Nancy Mitford a její "Snaha o lásku" (první díl trilogie) popisující život jedné rodiny mezi světovými válkami se stala čímsi jako tématickým rámcem nové desky Jamieho Culluma. "The Pursuit" dle jeho vlastních slov obsahuje i první čistokrevný love song ("Love Ain't Gonna Let You Down"), který kdy napsal. Co se tedy u něj změnilo od dob "Heard It All Before" a co s mladým člověkem udělá jedna dekáda života? Zjištění číslo jedna: pro milovníky jazzových vod to teď bude špatná zpráva, ale Jamie postoupil opět o kus dál a ukazuje svou houževnatost a přesah do jiných stylů. Ten, kdo jej viděl letos na Colours Of Ostrava, bude možná blízko k tomu si představit, jak "The Pursuit" vlastně zní.

Album je plné života, takový koncert přenesený do studia, kdy Cullum jamuje o sto šest se svou kapelou ("You And Me Are Gone") a na druhou stranu se naplno soustředí na pompézní aranžmá standartu Colea Portera "Just One Of Those Things" (z muzikálu "Jubilee"), který novinku otevírá. Vedle toho tu figurují popem líznuté hitovky "I'm All Over It", "Wheels" nebo "Mixtape" a v samotném závěru je podstrčen stručný elaborát s elektronikou a trip hopem ("We Run Things", "Music Is Through"). Greg Wells, který album produkoval, se těchto experimentů nezalekl a byl pohotovým rádcem. Risk se jim naplno vyplatil, vše tu má svou logiku a pointu vývoje, který byl nastíněn již na minulé "Catching Tales".

Čitelný balanc témat tu vystrkuje na obdiv nadhled, ironii i vtip, který je nutno u Jamieho Culluma brát jako samozřejmost. Třeba cover Rihannina hitu "Please Don't Stop The Music" (byl k slyšení i v Ostravě) a vedle postavená téměř čítanková poetika George Gershwina v "Love Ain't Gonna Let You Down". Krom toho je "The Pursuit" o boření zaběhnutých kolejí tohoto multitalentu. Jazz a klasické standarty, vedle toho úskoky do dříve neprobádaných oblastí. Toto vše dokáže hravě stmelit svým očividným feelingem pro melodiku a rytmiku. Vždy jej uvidíme sedět sólo u klavíru (krásná "I Think, I Love" toho je důkazem), nemalou a podstatnou jednotkou jeho tvorby je však sehraný band, jež dokáže bezchybně dekódovat jeho myšlenky.

"The Pursuit" je dalším vývojovým milníkem a sešlostí písní, které vám dokážou vdechnout novou naději, ale vzít i všechny iluze. Jeho sesbírané příběhy nejsou předurčeny do "červených" knihovniček, je v nich radost z věcí odehrávající se okolo něj, dokáže se však dotknout i hladiny smutku, zoufalství ze světa vylhaných superlativů. Jamie Cullum si je jistý ve svých vyšlapaných teniskách a stále dokáže (v pozitivním světle skutečností) překvapovat a nadchnout.