Máme za sebou další hudební dekádu. Deset let, co opět změnilo svět. Pokud konec osmdesátých let přinesl sametovou revoluci, pád Berlínské zdi a krach komunistického svazu, což mělo za následek, že devadesátá léta byla jedním velkým mejdanem, oslavou svobody a míru (byť výjimky se našly), začátek jednadvacátého století nám mediálně objevil nepřítele nového - terorismus. A tahle trpká pachuť ovlivnila výrazně i hudbu. Ať už tématicky (do Bushovy politiky se opřeli i Radiohead), nebo obsahově (americká verze debutu The Strokes neobsahovala písničku zesměšňující newyorské policisty, protože se to prostě po 9/11 nehodilo). Příkladů je samozřejmě bezpočet.

Přesto se ale uplynulých deset let vyznačuje především tím, že nic nevykračuje z řady. Ano, konzumní mašinérie objevila ještě jednodušší cestu k penězům než boybandy a do popředí se dostaly talentové (ne)pěvecké soutěže typu Česko hledá SuperStar, MTV zase jednou ovládlo r'n'b a zažili jsme boom reunionů i exhumaci osmdesátkového electropopu, ale vše se tak nějak vzájemně vyvažovalo. Nejvýraznější změnou tak je fakt, že se hudba stěhuje na internet - od mp3jek a streamování hudby či videoklipů až po hudební publicistiku.

Snad i proto je náš žebříček stovky nejoblíbenějších alb uplynulé dekády tak rozmanitý a pokrývá téměř kompletní populární scénu. (Až na metal, ale to už se snad dávno ví, že kritici prostě metal nespolknou a budou ho ignorovat. I když je jako hudební styl nesmrtelný…) Cílem našeho žebříčku není sdělení tak to bylo a jen my máme pravdu, ale seznámení čtenářů s naším pohledem na uplynulé desetiletí. Odráží se v něm nejen náš hudební (ne)vkus, ale i naše zapomnětlivost a všechny osobní úchylky. Vždyť jak jinak si vykládat to, že v něm najdete úlety typu The Teenagers?

V rámci jednotlivých žebříčků shrneme postupně i jednotlivé roky. Připomeneme si, co zásadního se v nich událo, kdo na výročních ceremoniálech za co děkoval a která alba mizela z pultů (respektive vytěžovala servery iTunes) nejvíce. Pokračujeme osmou desítkou první stovky a těšit se můžete na Miku, Muse, The Killers, System Of A Down či Vampire Weekend.

---

100 - 91 | 90 - 81 | 80 - 71 | 70 - 61 | 60 - 51 | 50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1

Datum vydání: 24.8.2009
Produkce: Imogen Heap
Prodeje: ?

Na tomhle místě mohlo (a možná i mělo) stejně tak být předchozí album paní Imogen "Speak For Yourself" z roku 2005 (už kvůli hitu "Hide And Seek") nebo možná i "Details" její druhy domovské kapely Frou Frou. Ve všech případech jde totiž o nahrávky představující tak trochu jinou tvář popu. Tvář emocionální, hloubavou a skoro až intelektuální, přitom všem ale zároveň nesmírně kvalitní. Tvář, kterou zastřešuje charakteristický vokální projev zpěvačky. Tvář, která, ač se nebojí jemné elektroniky, je pořád ve výsledku popová, a povyšuje tak poslech jednotlivých písní vždy takřka na umělecký zážitek. Imogen "Ellipse" nahrávala během svého cestování po světě (Havaj, Fidži, Thajsko...), dokončovala ji pak ve svém studiu v Essexu v domě, který svým tvarem dal výsledné kolekci název. A že to je kolekce povedená, potvrzují nejen hitparádová umístění, ale i pochvalné kritiky. Imogen Heap dokázala navázat na své úspěchy se ctí a šarmem sobě vlastním.
-- David Věžník

Imogen Heap - First Train Home
"Za porci hitů tuhle desku označit nelze, nášup invence se také nekoná. Napříště tak doufejme, že Imogen Heap načerpá více inspirace pro využití svého potenciálu a nezůstane dlouhodobě zacyklena v tvůrčím kruhu - či elipse."

Karel Zich, hlavní recenze

---

Datum vydání: 17.6.2001
Produkce: David Bottrill, John Leckie, Muse
Prodeje: 300 tisíc UK

Když Muse vydali svoje debutové album "Showbiz", kdekdo je tehdy odbyl s tím, že se jedná pouze o vcelku talentované klony Radiohead. Nepříliš lichotivé. Když o dva roky později přišli s albem "Origin Of Symmetry", jako by tím obhájili i směřování svého debutu. Vesmírná odysea, na kterou se vydali v roce 1999, dosáhla v roce 2001 svého vrcholu. Jo, řikejte si co chcete, ale "Origin Of Symmetry" je prostě to nejlepší, co tahle trojka z Devonu nahrála. Prog-rockové tapety s leitmotivem Bellamyho operního vokálu byly přeneseny do mnohem odvážnějších, experimentálních sfér, ale zároveň si dokázali uchovat hitovost. Nechci tvrdit, že se od této chvíle Muse točili k posluchačům vždy čelem nebo že jim chodili na ruku, ale myšlenkově otevřenější album už nikdy neudělali.
-- Tomáš Bláha

Muse - Plug In Baby
"NME je tuším v jednu chvíli označilo za nejlepší skupinu v Británii, ale já se omezím na prohlášení, že tohle album je hodně, hodně dobré a (a to dodávám šeptem) lepší než 'Amnesiac' a 'Kid A' dohromady."

Andy Thomas, Drowned In Sound

---

Datum vydání: 26.10.2002
Produkce: Christina Aguilera, Glen Ballard, Jasper Cameron, E. Dawk, Rob Hoffman, Heather Holley, Steve Morales, Balewa Muhammad, Linda Perry, Rockwilder, Scott Storch, Alicia Keys
Prodeje: 4,2 milionu US, 1,5 milionu UK

Když tehdejší hloupoučká americká hvězdička nahrála v roce 2002 provokativní album "Stripped", leckomu spadla čelist na podlahu. Dokázala, že ve škatulce naivní blondýnky nehodlá setrvávat. "Obnažená" nahrávka předvedla Aguileru nejen jako schopnou textařku, dospělou vyzývavou ženu, ale zejména jako vynikající zpěvačku. Hudebnici nedělá problém plynule přecházet z bluesu do popu či hip hopu a silné hlasové proporce jí umožňují vyniknout ve své kategorii. Ke spolupráci se nebála přizvat ani zkušené matadorky hudební branže, producentku Lindu Perry a zpěvačku Alicii Keys. Placka nesmí v dekádě chybět, protože: dokonale ukazuje rozdíl autorské tvorby oproti té diktované, nechává posluchače proplouvat odlišnými styly a album nese konkrétní osobní sdělení. Zkrátka deska, která má co říct.
-- Kristina Bílá

Christina Aguilera - Fighter
"Se svou schopností vyhýbat se trikům a přebytkem sladkého sedmdesátkového soulu je 'Stripped' téměř albem pro dospělé. (...) Aguileřin mohutný hlas je nabírá na bohatosti - v peckách jako 'Cruz' je více Whitney než samotná Whitney."

Mike Rubin, Rolling Stone

---

---

Datum vydání: 26.11.2002
Produkce: Rick Rubin, Daron Malakian
Prodeje: 1 milion US

Vybuchlá senzace jménem System Of A Down se nedala utišit a fanoušci neustále volali po pokračování "Toxicity". A právě díky dychtivosti přívrženců se objevilo na světě nedokončené album ve formátu mp3. Kapela na to trošku ukvapeně a trošku zhrzeně reagovala narychlo dokončenou deskou se sarkastickým názvem "Steal This Album!". Jde o nahrávku obestřenou mnoha mýty a nejasnostmi. Na jednu stranu jde o materiál, který by leckterá kapela mohla jen závidět, ale SOAD ho celý berou spíše jako zbytky a navíc jej zabalili do ironického hávu pirátské kopie. Kolekce songů ani s odstupem let nedosahuje kvality dalších desek, ale pořád jde o výbornou rockovou desku. Je jen fatální škodou, že mezi těmi zbytky se našlo i pár méně kvalitních kousků, tím i sbírka zbytků zůstala ve stínu slavnějších bratříčků.
-- Petr Bláha

System Of A Down - Chic' N' Stu
"'Steal This Album!' určitě není zbytečný kousek, jen občas ukazuje S.O.A.D. v méně tvůrčím rozpoložení. Ukazuje je jako muzikanty, kteří nechrlí perfektní pecky z rukávu na zavolání. Sem tam jim holt vypadne i drobný zmetek..."

Luboš Kreč, hlavní recenze

---

Datum vydání: 26.8.2006
Produkce: Jim Abbiss, Kasabian
Prodeje: 600 tisíc UK

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let naučili Happy Mondays a The Stone Roses britskou kytarovou muziku tančit. O deset let později, s nástupem mohutné vlny plagiátorů / napodobitelů Oasis, bylo ale vše zapomenuto. A pokud v osmdesátkách britské ostrovy z letargie po rozpadu The Smiths dostala magická tabletka extáze, na počátku nového tisíciletí se totéž povedlo čistou radostí z hudby dvojici The Libertines a Kasabian. Právě tyto kapely přestěhovaly britskou nezávislou kytarovou scénu z natřískaných a neosobních stadionů zpátky tam, kam patří - do klubů. Eponymní debut Kasabian všem otevřel oči a nastavil uši, jeho následovník "Empire" na něj úspěšně navázal a přihodil čtyřminutové shrnutí v podobě titulní skladby. Mix silných melodií školy Noela Gallaghera, těžkých kytarových riffů Led Zeppelin a tanečních rytmů The Chemical Brothers.
-- Miroslav Böhm

Kasabian - Empire
"Kasabian byla a je naděje budoucnosti, proto se od nich čekalo hodně. Čekala se možná progrese a zásadní deska plná neotřelých hitů. Přišla dobrá deska, skoro pokračování debutu s dalšími hity."

Benjamin Slavík, hlavní recenze

---

Datum vydání: 15.6.2004
Produkce: Jeff Saltzman, The Killers
Prodeje: 3 miliony US, 1,2 milionu UK

Jakkoli to zní nepravděpodobně, The Killers nebyla vždycky kapela splňující většinu klišé o americkém megalomanství. Žádné velkohubé a samochválou smrdící řeči o vlastní desce, která má být přinejmenším spásou lidstva, žádné módní výstřelky ani knírky Brandona Flowerse. Prvotina "Hot Fuss" nebyla kritiky přijata zrovna jednoznačně, třeba Pitchfork ji ohodnotil pouze jako průměrnou, přesto se zapsala skvěle a to nejen do publikace "1001 Albums You Must Hear Before You Die". Hity jako "Somebody Told Me" nebo "Mr. Brightside" se zapsaly především do sluchátek posluchačů a ze Zabijáků z Las Vegas udělali jedny z prvních Američanů, kteří svou zálibou v britpopu věrohodně mažou stopy o svém původu. Absence dalších desek v našem žebříčku naznačuje, že The Killers záhy sešli ze správné cesty.
-- Dominika Jiroušková

The Killers - Somebody Told Me
"'Hot Fuss' je velmi příjemná, bezkonfliktní deska, se kterou se dá, při troše dobré reklamy, prorazit na špičky hitparád. (...) Pokud potřebujete další, pravda, velmi kvalitní, pop-kytarovou desku, jsou The Killers dobrou volbou."

Tomáš Turek, hlavní recenze

---

Datum vydání: 6.9.2004
Produkce: Danielle Brisebois, Guy Chambers, Richard Flack, Andrew Frampton, Peter Wade Keusch, Steve Kipner, Nick Lashley, Patrick Leonard, Greg Wells, Wayne Wilkins
Prodeje: 900 tisíc UK, 500 tisíc US

Prvně vzdělání, pak hudba. Takový cíl si vytyčila Angličanka Natasha Bedingfield. Po diplomu z psychologie vydala v roce 2004 svou debutovou desku "Unwritten", ve které otevřeně oslavuje svobodu, ženství a nezávislost. K práci na ní si přizvala samá zvučná jména v čele s Guyem Chambersem, který má na svědomí desky Robbieho Williamse, a Stevea Kipnera, jenž stojí za úspěchem Christiny Aguilery. Tohle album prostě nemohla být minela. Skloubilo v sobě všechno, co se rovná velkému úspěchu: důmyslné texty, chytlavé melodie a i štiplavost vůči mužům udělaly z Natashy jeden z největších popových objevů roku. Její hitové album kombinující prvky r'n'b i hip hopu zpočátku bodovalo pouze na starém kontinentu, o rok později ale vydala svůj debut i v Americe, kde se držela v žebříčku skoro čtyřicet týdnů v kuse.
-- Katka Guziurová

Natasha Bedingfield - Unwritten
"Dovolím si dokonce napsat, že nám v Natashe Bedingfield roste nová hvězda světové pop music. (...) Otázkou je, jak se prosadí na kontinentě a především za oceánem. Nerad bych něco zakřikl, ale myslím, že Natasha bude opět po čase jedním z mála Britů, kteří zbourají tamní hitparády."

Tomáš Parkan, hlavní recenze

---

---

Datum vydání: 9.6.2006
Produkce: Timbaland, Thom Panunzio, Nelly Furtado, Danja, Nisan Stewart, Lester Mendez, Rick Nowels
Prodeje: 2 miliony US, 800 tisíc UK

Nelly Furtado je přece ta portugalsko-kanadská dívenka z "I'm Like A Bird", jak se může tak smyslně předvádět ve videoklipu "Maneater"?! Nelly se nám po dvou výborných deskách a dítěti proměnila. A to i hudebně. Na produkci "Loose" se spojila s Timbalandem a Danjou a jejich symbióza vyústila ve vznik popového klenotu. V té době nezastavitelný Timbo ignoroval krásný zvuk živých nástrojů z předchozích desek "Whoa, Nelly!" a "Folklore" a pro Nelly stvořil písně ze svého generátoru beatů. Syntetické zvuky, basové linky, bicí, clapy - ano, přesně tohle Nelly neskutečně sedlo! Singly "Maneater", "Promiscuous", "Say It Right" a "All Good Thing (Come To An End)" po právu zabodovaly v celém světě a deska se stala obrovsky úspěšnou. Zmíněné hity z "Loose" vyčnívají, celá deska je ale bez výjimky výborná. Nejen dle mého názoru se jedná vůbec o nejlepší popový počin dekády, hned vedle Madonny a Justina Timberlakea.
-- Petr Doupal

Nelly Furtado - Say It Right
"Po úspěchu 'Justified' jsem čekal, že crossover popu a r'n'b zkusí více interpretů, ale kromě rozporuplných Black Eyed Peas (alias bílé Fergie plus producenta will.i.ama) to nikdo nedokázal dotáhnout do úspěšného konce. Teď je čekání u konce."

Karel Veselý, hlavní recenze

"Jestli je královnou popu Madonna, proč by nemohlo být i několik popových princezen? Snaživých kandidátek je hodně a než se Gwen vrátí z mateřské, klidně může být nositelkou korunky třeba Nelly Furtado."

Pavel Parikrupa, makrorecenze

---

Datum vydání: 29.1.2008
Produkce: Rostam Batmanglij
Prodeje: 100 tis. UK

Vampire Weekend jsou trochu jako The Strokes, kteří místo Television poslouchali Petera Gabriela. Stejně jako u Strokes není jejich hudba nic jiného než chytrý pop, který je ale tentokrát zabalený do afrických beatů a zvonivých kytar. Na svém debutu působí tihle inťouši z New Yorku tak nekonfliktně a roztomile, že to spousta lidí nevydýchala. Kdekdo je chtěl obviňovat z imperialistické exploatace africké hudby, ale Ezra Koenig vážně není nový Paul Simon. Zanechte nenávisti a radši si poslechněte jiskřící souhru kytar v "Cape Cod Kwassa Kwassa" a nebo kouzelné mezihry v "Oxford Comma". Deska bez slabého místa končí fantastickou "The Kids Don't Stand A Chance", po níž nejde udělat nic rozumnějšího než si to celé pustit ještě jednou.
-- Karel Veselý

Vampire Weekend - A-Punk
"Výsledkem je jen další rozpouštění bez jakýchkoli význačností hodných zapamatování. Nepěkný účet doplňuje karikaturní zpěv Ezry Koeniga, laciné a povrchní jakože-variace na klasickou hudbu o čtyřech tónech, unylé mýdlové brnkání a místy nesmyslně krátké kompozice (především Mansard Roof). O blboučké A-Punk ani nemluvě."

Radek Hendrych, hlavní recenze

---

Datum vydání: 5.2.2007
Produkce: Greg Wells, Mika
Prodeje: 1,5 milionu UK, 300 tisíc US

Sympaticky pozitivní debut bejrútského rodáka Miky "Life In Cartoon Motion" byl dlouho očekávanou událostí. Více než půl roku před vydáním samotné desky totiž už světové hitparády dobýval pilotní singl alba. Ze dvanácti písní jich byla vydána jako singl celá polovina - i to svědčí o výjimečnosti materiálu, jež se na albu sešel. Britská média v recenzích nešetřila komplimenty a Miku označovala za nového Prince, Eltona Johna, Becka nebo Freddie Mercuryho. Mika na "Life In Cartoon Motion" recykluje prostředí sedmdesátkového a osmdesátkového popu a se svou retro produkcí je úspěšný nejen na ostrovech, ale i ve Státech. Svým debutem (jenž se vyšplhal na 29. místo americké hitparády) totiž pokořil i veškeré dosavadní snažení svého souputníka, Robbieho Williamse.
-- Lukáš Benda

Mika - Relax, Take It Easy
"Popových alb, která vás dokažou bavit, dojmout, přinutit zavřít oči, vychutnat si je a toužit si je pouštět stále dokola (a i při třicátém přehrání přeskočit maximálně dva tracky), není moc. 'Life In Cartoon Motion' takovým albem je."

Honza Balušek, hlavní recenze

"Na téhle desce můžete slyšet v podstatě vše důležité z britské popové scény minulého století. Vedle sebe se tu potkávají Queen, The Beatles, Erasure nebo Take That."

Tomáš Parkan, hlavní recenze

---

100 - 91 | 90 - 81 | 80 - 71 | 70 - 61 | 60 - 51 | 50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1