Máme za sebou další hudební dekádu. Deset let, co opět změnilo svět. Pokud konec osmdesátých let přinesl sametovou revoluci, pád Berlínské zdi a krach komunistického svazu, což mělo za následek, že devadesátá léta byla jedním velkým mejdanem, oslavou svobody a míru (byť výjimky se našly), začátek jednadvacátého století nám mediálně objevil nepřítele nového - terorismus. A tahle trpká pachuť ovlivnila výrazně i hudbu. Ať už tématicky (do Bushovy politiky se opřeli i Radiohead), nebo obsahově (americká verze debutu The Strokes neobsahovala písničku zesměšňující newyorské policisty, protože se to prostě po 9/11 nehodilo). Příkladů je samozřejmě bezpočet.

Přesto se ale uplynulých deset let vyznačuje především tím, že nic nevykračuje z řady. Ano, konzumní mašinérie objevila ještě jednodušší cestu k penězům než boybandy a do popředí se dostaly talentové (ne)pěvecké soutěže typu Česko hledá SuperStar, MTV zase jednou ovládlo r'n'b a zažili jsme boom reunionů i exhumaci osmdesátkového electropopu, ale vše se tak nějak vzájemně vyvažovalo. Nejvýraznější změnou tak je fakt, že se hudba stěhuje na internet - od mp3jek a streamování hudby či videoklipů až po hudební publicistiku.

Snad i proto je náš žebříček stovky nejoblíbenějších alb uplynulé dekády tak rozmanitý a pokrývá téměř kompletní populární scénu. (Až na metal, ale to už se snad dávno ví, že kritici prostě metal nespolknou a budou ho ignorovat. I když je jako hudební styl nesmrtelný…) Cílem našeho žebříčku není sdělení tak to bylo a jen my máme pravdu, ale seznámení čtenářů s naším pohledem na uplynulé desetiletí. Odráží se v něm nejen náš hudební (ne)vkus, ale i naše zapomnětlivost a všechny osobní úchylky. Vždyť jak jinak si vykládat to, že v něm najdete úlety typu The Teenagers?

V rámci jednotlivých žebříčků shrneme postupně i jednotlivé roky. Připomeneme si, co zásadního se v nich událo, kdo na výročních ceremoniálech za co děkoval a která alba mizela z pultů (respektive vytěžovala servery iTunes) nejvíce. Pokračujeme sedmou desítkou první stovky a těšit se můžete na Arctic Monkeys, Depeche Mode, Placebo, Robbieho Williamse či Sigur Rós.

---

100 - 91 | 90 - 81 | 80 - 71 | 70 - 61 | 60 - 51 | 50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1

Datum vydání: 13.9.2005
Produkce: CocoRosie
Prodeje: ?

Debut natočily v koupelně. Operní pěvkyně Sierra, kňourající Bianca, pár riffů na kytaru, elektronika úrovně dětského pianka a pískot gumových hraček. V dnešní éře YouTube a MySpace se s lo-fi projekty tvořenými na koleně roztrhl pytel, ale před pěti lety šlo o ze strany sester Cassadyových o nesmírně osvěžující pojetí, a to i vzhledem k jejich jedinečným vokálům a excentričnosti, díky čemuž se vyjímají nadále. Na "Noah's Ark" přidaly k freak-folku o chlup víc elektroniky i útržky beatboxu a rapu, s nímž začala Bianca pokusničit v posledních letech. CocoRosie sbírají chválu spíš za netradiční pojetí než silné skladby - to se však netýká přinejmenším setkání Antonyho Hegartyho (čtěte ve vyšších patrech) s Biančiným nesmírně tlačeným a nesmírně strhujícím projevem v queer-baladě "Beautiful Boys".
-- Karel Zich

CocoRosie - Beautiful Boyz (Live At Art Rock)
"Po poslechu 'Noah's Ark' je jasné, že veškeré obavy, které se vyrojily po obecně pozitivně přijatém debutu 'La Maison de Mon Reve', z až příliš vkusných a přímočarých CocoRosie, mohou jít stranou."

Heather Phares, All Music

---

Datum vydání: 13.3.2006
Produkce: Dimitri Tikovoi
Prodeje: 100 tisíc UK

Placebo nejenže se svým pátým studiovým albem "Meds" vstali z mrtvých, ale rovnou natočili svou nejlepší nahrávku a v sedmi zemích se s ní dostali na číslo jedna albové hitparády. Celé je to ve znamení zvukové kompaktnosti, kdy se deska po celou dobu nese v jedné náladě. To samo o sobě by nestačilo, ale Placebo ji opatřili tak naléhavými texty, drásavými melodiemi a geniálními aranžemi, ze nemůže být pochyb o tom, kdy byli ve vrcholné formě. Nic prvoplánového, ale po naposlouchání se objeví vrstevnatá hudba v chmurném oparu, co zákonitě zasáhne každého. Michael Stipe z R.E.M. jistě věděl, že si zahostováním na této nahrávce jméno nezkazí. "Song To Say Goodbye" nebo "Because I Want You" patří do zlatého fondu kapely, ale pravda je taková, že "Meds" funguje především jako melancholický celek, kterému není co vytknout.
-- Tomáš Tenkrát

Placebo - Song To Say Goodbye
"Nejlepší příloha k 'Meds' je procházka stmívajícim se průmyslovym městem (nebo průmyslovou čtvrtí), když obchody zavíraj', spokojený lidi už jsou doma a sněží. Pořádný velký vločky. Je to jejich nejlepší deska, ale nechytne hned."

Lukáš Franz, hlavní recenze

"Cynici se ušklíbnou, my ostatní se nepřestaneme divit, že z toho na kilometry nečouhá trapnost a chtěnost, ale naopak to všechno až harmonicky do sebe zapadá. Dotažené, geniálně proaranžované a produkčně důkladně vypiplané dítko..."

Tonda Kocábek, makrorecenze

---

Datum vydání: 23.1.2006
Produkce: Jim Abbiss, Alan Smyth
Prodeje: 1,2 milionu UK

Arctic Monkeys dokázali, že humbuk okolo The Libertines nebyla náhoda. Británie díky nim opět podlehla čistokrevnému soundu špinavého rokenrolu, ale tentokrát novým způsobem. The Libertines definovali ostrovní pop tradičně, postaru, přes kluby a souhru silné skladatelské dvojice, Arctic Monkeys stačila schopnost Alexa Turnera pamatovat si včerejší studentský večírek a pořádně naslouchat sheffieldským ulicím. O zbytek už se postaral internet, přesněji MySpace.com. Poslední britská kytarovka, která měla smysl, vpadla na scénu stylově - pod sloganem don't belive the hype, se studentskou hymnou "I Bet You Look Good On The Dancefloor". Sympatické je, že to na rozdíl od Libs přežili až ke třetímu albu. S hlavou nahoře. A Alex Turner se vedle Mathangi Arulpragasam (aka M.I.A.) a Mikea Skinnera (aka The Streets) zařadil mezi nejtalentovanější persóny současné britské hudební scény.
-- Miroslav Böhm

Arctic Monkeys - I Bet You Look Good On The Dancefloor (live at Glastonbury)
"Klidně bych timhle cédéčkem s naprosto kouzelnym názvem 'Whatever People Say I Am, That's What I'm Not' celou tuhle éru kytarovek skončil. Franz Ferdinand dospěli, The Strokes přehodili výhybku směrem, který čekal asi málokdo - čekal ho vlastně někdo vůbec? Arctic Monkeys mě zase vrátili na začátek, kdy šlo hlavně o to heslo Fuck off, it's just rock'n'roll!"

Lukáš Franz, hlavní recenze

---

Datum vydání: 15.6.2009
Produkce: Andy Gray
Prodeje: ?

Komerční život téhle desky nezačal úplně nejlépe, když loni na jaře vyšla, v Británii startovala na šestnáctém místě. Přitom průlomová jednička "Take To The Skies" to dotáhla až na čtyřku. "Vzhledem k tomu, z jakého prostředí pocházíme, nikdy jsme nepovažovali úspěch v žebříčcích za příliš důležitý," řekl však musicserveru frontman Roughton Reynolds. A je dobře, že Enter Shikari na konzum kašlou, respektive si z něj dělají dobrý den. "Common Dreads" má totiž všechny předpoklady k tomu, aby se stala kultovní nahrávkou. Jenže jak známo, historie, a zvlášť ta šoubyznysová, je hodně nevypočitatelná a určitě ne spravedlivá. A tak si čtyřka mladíků z anglického St. Albans může říct, že udělala snesitelné maximum: natočila desku melodičtější, elektroničtější, kompaktnější, dospělejší, než byl debut. Není to jenom neučesaný řev a syntezátorový skřehot, má to příběh, civilní tvář, ale i dravost. Prostě je to pop i post-hardcore současně.
-- Luboš Kreč

Enter Shikari - Zzzonked

"Chce se mi jásat nad skvělou deskou. Místo toho nevěřícně kroutím hlavou a v paměti lovím kapely, kterým podpis smlouvy s velkým vydavatelstvím tak výrazně pomohl."

Ondřej Michal, hlavní recenze

---

Datum vydání: 17.10.2005
Produkce: Ben Hillier
Prodeje: 550 tisíc US, 500 tisíc GER

Pro NME i Rolling Stone se stalo jedenácté řadové album Depeche Mode "Playing The Angel" jen ryze průměrným počinem, Q Magazine a Billboard pak proklamovaly pravý opak. DM se po čtyři roky staré experimentální nahrávce "Exciter" rozhodli méně improvizovat a zaměřili se na to, co je jim vlastní - hitovost. Pro někoho se jednalo o posmrtnou křeč a další muzejní exponát ve sbírce vyčpělých Depešáků, pro věrné fans to byl ale návrat na přelom osmdesátek a devadesátek, tedy do zlaté éry. Hymnus "John The Revelator" podobně jako druhý singl "A Pain That I'm Used To" pak opravdu patří k nejlepším písním v repertoáru DM vůbec, jenže zbytek desky za zmíněnými songy mírně zaostává. Tak i tak, DM opět stvořili album, které se (podobně jako čtyři předchozí) dostalo do Top 10 obou nejprestižnějších světových hitparád.
-- Lukáš Benda

Depeche Mode - Precious
"Depeche Mode nejen že přežili nekonečné večírky, drogové úlety i rozepře uvnitř kapely, nýbrž ještě navíc dokázali natočit další výbornou desku."

Karel Veselý, makrorecenze

---

Datum vydání: 8.8.2007
Produkce: M.I.A., Switch, Blaqstarr, Timbaland, Morganics, Diplo
Prodeje: 440 tisíc US, 60 tisíc UK

"Arular" z roku 2005 byl jen předkrmem, po kterém nám M.I.A. o dva roky později naservírovala hlavní chod. "Kala" je manifest něčeho, čemu já osobně říkám post-world music. Etnomuzikologické sondy do současných tanečních scén v Brazílii, Baltimoru nebo Austrálii ale klidně ignorujte, album funguje i na docela obyčejné popové rovině jako sbírka pekelných hitů - od výbušných "Boys", přes bollywoodské disco "Jimmy" až po "Paper Planes", v nichž se v oparu marihuanového kouře potkávají The Clash a rappeři Wreckx-n-Effect. A jako největší pocta producentům Diplovi a Switchovi slouží fakt, že nejhorší skladbou desky je závěrečná "Come Around" s Timbalandem, který byl jinak v roce 2007 na svém druhém životním vrcholu.
-- Karel Veselý

M.I.A. - Paper Planes
"Je zde odhodlaný sarkasmus, znuděnost a vzdorovité vymezení se, smysl pro potěšení oddělené od práce - vše artikulováno texty, zakotveno v hudbě. V jednotlivých písničkách vře vzpoura lidských, hudebních a mechanických zvuků."

Robert Christgau, Rolling Stone

---

Datum vydání: 16.5.2005
Produkce: Rick Rubin, Daron Malakian
Prodeje: 1 milion US

Po raketovém startu s "Toxicity" a kvalitních zbytcích ze "Steal This Album! " byli SOAD postaveni před těžký cíl: natočit nahrávku, která bude důstojná svým předchůdcům. Jenže novinka překonala všechny představy. Kapela přeorientovala kurz směrem k mainstreamovějším a ještě více folklórním vodám a tahle sázka jí naprosto vyšla. Spolu s následným "Hypnotize" tvoří celek, který je perfektně semknutý, avšak velkou sílu má i samostatně. Daron Malakian dostal daleko více prostoru a prospělo to všem. Jak kapele, tak fanouškům. S odstupem několika let neztratila nic na síle, hitovky jako "Violent Pornography" se z přehrávačů skalních fanoušků nevytratily dodnes a momentálně odpočívající kapela bude mít hodně práce, aby tenhle skvost někdy ještě překonala, pokud tedy ještě povstane. A všichni doufáme, že ano.
-- Petr Adámek

System Of A Down - B.Y.O.B.
"Třetí regulérní deska Darona Malakiana, Serje Tankiana, Shava Odadjiana a Johna Dolmayana je když ne revolučním kouskem, tak přinejmenším jedním z nejzásadnějších děl, jaká se v posledních letech na metalové scéně objevila."

Luboš Kreč, hlavní recenze

---

Datum vydání: 20.6.2008
Produkce: Sigur Rós, Flood
Prodeje: ?

Na poslední řadové desce Sigur Rós vyměnili producenta, a tak na židli, kterou po tři alba zahříval Ken Thomas, usedl Mark Ellis, známější pod pseudonymem budícím hrůzu - Flood. Přelet od nevšedních lahůdek ke klasikům, od M83 do party, která hostí Depeche Mode, U2 nebo Smashing Pumpkins. Texty na páté album islandští skřítci původně zhotovili kompletně v angličtině, sítem však prošla jen jediná perlička, závěrečná "All Alrigt", ostatní písně si vysloužily nové otextování a znovu v mateřštině. Deska je celkově trochu odlišná, ubylo stesků a chmurů, přibylo barev a současně fanoušků, pro které je "Með Suð Í Eyrum Við Spilum Endalaust" přístupnější než předchozí desky. Naštěstí zůstal minimalismus, klasické nástroje a orchestrální závěry, které ve vás probudí snílka a lepšího člověka.
-- Dominika Jiroušková

Sigur Rós - Gobbledigook
"Sigur Rós opět natočili vydařenou desku, která se vám vryje hluboce do paměti a naleznete v ní i silné opojení. (...) Jako celek 'Með Suð Í Eyrum Við Spilum Endalaust' funguje pevným sevřením a zažijete s ní nejeden překrásný Góðan Daginn (česky: dobrý den)."

Dan Hájek, hlavní recenze

"Je docela s podivem, že jsou pořád svoji. V dnešní době, kdy si každý bere od každého, zejména tedy to, co někdy v nějaké dekádě fungovalo, je přístup SR k hubě obdivuhodný. Lépe řečeno obdivuhodné je to, že s tímto svým přístupem dokážou zaujmout masy lidí."

Vašek Trávníček, makrorecenze

---

Datum vydání: 28.8.2000
Produkce: Guy Chambers, Steve Power
Prodeje: 2,4 milionu UK

V roce 2000 už sice Robieho Williamse dávno opustilo stigma angažmá v chlapecké kapele Take That, ale stále byl velkou hvězdou jen v Británii a Irsku. Třetí deska "Sing When You're Winning" z něj však definitivně udělala superstar po celé Evropě. Co nezvládl pilotní singl "Rock DJ", který se proslavil i mnohde zakázaným videem, v němž se zpěvák díky počítačové grafice svlékl až na kost, dokonal duet s Kylie Minogue "Kids" a skladba "Supreme", půjčující si motiv ze slavné "I Will Survive". Deska však nenabízí jen šlapající hity, ale také introspektivnější pomalé skladby jako "Love Calling Earth" či sebezpytující "Better Man". Robbiemu se skvěle povedlo spojit pop pro teenagery s popem pro dospělé, skladatelkou a muzikantskou zručnost a nechal navíc naplno tryskat své charisma ironizujícího a přitom emotivního vtipálka.
-- Honza Balušek

Robbie Williams - Rock DJ
"Nové album Robbieho Williamse je podpořeno velkou reklamou, která spoustu lidí znechutí. Natočil ho bývalý člen Take That. V rádiu ho uslyšíte několikrát denně, až vám poleze na nervy. Ale on za to nemůže, prostě jen natočil výbornou desku."

Honza Balušek, hlavní recenze

Datum vydání: 23.10.2001
Produkce: Incubus, Scott Litt
Prodeje: 2 miliony US, 100 tisíc UK

Kalifornští Incubus mohli mít po vydání alba "Make Yourself" snadnou práci. Úspěšná deska z roku 1999 byla nabitá hity a skupinu po nepříliš výrazných funk-rockových začátcích vyšvihla do popředí zájmu fanoušků i médií. Stačilo tedy nasát původní vzorek, trochu s ním zamíchat a vzniklou směs znovu vylít na stříbrný kotouč, což ostatně praktikuje každá druhá úspěšná skupina. Incubus ovšem vlastní recyklaci kategoricky odmítli a vydali se svízelnější cestou vstříc pestrosti a dalšímu objevování. "Morning View" zůstala hitová ("Nice To Know You", "Wish You Were Here"), neubylo emocí ("Mexico") ani energie ("Circles"), avšak nejvíce potěší tvůrčí posun správnou cestou. Brandon Boyd a jeho čtyři parťáci ohromně vyspěli a stvořili brilantní dílo, působící jako výhled na pobřeží z Morning View Drive v Malibu, kde vzniklo. Čirá krása.
-- Petr Adámek

Incubus - Wish You Were Here
"Zatímco spousty jiných a mladších kapel nás bombardují odsekávaným rapem naroubovaným na metalovou kostru a jejich pěvci se rdousí pod nánosy vzteku a agrese, Incubus si jdou stále svou cestou (...), přesto je pořád inovativní a hlavně jiná, než velí metalový mainstream."

Luboš Kreč, hlavní recenze

---

100 - 91 | 90 - 81 | 80 - 71 | 70 - 61 | 60 - 51 | 50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1