Miro Žbirka v rámci svého akustického turné zavítal i do hlavního města a v komorním prostředí divadla Hybernia předvedl klidnější polohu mnoha svých hitů. Meky bavil, vyprávěl, zpíval, tančil a vyprodané hlediště bylo nadmíru spokojené. Škoda jen, že se nemohlo více odvázat.
Live: Miro Žbirka
support: Circus Ponorka
místo: Divadlo Hybernia, Praha
datum: 3. listopadu 2009
setlist: Zažni, Denisa, Medley, Čierny deň, Možno sa ti zdá, Někdy stačí dát jen dech, Jediná, Dance (Circus Ponorka), Biely kvet, 22 dní, Múr našich lások, Len s ňou, Tento song feat. Magdalena Šalamounová, Co bolí to přebolí feat. Martha, Sněhulák feat. Martha, Balada o poľných vtákoch, HeyJude, Atlantída, Mám rád, Let It Be
© pelhrimovsky.denik.cz Celému večeru v podání
Mekyho Žbirky a jeho doprovodné kapely vévodila výborná akustika divadla Hybernia. Nejen
Honza Ponocný alias
Circus Ponorka byl za hvězdu večera. Po hitovém úvodu přišla první historka, kdy malý Meky sedával v kuchyni a sledoval svého bratra Jasona, jak hraje své písně. A jednu z nich, "Čierny deň", také zařadil do svého repertoáru. Ne nadarmo Jason kdysi prohlásil:
"Meky ty budeš slavný, ty prorazíš, máš ideální ksicht do rádia".
Historka střídala historku, Meky se vyloženě bavil a jeho publikum, tvořené především staršími ročníky, s ním. Úterně - čtvrteční song, který si prý pravidelně odpírá (kdo by tomu věřil...), musel tentokrát zaznít, a tak se sálem rozezněla ordinační "Někdy stačí dát jen dech". Na dámském osazenstvu publika bylo evidentní, že dneska jim osudy doktorů z Kamenice utekly, avšak bezprostřednost malého/velkého muže na pódiu jim zklamání plně vynahradila.
Několikrát zmiňovaný
Honza Ponocný si střihl i sólo písničku "Dance" ze svého projektu
Circus Ponorka a ukázal že i s jednou kytarou se dají díky všemožným krabičkám a smyčkám dělat divy. A jak Meky chytře podotkl, jeho kapela má obrovskou výhodu. Nemůže se totiž rozpadnout.
© facebook interpreta Půlhodinová pauza po "Bielem kvetu" donutila posluchače vyprázdnit své peněženky v kavárně či u stolečku s CDčky a za zvuku "22 dní" jsme se opět ponořili do akustických rytmů doprovodné kapely. Hit střídal hit, na pódiu se objevily i Magdalena Šalamounová a Martha, aby zapěly rádiovky "Tento song", "Co bolí to přebolí" a "Sněhulák". Nikdo nechtěl, aby večer skončil, ale po intimní "Baladě o poľných vtákoch" a představovačce v rytmu "Hey Jude" to jinak nešlo. Ještě třikrát se kapela vrátila, naposled dost nečekaně, aby
zaimprovizovala na beatlesáckou "Let It Be". Mekymu jeho posluchači rozumějí.