Pro svou tradiční předvánoční zastávku si letos Krucipüsk zvolil prostor v Roxy. Vrátil se tak na místo činu, neb před dvěma lety se ve stejném klubu také otevřely brány pekla. Hájíček tehdy metropoli představil nahrávku "Ahoj", tentokrát došlo na novou desku "Amen". Právě poslední alba pak tvořila páteř setlistu čtvrtečního představení.

Krucipüsk již dávno není okrajovou, alternativní kapelou, potvrdilo se to i tentokrát, protože Roxy bylo takřka vyprodané. Škoda jen, že samotný koncert začal už před devátou hodinou, což je na pekelné hrátky přece jen dost nekřesťanský čas. Navzdory tomu bylo publikum po celý koncert v pohybu, vytvořilo fantastickou atmosféru a vyhecovalo strýčka Belzebuba k jednomu z jeho nejlepších vystoupení.

Stále více zarostlý Tomáš Hájíček proměnil čtvrteční koncert v divadelní exhibici, v one-man show, při které mu zobaly z rukou stovky dočasných obyvatel Roxy. Bez zbytečných prodlev servíroval jednu píseň za druhou a když na pauzy přece jen došlo, výtečně je vyplňoval svými nenapodobitelnými mikropovídkami. Jak již bylo řečeno, celý koncertní setlist byl tvořen především průřezem z posledních dvou alb, zazněly ale i osvědčené starší tracky a samozřejmě došlo i na skladbu vůbec nejstarší, pocházející z debutové desky "Ratata" - "Brácho vem mě ven".

Z nového alba "Amen" zafungovala naživo nejvíce píseň "Zákon". Pro ilustraci se můžete podívat na video, které pochází z začátku listopadu z plzeňské Šeříkovky, kde celá šňůra Amen Tour 2009 začala.

Fanoušci v prvních řadách měli "Amen" již dobře naposlouchaný a nové písně si náležitě užívali, zbytek Roxy ale přijal novinky bohužel poměrně chladně. Nejlepší odezvu naopak měly písně z předchozí desky "Ahoj", ať již stejnojmenný song nebo "Morski Pas", ke kterému nedávno vznikl opravdu nevšední videoklip. Právě "Morski Pas" se v koncertním provedení dočkal nových psychedelických aranžmá, což jinak nevýraznému songu jedině prospělo.

"No a teď by to chtělo jednu písničku na hrad!" vykřikl Hájíček a bylo jasné, že bude následovat politický protestsong "Hümnus" adresovaný českému prezidentovi. Zanedlouho zazněl i aktuální "Blábol" a nestárnoucí Hájíček dál teatrálně poskakoval po pódiu a jako správný perfekcionista dbal při každém svém gestu o jeho efektivnost.

Divadelní představení nabíralo postupem času na intenzitě a schizofrenní frontman Krucipüsku se nejprve rozzuřil doběla, aby následně celé Roxy uhranul svým nevinným kukučem. Vizuálně nejlépe mu pak sedla role sebe sama při písni "Kafe a cigára", kdy si jak již bývá zvykem zapálil a následně vyklidněně promlouval k publiku. Nad Roxy se tak začal vznášet pekelný dým.

Výběr nových písní rozhodně dokázal, že Krucipüsk není za zenitem, ba naopak, je na vrcholu své tvorby a přestože na genialitu alba "Druide!" již jen stěží naváže, daří se mu tvořit víceméně nadprůměrné songy. Hájíček je navíc výborným hercem, který svůj um neprodává lacinou formou, ale mezi řádky.

Celý večer provázel jakýsi soubor písní o lásce, ať již té mezi lidmi - milostné, mateřské, sourozenecké nebo třeba té k přírodě. Hájíček pokaždé dokázal dokonale zhypnotizovat publikum a náležitě toho využít. Energie doslova přetékala z pódia mezi fanoušky, kteří ji libereckému souboru vraceli s ještě větší vervou. Při nesmrtelné diskotéce "Belzebub disco!" pak ovládl Roxy rozpálený bordel.

Závěr vystoupení byl ve znamení starších hardcorových písní. Hájíček nejprve rozkřičel publikum (s)prostým "Fuck you", aby následovalo "Musim do Mexika" a vůbec nejsilnější píseň celého večera "Sexy woodoo" z osm let starého alba "~4~".

Hájíček se před svým čtvrtečním vystoupením definitivně upsal ďáblu, jinak si totiž neumím vysvětlit, že i po letech dokázal tak příjemně překvapit nejen mě, ale i celé Roxy, které mu aplaudovalo ještě dlouho po skončení koncertu.