Jakub Čermák aka Cermaque je v alternativních kruzích označován za objev letošního kalendářního roku. Nikdo jiný totiž nedokázal natočit album tak autentické a éterické, aby zanikl i fakt, že hlavní interpret ve skutečnosti vůbec neumí zpívat. Deska "Dům slzí" má ale jiné priority než zpěv...
9/10
Cermaque - Dům slzí
Skladby: Anežka, Dům slzí, Mnémosyné, sen, Ingrid, Druhý máj, Slunovrat, Blues minotaurus, Vorvani, Židovská, Natáhni ruku
Vydáno: 9.6.2009
Celkový čas: 42:09
Žánr: heavy-soul
Vydavatel: Guerilla Records
Vydavatel Lábus z lounské Guerilly Records má jednoduše čich na kvalitní umělce. Jedním z nich je mladý teplický básník Jakub Čermák, který svým projektem
Cermaque posouvá
ryzí písničkářství ke škatulce
heavy-soul. Právě těžká duše je pak sexy symbolem druhé desky jeho teplicko-brněnské kapely. Stavebním kamenem alba "Dům slzí" je totiž intimní poezie, která občas pohladí svou naivitou, jindy však drásá srdce i uši svou syrovostí. Autentickou výpovědí příslušníka postmoderní generace je pak píseň "Slunovrat", která patří k nejsilnějším tuzemským skladbám letošního roku.
Cermaque se nebojí experimentovat a pokoušet se o alternativní přístup k hudbě, což ve výsledku znamená vytvoření nadčasového alba, které zůstane pochopitelné a uchopitelné jen pro tu část z nás, která občas sní o svých vlastních únicích ze všední reality kamsi do hlubin vlastní psyché.
Vrcholem jsou již zmíněné texty. Čermák se svým poetickým umem řadí k předním tuzemským básníkům mladé krve a na desce "Dům slzí" tak pořádá intimní autorské čtení, ke kterému zve každého z posluchačů. Jeho velkorysost je podpořena nezvyklou barvou hlasu, která visí někde uprostřed mezi projevem
Karla Kryla a ostravského písničkáře
Davida Bartoše. Pomyslné křoví Čermákovi dělá Martin E. Kyšperský z kapely
Květy, jenž má na svědomí bohatá a nevšední aranžmá desky, která finální sound přibližují právě k jeho mateřské kapele.
"Dům slzí" je výjimečný i v počtu hostů, kteří se na nahrávce podíleli. Celkem spolupracovalo šestnáct různých muzikantů včetně americké zpěvačky Nelle Ward nebo lotyšského avantgardního hudebníka Tomse Auniņše. Základem alba je ale brněnská undergroundová scéna a především Jakub Čermák osobně. Každým
stiskem PLAY se "Dům slzí" dostává stále více pod kůži. Jestli i vy po několikátém poslechu písně "Ingrid" zbystříte v prostoru kolem sebe ducha
Jima Morrisona, věřte, že nejste v pekle, ale v ráji. A poděkujte za to Čermákovi...