Poslední album "Second Nature" švýcarské trojky pár dní před jeho převedením naživo.
Na sklonku minulého tisíciletí se švýcarská trojka
The Young Gods odhodlala k vydání nového, v pořadí šestého řadového alba Second Nature. Jedná se o první desku po čtyřleté pauze (v r. 1996 vyšlo "Heaven Deconstruction"), v době čekání na nové album nás mohla povzbudit ještě živá nahrávka "Live Noumatrouff 1997". Od nového projektu se čekalo leccos, sem tam se člověk doslechl něco o možném přitvrzení, současně nebylo tajemstvím, že protagonista skupiny Granz Treichler má v plánu využít moderních technologických vymožeností okoukaných při delším pobytu v USA. Ať jste byli na jejich loňském nadupaném koncertu v Akropoli, nebo ne, vězte, že nové album stojí mimo hutný, zemitý a nářezový zvuk, se kterým se tu prezentovali.
Pokud se do této doby styl
Young Gods pohyboval kdesi na hranicích elektroniky, hardcoreu, techna, neometalu, industriálu, psychadelie, jungleu, popu, etnické hudby a šansonu, se "Second Nature" se z tohoto pomezí vychýlili směrem k měkčímu až ambientnímu uhlazenému projevu. Neznamená to, že bychom je nyní mohli vtlačit do některé z výše uvedených kolonek, posun spíš chápejme jako ústup od syrovosti, drsnosi a pestrosti, jako podrobnější rozpracování jedné z mnoha poloh. "Second Nature" svou uhlazeností svádí k méně pozornému poslechu a lehce můžeme sklouznout ke kulisovému vnímání alba, zvukově ani aranžérsky nás neprovokuje a v tom dobrém slova smyslu nezneklidňuje tak, jak jsme mohli být zvyklí z předchozích desek. Nálada alba se v jeho průběhu mění, střídavě se přemisťujeme od sekvencí s "písničkovitější" strukturou ("Lucidogen", "Supersonic") k minimalisticky pojímaným plochám ("Attends", "Love 2.7", "Toi du monde"), a to i v rámci jednotlivých skladeb. Rytmické spodky většinou jen lehce tepají (ukázková je v tomto ohledu píseň "Astronimic"), tatam je údernost a plnost akustických bicích Bernarda Trontina, tentam je syrový a neupravený zpěv Franze Treichlera; mnohdy jen recituje nebo šeptá, největší kus práce má v tomto případě za sebou muž za samplery Alain Monod.
Na přehodnocování a zařazování desky "Second Nature" do kontextu minulých je zatím brzy, můžeme pouze říct, že krok, který
Young Gods s tímto počinem udělali, nebyl krokem mimo trendy, které v současné populárně vnímané hudbě panují, ani krokem stranou od toho, co dělali dříve. Minimálně bychom si měli počkat na to, jak se jim podaří nový repertoár zpracovat v živé podobě, neboť koncertní tvář
Young Gods je zcela jistě stejně tak důležitá a pro jejich svět symptomatická jako studiové nahrávky (nebylo by od věci připomenout rozdíl mezi studiovou podobou posledního alba a koncertní prezentací domácích
Tata Bojs). Využijme proto příležitosti, kterou nám mladí bohové po necelém roce nabízejí a vystavme se konfrontaci s živými Švýcary 6.3.2001 v prostorách této hudbě velmi nakloněných - pražském divadle Archa.
Album:
The Young Gods - Second Nature
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 52:10
Skladby: Lucidogen,
Supersonic, Laisser Couler (Le Son), Astronomic, Attends, In The Otherland, Stick Around, The Sound In Your Eyes, Toi Du Monde, Love 2.7