Zažít Woodstock bez Hendrixe?

29.11.2009 05:00 - Lukáš Benda | foto: facebook interpreta

Soundtrack k jakémukoliv filmu není limitován kvalitou samotného snímku, což je (nejen) v případě "Taking Woodstock" nesmírnou výhodou. Zatímco film ve skutečnosti o bahenní lázni květinových dětí až tolik nevypráví, oficiální soundtrack je v tomto ohledu sdílnější. Přesto i on má své výrazné chyby.
5/10

Různí - Taking Woodstock (soundtrack)

Skladby: Ritchie Havens - Freedom, Danny Elfman - Taking Woodstock Titles, Crosby, Stills And Nash - Wooden Ships, Grateful Dead - China Cat Sunflower (live), The Doors - Maggie M'Gill, Danny Elfman - Elliot's Place, Arlo Guthrie - Coming Into Los Angeles (live), Country Joe McDonald - I Feel Like I Am Fixin' To Die Rag (live), Canned Heat - Going Up The Country (live), Janis Joplin - Try Just A Little Bit Harder (live), Danny Elfman - A Happening (#2), Love - The Red Telephone, Melanie - Beautiful People (live), The Band - I Shall Be Released (live), Danny Elfman - Perspective Extended, The Paul Butterfield Blues Band - One More Mile, Jefferson Airplane - Volunteers
Vydáno: 9.9.2009
Celkový čas: 61:27
Vydavatel: Warner Music
Největším kiksem je výběr skladeb, které působí neautenticky a jsou vytržené z kontextu genia loci. O opravdový Woodstock tvůrcům ve skutečnosti nešlo ani při psaní scénáře, ani při výběru hudby. Na desce se dočkáme "Maggie M'Gill" od The Doors, přestože se Jim Morrison o festivalu a celé hippies subkultuře po celý svůj život vyjadřoval s notnou dávkou pohrdání.

Soundtrack nefunguje ani jako celek, protože postrádá jakoukoliv koncepci. Nejkřiklavější je asi příklad použití rozdováděného "Try (Just A Little Bit Harder)" Janis Joplin vedle vyklidněné, smířlivé písně "Beautiful People" od Melanie. Zmínil jsem dvě živé verze skladeb, na desce jich je celkem pět, přesto je to zoufale málo. Studiovky působí chladně a absolutně nekorespondují s atmosférou, jaká tehdy na Woodstocku panovala.

Pro nadšence myšlenky festu jsou mnohem přínosnější než film nebo soundtrack k němu dokumenty Michaela Wadleigha, které zájemce zaručeně přenesou do roku 1969, na onu posvátnou louku nedaleko městečka Bethel. To se bohužel "Taking Woodstock" ani jednou nepodařilo.

P. S.: Zapomenout v soundtracku (a ostatně i ve filmu) na pondělní vystoupení Jimiho Hendrixe byl omyl, nebo úmysl?


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY