Snad už v téhle republice není nikdo, kdo by neznal skupinu Tata Bojs. Jejich hravé texty i muzika se líbí mnohým, jejich poslední deska "Futuretro" má slušný úspěch, ne náhodou vyhráli v anketě časopisu Rock&Pop hned několik kategorií. Nedávno od dvojice Mardoša-Cais odešel Marek Doubrava, ti přibrali kytaristu Maťo Mišíka.

Tento koncert, první pražský s Maťem (nepočítám silvestrovskou Ponorku), byl uspořádán u příležitostí vydání desky remixů skladeb z "Futuretra", jak jinak než vtipně nazvané "Termixes". Před půl devátou začal do nacpané Akropole znít zvuk kláves a na velké vyypouklé plátno ve tvaru "oka" bylo promítáno - oko. Po chvíli nastoupili hoši a začala se valit rytmika. Nejdřív trochu tápání, nejde o verzi z "Futuretra", ale brzo je jasno, "Toreadorská otázka" je výborným začátkem na rozhýbání. Aby nebylo mýlky, o co jde, na plátno se promítalo video se záběry toreadora, i dále video doprovázelo jednotlivé skladby. Po ní další hybná pecka "Jednotka času", ten přechod z "jemné taneční" sloky do kytarového refrénu nemá chybu. Pak došlo na "Ramínka", kdy se k chlapcům připojila stálá hostující Klára Nemravová, a pak zněly další a další skladby, nejen z poslední desky, "Maličká" samozřejmě taky. "Podmořskou" zahráli nechtěně bez kopáku, ale nikomu to nevadilo a Mardoša zjišťující u technika, kterou stranou má zastrčit konektor, byl legrační.

Asi po pěti nebo šesti skladbách si Tata Bojs pozvali na pódium remixéry (přišli skoro všichni, zahraniční Transglobal Underground nebo Zion Train tam samozřejmě nebyli), na oko se promítaly názvy a autoři remixů. Jelikož není ještě k dispozici celá deska, dotyční album pokřtili tak, že do přiveženého mixéru nastrkali různé ingredience a ty byly poté z(re)mixovány. Mardoša ještě do publika rozhodil pár termixů a křest skončil. Jak sám Mardoša říkal, trochu improvizace, ale v pohodě.

Tata Bojs pokračovali, kromě úvodní "Toreadorské otázky" zahráli ještě dvě skladby, ve kterých dle mě použili části remixů, a to v "Geometrické" a "Prométheovi". Také si vypálili jednu skladbu od Iggyho Popa, v jejich "Si kles" se kytarově hutný originál nazapřel. Dvakrát přidávali po jedné skladbě, přičemž zakončovali publikem vyžadovaným "Jarem". Mardoša také představil kapelu, ale nejen ji, ale i jména lidí starajících se o zvuk, přístroje, management a tak, jeho hezky představil Milan v básničko-bubenicko-kytarové vložce.

Mělo by to být automatické, ale nutno říct, že na klucích je vidět, že je muzika baví, hrají naplno a s chutí, Milan Cais obsluhující bicí, minidisk a další mašinky, a zpívající (ještě si někdo myslí, že zpívá Madoša?) byl výborný, ani klasicky skákající, na basu a krabičky hrající, a písničky vtipně uvádějící Mardoša nezůstával pozadu, Maťo s kloboukem a svítícími čertovskými rohy se svou kytarou zapadl výborně a Klára si svoje odzpívala. V ČR asi není jiná kapela, která by uměla tak samozřejmě spojit elektroniku a kytary do písniček. Místy možná dívenky, které přišly na své idoly, asi nechápaly, protože v několika skladbách byly kytary slyšet hodně, v jednu chvíli (závěr "Gemetrické") už to byl skoro hardcore :). Jediné, co bych vytknul, byl chvílemi zvuk, basa byla hodně přebuzená a zpěv místy trochu utopený. Asi ve dvou, třech případech by myslím šlo vybrat vhodnější video, ten kousek s Belmondem, ani ta "Sedmá rota" se mi tam moc nehodily. Ale stejně - konečně jsem viděl naší rockpopovou jedničku (sorry, příliš profesionální Lucie) v akci a mohu jen doporučit všem.

Tata Bojs, Palác Akropolis, Praha, 23.2.2001