"Robbie dospěl," dá se číst v souvislosti s novou deskou tohoto kdysi fracka na mnoha místech. Ostatně naše makrorecenze není výjimkou, byť v jednom případě jde o citaci ironizující. O něčem ale přesto vypovídá. Album "Reality Killed The Video Star" hraje evidentně na vážnou notu. Honza Balušek tuto notu v hlavní recenzi popisuje jako ne tolik kvalitní, jak by čekal, přesto svým způsobem logickou. Robbie Williams touto nahrávkou dává sbohem experimentům a dobývá ztracené pozice dam, dalo by se shrnout jeho sedmdesátiprocentní hodnocení. Jak na tento akt reagovala pětice dalších redaktorek a redaktorů? V jednom případě o bod kladněji, ve zbylých ale buď shodně, nebo ještě záporněji. Průměrnou známkou je tak nepříliš lichotivých 66 %.

---

Dan Hájek - Návrat ve slušné formě, star nebyla zabita (8/10)
Vztah k interpretovi: V Take That byl jeho potenciál potlačovám, jsem rád za jeho úprk na sólo dráhu.

Celý příběh okolo novinky Robbieho Williamse evidentně začal již někdy před třiceti lety s hitem "Video Killed The Radio Star" The Buggles. Nezaměnitelný rukopis Trevora Horna se nedá přeslechnout a pokud se vám líbilo "Fundamental" Pet Shop Boys, bude se vám líbit i tato deska. Robbie se po rozchodu s Guyem Chambersem drobet hledal, přesto nikdy úplně neztratil hlavu. A i tady je co poslouchat. Láska k osmdesátkám v kombinaci se smyčci a citlivým Hornovým přístupem daly základ pro vyrovnané album s puncem jistoty. Je tu vše, co značku RW prezentovalo dřív: silné melodie a povedené momenty s rekonstrukcí diska. Z "Reality Killed The Video Star" jsou cítit klukovská kuráž dobývat svět, momenty pro zlomená srdce všech krásných holek a ve finále i futuristická alchymie, která je ostatně Trevorovým mottem. Williams našel tým, který mu vtiskl novou energii. Je švihákem, z kterého v "Rock DJ" všichni omdlévají, a krutá realita jej nezakopala do propadliště dějin. Pop deska roku se starým dobrým Robbiem.

Kristina Bílá - Vyspění divokého showmana (7/10)
Vztah k interpretovi: Velice kladný. Zároveň jsem smířená s tím, že "Escapology" už nikdy nepřekoná.

Když už se na něj pomalu zapomínalo, "přizpíval" Robbie Williams s touhle novinkou. Kdo by očekával mega návrat ve veselém stylu, bude nad deskou lomit rukama. Robbie se tentokrát rozhodl uchopit vše jinak. Pryč jsou zbytečně rozjařené tóny, ty tam zmizely rockové prvky. Jenže světe div se, "Reality Killed The Video Star" je kvalitní i tak. Kdo zaslechl z rádia druhý pilotní singl "You Know Me" nebo zhlédnul výborný zaječí klip se zpívající kapustou, mohl odhadnout, že Williams s letošním albem brouzdá v klidnějších, poetičtějších melodiích. Písničky znějí rozvážněji, což podtrhuje hlavně orchestr, přítomný skoro ve všech skladbách. Aranže jsou honosnějšího charakteru, "Morning Sun" či "Blasphemy" patří rovnou do pohádky. Mezi tou vší vážností se ale přece jen najdou pozůstatky rychlejších riffů, avšak na nich samotných album rozhodně nestojí. Robbie nahodil zkrátka komornější notu, takže si určitě získá i nové fandy. Ti původní ale kvůli rozvážnějšímu stylu nemusejí zpěváka příliš zatracovat . Jisté je to, že tenhle divoch dospěl do další etapy svého hudebního vývoje.

Pavel Parikrupa - S odřenýma králičíma ušima (7/10)
Vztah k interpretovi: Venkoncem pozitivní vztah, který před pár lety býval ještě vřelejší. A jak věřím, zase bude líp.

Z "Reality Killed The Video Star" je strašně cítit snaha tvůrců o velký Robbieho comeback. Kolem nahrávky se vytvořila aura jakési mimořádné události a vlastně by možná i všichni byli rádi, aby tomu tak skutečně bylo. Aby se vrátil ten Robbie Williams. Jenže ne úplně se to povedlo. Snaha by byla, ale výsledek není dokonalý. Dobrá deska to je, pár písniček připomene nejzářivější zpěvákovy momenty ("Starstruck", "You Know Me"), avšak převážná část poslechu je poznamenána čekáním na moment, kdy "to" konečně přijde. Je to jako s klipem k prvnímu singlu "Bodies": sled atraktivních obrázků ve fotogenických lokacích, jenže příběh je chabý a hlavně chybí pointa. Od minulého alba "Rudebox" je to jistě pokrok anebo jinak řečeno, první krok na cestě zpět. Hornova produkce je v pohodě, už chybí jen plnohodnotný návrat Guye Chamberse. Takže dnes za sedm, ale s odřenýma (králičíma) ušima a ze staré známosti.

Petr Doupal - Nevýraznost zabila Robbieho (6/10)
Vztah k interpretovi: Dostalo se ke mně skvělé "I've Been Expecting You" a okamžitě se stal mým oblíbencem.

Justin Timberlake a Robbie Williams. Jiná jména v mužském popu neuznávám. Robbie poslední dobou tápal (hudebně i životně), a tak se rozhodl zkonsolidovat se. Pestré "Rudebox" mi vůbec nevadilo, "Reality Killed The Video Star" ale naopak sází na civilnější zvuk. Za nejlepší vlastnost alba považuju jeho krásnou instrumentální kompozici, třeba v takové "Blasphemy". Skladby by klidně obstály jako orchestrální soundtrack. "Bodies" zní neohraně, svěže, přesto je to ten klasický Robbie, druhý singl "You Know Me" taky baví. Deska celá je ale hrozně průměrná, nenachází se na ní jediná písnička, která by byla chytlavá jako hity z "Escapology" nebo "Sing When You're Winning". Myslím, že existuje žánr "adult pop" - tam by album sedělo. Je to na výjimky nudná padesátiminutovka vhodná k poslechu na pozadí, a to i přes místy tanečnější produkci. Ale nakonec jsem si našel favorita: "Difficult For Weirdos" je opravdu dobrá. Moje celkové těsně nadprůměrné hodnocení je pak dané tím, že to je i tak řemeslně dobře odvedená deska. A je to Robbie.

Petr Adámek - Chladný sentiment showmanovi nesluší (5/10)
Vztah k interpretovi: Robbieho beru hlavně jako showmana. Některé jeho písničky mám rád, celkově mě ale nechává zcela v klidu.

Když jsem se před šesti roky ocitl na prvním Robbieho koncertě v Česku, byla to spíš náhoda. Tenkrát jsem na něj zíral s otevřenou hubou, byl famózní. Následně jsem zjistil, že jeho nejstarší dvě desky jsou vlastně docela slušný odvaz a v dalších letech mě zase fascinoval jeho chameleonismus. Bylo jedno, jestli swinguje nebo rapuje, pokaždé to znělo svěže a odvážně. Odvaha rozhodně nechybí ani jeho novince, svěžest se ovšem z Williamsova repertoáru vytratila. Už vidím ty titulky: "Robbie vyspěl," nebo: "Robbie vyzrál," a bůhvíco ještě. Jenže to vzal moc hopem. Tohle album by mu totiž slušelo za nějakých deset let. Kde je všechna ta radost ze života, živelnost, drive? Jediným reliktem dřívějších bezstarostných let je "Do You Mind", možná ještě "Won’t Do That", zbytek se topí v záplavě sentimentálních, pompézních smyčců. Veselou "Swing When You're Winning" beru, chlad novinky nikoliv. Tím spíš ne v kontextu s poslední vyhranou "Rudebox". Dojem naštěstí zachraňuje pečlivá produkce a několik zdařilých skladeb ("Starstruck", "Superblind"). O Robbieho se však nebojím, spíš se těším, s čím přijde zase příště. Bude to folk? Anebo metal?

---

Album: Robbie Williams - Reality Killed The Video Star
Průměrné hodnocení: 6,6/10
Celkový čas: 50:05
Skladby: Morning Sun, Bodies, You Know Me, Blasphemy, Do You Mind, Last Days Of Disco, Somewhere, Deceptacon, Starstruck, Difficult For Weirdos, Superblind, Won't Do That, Morning Sun Reprise