Westernhagen: Návrat krále

19.12.2009 05:00 - Lukáš Benda | foto: facebook interpreta

Zapomeňte na předsudky, že v důchodovém věku už nemůžete být punker nebo rocker. Minimálně dva příklady dokazují pravý opak - Iggy Pop a Westernhagen. Zatímco Iggy je nesmrtelný po celém světě, Westernhagen jen v tom německy mluvícím. Což je škoda, neb uměleckou kvalitou šlape svému vrstevníkovi na paty...

10/10

Westernhagen - Williamsburg

Skladby: Hey hey, Schinderhannes, Mit beiden Füßen auf dem Boden, Komm schon, Liebeswahn, Typisch Du, Zu lang allein, Wir haben die Schnauze voll, Heute Nacht, Liebe stinkt, Ein Mann zwischen den Zeilen, Aus Dir Mutter, Du bist so photogen (bonus)

Vydáno: 23.10.2009 (Německo)

Celkový čas: 49:31

Žánr: rock

Vydavatel: vlastní náklad

Rivalita mezi Prahou a Brnem není v evropském kontextu nijak neobvyklá. Mnohem hůře jsou na tom obyvatelé nejlidnatější a nejzápadnější oblasti Německa - Severního Porýní-Vestfálska. Hlavním městem čtvrté největší spolkové země je Düsseldorf, přestože Kolín je rozlohou i počtem obyvatel daleko před ním. Obě města navíc dělí pouze třicet minut jízdy po železnici, čímž se rivalita jen umocňuje. Obyvatelé se vzájemně doslova nenávidí.

V Düsseldorfu je nepsaným pravidlem neobsloužit hosta, jenž si v místní Bierstube objedná kolínské pivo, v Kolíně zase zle pochodíte, pokud se jakkoliv (v dobrém) zmíníte o düsseldorfské chloubě - tradičním fotbalovém klubu Fortuna. Jediné téma, na kterém se obyvatelé obou znepřátelených měst shodnou, je přínos jednašedesátiletého düsseldorfského rodáka Westernhagena německé kultuře.

Oblíbenějšího umělce z poválečné generace jen těžko naleznete. Westernhagen zpívá již pětatřicet let, přesto jeho fantastická barva hlasu dodnes oslovuje i nejmladší generaci posluchačů. Nadčasová rocková tvorba ale není jedinou Westernhagenovou devizou, navzdory pokročilému věku si totiž Marius stále udržuje i výrazný sex-appeal. Rockový hezoun tak i dnes vyprodává haly a dostává fanoušky napříč subkulturami do varu.

Westernhagen

... narodil se 6. prosince 1948 v Düsseldorfu. Vlastním jménem Marius Müller-Westernhagen. Pochází z umělecké rodiny a od dětství byl směřován k herectví. V šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech byl jedním z nejobsazovanějších a nejpopulárnějších německých herců, sám sebe však vždy označoval především za hudebníka. Během své umělecké kariéry nazpíval celkem osmnáct řadových alb, přičemž poslední "Williamsburg" vyšlo 23. října 2009. Kromě studiových nahrávek vydal i desítky koncertních nosičů a koncertních VHS či DVD. Celkem sedmkrát získal prestižní cenu Echo. V roce 2001 byl vyznamenán Spolkovým křížem za zásluhy, o čtyři roky později mu byl propůjčen řád Montblanc de la Culture Arts Patronage a v letošním roce si za celoživotní dílo připsal v Den německé jednoty zisk ocenění Quadriga. Zařadil se tak po bok Helmuta Kohla, Gerharda Schrödera, Michaila Sergejeviče Gorbačova nebo Petera Gabriela.

"Nejsem už pod vůbec žádným tlakem, abych ještě cokoliv vydával, přesto cítím ohromnou podporu fanoušků v zádech, která mne zavazuje, abych ještě neskončil," okomentoval Westernhagen vydání své osmnácté studiové nahrávky. Nazval ji "Williamsburg", podle newyorské čtvrti, ve které si pronajal studio, kde album vzniklo.

Na desku připravil celkem dvanáct novinek a kromě tradičního rockového pojetí se posluchači dočkají i vymazlených soulových, jazzových a bluesových aranžmá. "Je to výlet ke kořenům. Na podobné návraty mám snad díky svému věku právo," ospravedlňoval se před svými ortodoxními fanoušky, kteří očekávali přece jen o něco tvrdší a přímočařejší novinku.

Nakonec se ale dočkali i oni - v protestsongu "Wir haben die Schnauze voll" se objevují temné kytarové riffy a taková "Komm schon" dává svou mystikou a rytmikou zase vzpomenout na "Break On Through (To The Other Side)" od The Doors. Westernhagen tak rozhodně není nikterak vyměklý - staronový sound mu naopak sluší a "Williamsburg" lze směle označit za jednu z jeho vůbec nejzajímavějších a nejzdařilejších nahrávek.

Bezesporu se jedná o německé album roku 2009 a čas ukáže, zda-li se jedná i o poslední dopsanou kapitolu v knize s titulkou "Westernhagen". Pokud ano, lepší konec si král snad ani nemohl přát.