V médiích se napřed uvádělo, že jste brněnská kapela, pak se to změnilo na "brněnská kapela, co není z Brna". Odkud by správně tedy MIDI LIDI měli být?

Prokop Holoubek: Myslím, že to je jedno. Pravda je, že to město, ve kterém jsme vznikli a ve kterém zkoušíme, je Brno, ale reálně ze šesti členů skupiny žijí tři v Brně a tři v Praze.

Takže ten popis ve finále asi souhlasí, že?

Petr Marek: My jsme spíš "světoobčané města jménem Hudba"! (velký smích)

A to je krásné.

Petr: A tím jsem si zadělal na titulek rozhovoru...

Dost možná... Docela často se taky řeší výslovnost kapely - někdo čte MIDI LIDI s D, jiný s Ď, aby se to rýmovalo. Jak to má být správně?

Petr: Já to vždycky čtu schválně špatně miďi lidi, ale to jen z legrace, aby to nebylo cool, což sice ten název moc nenabízí, ale přece jen si z toho chci udělat ještě větší legraci, kterou to na druhou stranu už ani nepotřebuje, ale správně je "midy lidi".

Právě jste se vrátili ze zkoušky na turné, které startuje zhruba za týden. Jak jste spokojení s průběhem příprav?

Prokop: No, potřebovali bychom sice mnohem víc času, ale jinak jsem spokojen. Dnes to byla třeba taková speciální zkouška, kdy se nový repertoár přizpůsobuje koncertní aparatuře, takže se třeba jinak míchá a tak.

A kolik zkoušek vás ještě čeká?

Markéta Lisá: Asi pět, které budou probíhat v Praze.

A na co se můžou těšit fanoušci? Nové kostýmy? Pyrotechnické efekty?

Petr: To je překvapení.

Jako předkapela s vámi na turné vyjede polská kapela Kamp! Jak jste na ně přišli?

Prokop:Napsal nám na MySpace.com kluk, že si v Polsku koupil naše cédéčko a že má taky kapelu. No a my jsme zjistili, že je skvělá! Já jsem si je osobně při prvním poslechu zařadil jako crossover Underworld a Happy Mondays. Ale je to ještě pestřejší.

Vaše druhá deska "Hastrmans, Tatrmans & Bubáks" vychází 17. listopadu. Někde jste původně zmínili i datum 28. října, znamená to, že už od začátku v tom byl nějaký koncept státního svátku?

Petr: Nás baví přiřazovat vydání alb k datům, která už v sobě mají nějaký předsudek. Tím my si ten předsudek relativizujeme. Sedmnáctého listopadu má například narozeniny moje maminka, takže ta deska je takový dárek pro ni. Je ale pravda, že kdybychom ji dokončili o dva měsíce později, najdeme pro ni jiné datum.

Prokop: Třeba 24. prosince.

A "Čekání na robota" vyšlo kdy?

Prokop a Markéta: Prvního máje.

Petr: Tam se to navíc propojilo s tím, že první track byla píseň "Láska". Jinak my máme sedmnáctý listopad jako datum docela rádi, protože to bylo takové to otevření dveří v pravý čas, když nám bylo šestnáct.

Každopádně to podtrhuje myšlenku jakýchsi plánovaných konceptů, o kterých jste mluvili v jiných rozhovorech, kde jste vyjmenovávali názvy příštích dvou tří studiovek a podobně. Jaké jsou plány MIDI LIDí dál - kolik alb vyjde, kdy se skupina rozpadne, kdy ohlásí comeback a tak?

Prokop: Příští deska se bude jmenovat "Operace 'Kindigo!'" a vyjde někdy příští rok...

Na Cyrila a Metoděje?

Prokop: Buď na Cyrila a Metoděje, nebo na Jana Husa, to ještě přesně nevíme. Následující album se bude jmenovat "Hospital U Blbých" a vyjde zřejmě na podzim 2011. No a 21. prosince 2012 vyjde deska "Ó Kostarikó!".

A pak?

Prokop: Pak je konec světa.

Petr: A ten comeback bude pár let po konci světa.

A nějaké posuny v žánru jsou v plánu? Akustické nahrávky a podobně...?

Prokop: Nemáme žádný plán ani předsudek. Během nahrávání "Bubáků" jsme sáhli po kytarách a nahráli několik dlouhých kytarových skladeb. Takže se možná pozvolna změníme v kytarovku. A budeme se jmenovat SLIDE LIDÉ.

Nové album vyjde také na vinylu, ale u hardcore vydavatelství Malaria Records. Proč jedna deska na dvou labelech?

Prokop: My jsme v každém případě chtěli vydat jak cédéčko, tak vinyl, ale na X-Production se k tomu nějak neměli a nám se nabídl Martin Valášek právě z Malarie, který umí vydávat vinyly a dělá to často. Náš původní nápad byl vydat dvojdesku "Čekání na robota/Hastrmans, Tatrmans & Bubáks", jenže nám nedošlo, že na jeden vinyl se tak dlouhé desky, jaké máme, nevejdou, takže by to musela být čtyřdeska, tak jsme to opustili.

Na "Hastrmans..." je taky coververze "Hvězdičky blýskavé". To vás napadlo jak?

Petr: Ona to není vlastně coververze, protože jsme hudbu napsali bez tohoto záměru, jen jsme do ní v jednu chvíli začali zpívat refrén "Hvězdičky". Ta píseň není přezpívaná celá, je to v podstatě jen citace refrénu v naší vlastní písni, která má ostatně i jiný název - jmenuje se "Pouzdro", uzavírá desku a je takovým nebeským přídavkem po temnějších vodách, které zněly do té doby, a příslibem světlejších chvil, které budou na další desce.

A jak to bylo s tím remixem pro Mekyho Žbirku?

Petr: V tomhle případě to je naopak právě ta čistá coververze. Píseň "Do člna" máme velmi rádi a patří k Mekyho nejlepším písním z jeho velmi silného tvůrčího období mezi lety 1984 a 1990, kdy vydal tři geniální desky poměrně existenciálního obsahu a na tu dobu moderního zvuku. My jsme prostě měli chuť tu skladbu přezpívat a to jsme udělali.

Co Meky na to?

Prokop: Doufáme, že se nebude zlobit.

Plánujete také remixovou desku na flashce. V jakém je to stádiu?

Prokop: To byl nápad vydavatele, protože máme spoustu remixů jak od někoho, tak pro někoho, ta deska měla vyjít mezi "Čekáním na robota" a "Hastrmans, Tatrmans & Bubáks", akorát jsme to zatím nestihli zrealizovat, takže je to otázka času.

Názvy vašich alb vznikají, cituju "během legračních sessions po koncertech". Jak takové legrační sessions probíhají?

Petr: Jsou to spíše takové úlevné momenty. Ať už byl koncert špatný, nebo dobrý, vždycky si potřebujem ulevit humorem, pokud se na jevišti projeví jen z části. Většinou to dopadá tak, že třeba tři hodiny jedeme ve vlaku a vymýšlíme blbosti, které se ale třeba někdy zúročí. Jako posledně, kdy jsme vymýšleli vlastní slova k písni Suchého a Šlitra "Co jsem měl dnes k obědu", a co se nestalo: v osm ráno následujícího dne volá Pavel Klusák, jestli bychom se nezúčastnili kompilace "For Semafor" s nějakou písňovou poctou dvojici Suchý-Šlitr. A my jsme řekli, že už máme píseň hotovou.

Jak vůbec probíhá skládání muziky v takové elektronické skupině? Skládáte nějak dohromady, nebo je někdo třeba ten direktivní, kdo přinese nápady, a ostatní se přizpůsobí a naučí to, co jim je přikázáno?

Prokop: S hudebními nápady přichází z větší části Petr, z menší pak Markéta nebo já. Pak to vymýšlíme dál, různě si to posíláme, navrhujeme změny a dohráváme živé nástroje. Písně se taky usazují improvizacemi na koncertech.

V kapele je dohromady šest členů, což zahrnuje i VJe a výtvarníky. "Kecají" i oni do tvorby, že by třeba řekli: Takhle to nemůže znít, protože my k tomu nemáme vhodný obrázek?

Markéta: Mají tu možnost, ale moc to nedělají.

Petr: Záměrně to nedělají, aby měli alibi, abychom my jim pak nemohli kecat do videa. Skladby jim třeba posíláme i půl roku před vydáním, ale oni se nevyjadřují.

Pojďme k jedné z nejzáhadnějších osob skupiny, Markétě, která prakticky ve všech rozhovorech mlčí. Markéto, je to nějaká image nebo role?

Markéta: Ne, to prostě tak vychází z toho, jaká jsem, a z toho, že jsem mezi dvěma divadelníky, kteří jsou zvyklí být středem pozornosti.

A jakou otázku ohledně skupiny bys třeba chtěla dostat, a nikdo ti ji ještě nepoložil?

Markéta: Jak se máš?

Jak se máš?

Markéta: Dobře.

Marek Najbrt si vybral vaši kapelu k tomu, aby složila hudbu k jeho novému filmu "Protektor". Víte třeba, koho jste v tomhle "výběrovém řízení" porazili?

Petr: Věděl jsem, myslím, asi o třech, ale už jsem to zapomněl.

Skládalo se ti, Petře, dobře? Ten film je docela temný, takže jsi musel asi zase ukázat temnější stránku své duše...

Petr: To ano, ale zároveň mi nějak sednul do nálady. Promítal jsem si tu protektorátní scenérii třeba do sedmdesátých let a představoval jsem si, co bych dělal, kdyby mi bylo třicet v roce '79 po Chartě, a je to vlastně úplně shodné dilema.

Na týden před vydáním "Hastrmans, Tatrmans & Bubáks" jste přes Facebook svolali do brněnského parku Lužánky jakýsi happening focení s kapelou. Přišli lidi? Jak to dopadlo? Co to bylo za akci?

Prokop: To je překvapení.

Markéta: Přišlo asi dvacet pět lidí...

Petr: Ale to překvapení nebude nikterak zásadní a je v podstatě logické.