
© petshopboys.co.uk

© facebook interpreta
Aktuální turné se váže k desce "Yes", z ní pravidelně zní i hit "Did You See Me Coming?", jehož video je jakýmsi následovníkem pohyblivých obrázků k velmi povedené "Minimal" (produkoval ji Trevor Horn). Součástí jejich koncertů jsou projekce, v nichž se objevují jednoduché grafické nápady, případně reálné sekvence natočené jen pro tuto příležitost nebo čerpající z dřívějších videí. Mottem Pandemonium On Tour je pestrost barev, hravost a scenérie pohyblivých kostek a konstrukcí z nich vystavěných. Nechybí tanečníci a dotažený vizuál balancující na hraně minimalismu (jako v případě tohoto videoklipu) nebo výpravná umělecká podívaná. Pet Shop Boys v maximální míře těží právě z těchto kontrastů.

© facebook interpreta
"Miracles" pochází z výběrovky "PopArt" a do posledního puntíku naplňuje toto slovní spojení. "Miracles" je emocemi naplněná popová kompozice, smyčcové aranže jsou z dílny Anne Dudley a pohyblivé obrázky na miskách vah vyvažují ono umění. Režie se chopil Howard Greenhalgh a za sto tisíc liber natočil zpomalené záběry padajících proudů a kapek vody nebo mléka, lidské pohyby a majestátnost budov v portugalském Lisabonu (mezi nimi nechybí ani Gare de Oriente, navrhl ji Santiago Calatrava Valls). Howard vykresluje detaily aktivity lidských těl v kontrastu s pevně stojícími stavbami, vše přes clonu zmíněných tekutin. Vytěžil z minima maximum, je to pastva pro oči s téměř relaxačními účinky, ty na promo singlu byly podpořeny levandulovou vůní.

© facebook interpreta
"I'm With Stupid" je velmi ironický a politický song, věnující se mimo jiné i neobvyklému vztahu mezi Tony Blairem a Georgem Bushem. Korunku tomu nasadilo humorné a parodující video, v němž nemalou roli hrála účast dvojice David Walliams a Matt Lucas ze sitcomu "Little Britain". Ti po svém a s pomocí komparsu přetvořili profláknuté klipy k hitům "Can You Forgive Her?" a "Go West" (v originále ji nazpívali Village People). Byly použity téměř identické kostýmy a amatérsky napodobené triky vyvolají nejeden úsměv, závěrečná představovačka je k popukání. Celá scenérie byla natočena v Alexandra Palace na severu Londýna, tolik nadsázky na jednom místě se často nevidí.

© facebook interpreta
Robbie Williams je evidentním fanouškem dvojice, nejenom, že hostuje na jejich živáku "Concrete", ale ke své singlovce "Let Me Entertain You" přibalil coby b-stranu vlastní úpravu "I Wouldn't Normally Do This Kind Of Thing". V době "Very" Pet Shop Boys vydávali samé zajímavé edice po designérské stránce, tento dvojdílný singl byl zabalen v průhledném gumovém přebalu s bublinkami (stejně jako "Very / Relentless"). Videoklipy z období 1993 až 1994 ve velkém těží z počítačové vizualizace a v tomto případě i parodování grafiky herních konzol. "I Wouldn't Normally Do This Kind Of Thing" tedy není výjimkou, Neil a Chris v něm vedou virtuální bitvu mezi sebou. Traduje se, že použité kostýmy byly před premiérou klipu horlivě střeženy v bankovním sejfu (a posléze využity na jihoamerickém turné Discovery). Remixovou verzi nejen pro tento klip mají na svědomí profláknutí Beatmasters.

© facebook interpreta
Bylo to tu již zmíněno několikrát, Pet Shop Boys si libují v různých a specifických kostýmech, svůj prim hraje pojetí visuálu k desce "Nightlife" a následného turné (avantgardní pódium pro něj navrhla Zaha Hadid); to zachycuje DVD "Montage". Za vše mohlo nadšení designéra Iana McNeila, jenž čerpal inspiraci v divadle Kabuki, jemuž dominuje výrazné líčení, zvláštní účesy a neobvyklé ošacení vycházející z východních, samurajských kultur. Videoklip pro "I Don't Know What You Want But I Can't Give It Any More" (je zajímavé sledovat snahy o jednoslovné názvy alb v protipólu s tímto celkem krkolomným názvem) z tohoto taktéž čerpá, přeneseme se do tajné laboratoře, kostymérny a podivuhodné je závěrečné finále se vstupem do tohoto odlišného, potemnělého světa bez odhalené lidské tváře.

© facebook interpreta
"Always On My Mind" je countryová píseň, kterou původně nahrála Branda Lee, více ji však proslavil Elvis Presley (natočil ji také v roce 1972) a existuje (dle evidence na Allmusic.com) až tři sta provedení tohoto hitu. Jednu z nich v roce 1987 představili i Pet Shop Boys, poprvé zazněla v pořadu "Love Me Tender" televizní stanice ITV k desátému výročí úmrtí Elvise. Oproti původnímu textu obsahuje navíc několik frází z duetu s Dusty Springfield "What Have I Done To Deserve This?". "Always On My Mind" se stalo vánočním hitem číslo jedna v Británii a video představuje výsek z filmu "It Couldn't Happen Here". Surrealistický hudební snímek režíroval Jack Bond a nedosáhl takového úspěchu jako s The Beatles nebo Spice Girls, dalo by se spíše mluvit o komerčním propadáku. Základem se pro něj stala podstatná část skladeb z druhého alba "Actually", v autě s hlavními aktéry seděl britský herec Joss Ackland.

© facebook interpreta
"Domino Dancing" patří společně se "So Hard" (přibližuje noční ruch v Newcastlu), "Heart" a nebo "Rent" do kategorie příběhové. Ve videu Erika Watsona (pro Pet Shop Boys jich natočil celkem jedenáct, toto je šesté v pořadí) se odehrává milostný trojúhelník, hlavní role hráli David Boira, Adalberto Martinez Mojica a modelka Donna Bottman; snímek byl natočen v malebném prostředí San Juanu (Portoriko). Skupina zde prvně ukázala svou náklonnost k latinské hudbě, toto posléze i více rozvinula na albu "Bilingual". "Domino Dancing" pochází z tanečně orientované "Introspective" a jako k jedné z mála byla natočena i prodloužená verze klipu k téměř osm minut trvající kompozici ze zmíněného šestitrackového opusu.

© facebook interpreta
Neil Tennant se v "It's A Sin" vyzpovídá ze své averze, hněvu na katolickou výchovu. Sám totiž navštěvoval St. Cuthbert's High School v Newcastlu a text k písni prý napsal během pouhých patnácti minut. Když tento megahit vyšel, DJ Jonathan King je nařkl, že "It's A Sin" vykrádá hit Cat Stevense "Wild World" a sám vydal singl, který naopak brakuje motivy Pet Shop Boys. Došlo však na mimosoudní vyrovnání a výtěžek byl věnován na charitu. Videoklip režíroval Derek Jarman (byla to první vzájemná kooperace) a jedná se o lehce experimentální dílko, Derek byl i autorem projekcí pro jejich koncerty v roce 1989. Ústředním tématem je kontroverze sedmi smrtelných hříchů (ty vypočítává katolická tradice od časů Řehoře I. Velikého) a samotný song se stal tradičním pilířem koncertů dua, zazněl zatím na každém turné společně s "West End Girls".

© facebook interpreta
"West End Girls" potkal stejný osud jako "Take On Me" A-ha, masivní úspěch přišel až na druhý pokus. Příběh o holkách ze západní části Londýna (a klucích z East Endu) nejprve bodoval v klubech v Los Angeles, San Francisku, Belgii a Francii (tam díky importu vinylových singlů z Británie). První verzi produkoval Bobby Orlando a šlo o mix synth popu s hiphopovými rytmy. Remix Stephena Hagueho posléze zaznamenal čela hitparád po celém světě a pomohl debutu "Please", z kterého na současném turné zní nemalá část. Klip vznikl s pomocí dvojice Andy Morahan a Eric Watson, kteří na kameru zachytili dvojici v různých částech metropole nad Temží, cílem bylo odhalit rozmanitost subkultur tohoto velkoměsta a neukázat jen všeobecně známá místa. Z dnešního pohledu to je klasické video, jehož koncept byl později použit v různých proměnách u mnoha kapel.

© facebook interpreta
Tato skladba má v celé diskografii Pet Shop Boys své výhradní postavení. Nejenže pochází z fanoušky vyzdvihovaného alba "Behaviour", na její počet k desátému výročí od natočení vznikla speciální webová stránka výhradně o ní. Ta ji pitvá ze všem možných stran, probírá text, hudbu, vzniklý videoklip, formáty singlů atd. Samotné video Bruce Webera přibližuje párty ve zcela zaplněném domě, zachycuje mladé lidi plné ideálů a je nasnímáno v černobílém módu. "Being Boring" je o dospívání, o hledání životního smyslu a mnozí z fans se plně ztotožňují s výtečným Neilovým textem. V podobném duchu posléze vznikly i klipy pro "Se a vida é (That's The Way Life Is)" (ten se odehrává ve vodním parku v Orlandu) a "I Get Along" (natáčelo se v hereckém ateliéru v New Yorku), režíroval je taktéž Bruce Weber. Melodramatická "Being Boring" však bere vítěznou pozici.

© facebook interpreta
Neil Tennant a Chris Lowe vždy zastávali ironický postoj vůči nudným rockovým koncertům, svůj pohled na věc jasně ukázali v promakané show "Performance". Protipólem pak byly remixy, které následně podstrkovali kapelám typu Blur, The Killers, Rammstein a dalším. V počátku devadesátých let si však dovolili i jeden vypečený vtípek. To když si vzali do hledáčku U2 a překopali jejich hymnu "Where The Streets Have No Name" a spojili to s hitem "I Can't Take My Eyes Off You" (v originálu Frankie Valli), pro medley byla ale použita disco verze boybandu Boystown Gang z kraje osmdesátých let. Jejich úpravě "Where The Streets Have No Name" dominuje výrazný beat, syntezátory a kytary byly nahrazeny ruchovými smyčkami ze sekvenceru, vlastně se změnilo i celkové pojetí aranžmá původního tracku. Tanečně laděná "Where the Streets Have No Name (I Can't Take My Eyes Off You)" prý nenechala ani Bona v klidu…










