Pochvalné výkřiky recenzentů uveřejněné na obalu desky jsou důvodem k obezřetnosti. V případě The Used jich bylo použito hned několik. Tentokrát však lze s jedním z nich souhlasit. Tedy alespoň z části. Pro kapelu to může být její nejlepší počin, ale rozhodně není důvod považovat ho bezmála za nahrávku roku.
6/10
The Used - Artwork
Vydáno: 7.9.2009
Celkový čas: 43:14
Skladby: Blood On My Hands, Empty With You, Born To Quit, Kissing You Goodbye, Sold My Soul, Watered Down, On The Cross, Come Undone, Meant To Die, The Best Of Me, Men Are All The Same
Vydavatel: Warner Music
The Used svá alba pečlivě dávkují. Nevrhají se do nových písniček za každou cenu. Raději počkají, než aby lezli do studia s nevyzrálým materiálem. "Artwork" je tak teprve jejich čtvrtým počinem za téměř devět let existence. Pod dohledem nového producenta, kterým byl Matt Squire (Panic! At The Disco,
Boys Like Girls), tentokrát stvořili jedenáct písniček, jež spojuje nejen snaha o průhlednější sound, ale především téma. Naštěstí jím není záchrana světa, ale mnohem niternější záležitost - vyrovnání se sama se sebou. A jak se jim ona rozvážnost při výběru skladeb vyplatila?
Ještě s úvodní úderkou "Blood On My Hands" se zdá, že nad očekávání dobře. Ten pocit ale trvá jenom tři minuty osmnáct. Hned druhá skladba kapelu vrhá o hodných pár kroků zpátky až k téměř softrockovému mainstreamu. A když dojde na ploužák "Kissing You Goodbye", ocitáme se rázem na území boybandů včetně vícehlasého zpívání. "Artwork" však není nutno odepisovat. Díky ostrému vstupu a závěrečnému pokusu o rozmáchlou kompozici působí celá nahrávka lépe než po jednotlivých skladbách.
V těch jsme svědky spíše průměrných a stokrát slyšených momentů. Nechybí zde sice hitové melodické linky ("Born To Quit") nebo pokus o zajímavou aranž ("On The Cross"), ale vždy je to i v rámci jedné písničky pouhý okamžik. Svou nepochybnou sílu pak mají místa, kdy jinak hlasovým projevem zaměnitelný zpěvák začne po nu-metalovsku chrčet ("Come Undone", "The Best Of Me"). Těch je ale, bohužel, stejně málo jako záseků originality.
Žánrová nevyhraněnost předchozích nahrávek vedla kapelu k vlastnímu vymezení stylu, který při příležitosti novinky pojmenovala
gross pop. Já bych k tomu přidal ještě nabízející se křestní jméno, neboť
standa gross pop mi vzhledem k neuchopitelnosti originálu přijde mnohem srozumitelnější. Navíc také u
The Used je, i není, těžké najít vysvětlení, jak k tomu svému stylu, který jim vydělává na živobytí, vlastně přišli. Desce přesto nelze upřít solidní potenciál najít si své posluchače. Například ty, kteří úspěšně přežili své emo období. Jen je otázkou, zda u nich vzhledem ke zvolenému námětu textů nedojde místo k rekonvalescenci k rekurenci.