vině pak nebyl jen jalový projev kapely, ale i okolnosti, které hrály proti ní.

Dojem z akustických koncertů bývá tradičně spjatý s dobře odvedenou prací zvukaře. A byl to právě podivně nazvučený kopák, který zprznil první polovinu koncertu. Akropole se při každém kopu velezkušeného Marka Žežulky otřásala v základech. Při některých písních pak dokonce zanikal i zpěv Vaška Bláhy, čehož si frontman přibližně v polovině vystoupení sám všiml a zažádal o nápravu. Následovala přepálená druhá polovina vystoupení, kdy se Bláha přeřvával s technem, které i nadále dunělo sálem.

Divokej Bill, Masters Of Rock Café, Zlín, 14.11.2009
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Dojem z akustických koncertů bývá tradičně spjatý také s dobře odvedenou prací osvětlovače. A byly to právě apokalyptické jednobodové, epilepticky blikající reflektory, které dokonale zničily snahy o vánoční atmosféru. Špatně rozmístěná světla vypalovala oči všem fanouškům, kteří byli vzdálení dále než dva metry od pódia.

Na stranu druhou, dočasná slepota nevadila, neb Divokej Bill toho po vizuální stránce příliš nepředvedl. Z jeho projevu se díky akustickým aranžím vytratila pověstná živelnost a v Akropoli se tak píseň co píseň opakoval šablonovitý scénář - Bláha zasněně zpíval a afektovaně pomrkával na fanynky v prvních řadách, při čemž zbytek kapely nehybně zíral do prázdna.

Divokej Bill, Masters Of Rock Café, Zlín, 14.11.2009
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Akustický háv středečnímu repertoáru vůbec neslušel a jediným pozitivem večera tak bylo odehrání nových "Mlsných" písní. A postřehy? "Říše snů" je poměrně zdařilým revivalem Wanastowek. "Unisono" a "Batalion" pro svou nevýraznost a nudnost zapadly mezi šeď, zatímco protestsong "Tádada", úvodní vypalovačka "Půl pátý ráno" a textově triviální "Pecka" patřily k vůbec nejsilnějším zbraním tentokráte poněkud krotkýho Billa. Jenže u posledních dvou zmíněných písní se o jisté výjimečnosti vědělo již při letní festivalové sezóně, takže ani z tohoto hlediska nenabídl pražský křest nic speciálního.

Při akustickém koncertu se však naplno ukázala největší slabina Divokýho Billa, kterou je persona Štěpána Karbulky. To, že mu kšiltovka nadobro srostla s hlavou, lze akceptovat jako nepovedený módní výstřelek, ale fakt, že tento obsluhovač megafonu (což by mělo také zůstat jeho jedinou rolí v ansámblu DB) absolutně neumí zpívat, tolerovat nelze. Akustické koncerty totiž bývají o umění, jenže když schází umělci, není kdo by ho předvedl.

Resumé (+/-)

+ fungující písně z nové desky
+ ač zmatený, tak poměrně svižný křest
- mizerné ozvučení
- neseřízená světla
- přeplněná Akropole s fanoušky, kteří se na koncert přišli především procházet
- Bláhovy citové výlevy mezi jednotlivými písněmi
- nevýrazný repertoár
- pěvecký výkon Štěpána Karbulky



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY