Ta stejná stará píseň

07.11.2009 05:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Nová deska Roda Stewarta je opět kolekcí coververzí, od roku 2001 ostatně ani nic jiného nedělá. "Soulbook", jak název napovídá, je složena ze soulových hitů starých průměrně čtyřicet let. Pěkné je to, jen trochu nuda. Počkat, nepsal jsem to už u něj někdy?
5/10

Rod Stewart - Soulbook

Skladby: It's The Same Old Song, My Cherie Amour, You Make Me Feel Brand New, (Your Love Keeps Lifting Me) Higher And Higher, Tracks Of My Tears, Let It Be Me, Rainy Night In Georgia, What Becomes Of The Broken Hearted, Love Train, You've Really Got A Hold On Me, Wonderful World, If You Don't Know Me By Now, Just My Imagination
Vydáno: 26.10.2009
Celkový čas: 47:13
Vydavatel: Sony Music
Na Amazonu píší, že Stewartova albová řada "The Great American Songbook" je nejúspěšnější série nových hudebních nahrávek v historii. Prodalo se 19 miliónů kusů, Rod navázal ještě sbírkou rockových coververzí "Still The Same: Great Rock Classics Of Our Time", nyní se jal dále čerpat z nabízeného potenciálu a sahá po klasických soulových nahrávkách.

Kdepak, kapr si rybník nevypustí a jednoho napadá, jestli se po swingu, rocku a soulu Stewart pustí i do country. Nevím, možná by mu prošlo i tohle - je to pan Zpěvák s výrazem, hlasem a charismatem (abychom použili termíny tak provařené ze SuperStar), takže si může dovolit mnoho. Otázka je, jestli už by taky neměl přijít s něčím opravdu novým, vždyť od alba "Human" (2001) nenahrál původní desku a vydává jen coververze, výběrovky a reedice starých nahrávek.

"Soulbook" je velmi uhlazená deska pro starší posluchače - a to není nic politicky nekorektního. Písně prověřené časem natočil zpěvák s úctou vůči originálům, nic nejde proti srsti, neurazí, ale ani nevzruší. Ještěže tu účinkuje sbor, který místy příjemně probudí z letargie. Osvěžení přinášejí hosté, Stevie Wonder s foukačkou ve své okouzlující skladbě "My Cherie Amour" a tradičně výtečná Mary J. Blige, plus překvapivě příjemná Jennifer Hudson. Je fajn připomenout si slavné písně z Motownu, ale jako by jim chyběla ve Stewartově podání jiskra a překvapení. To se mu povede málokdy, viz třeba šťavnatá a rozhýbaná verze "Wonderful World" (pozor, neplést s Louisem Armstrongem!).

Nabízí se srovnání s dramaturgicky úplně stejně pojatou deskou "Soul" od Seala, jež je přeci jen, jak to říci, více sexy. Stewart je pořád výborný pěvec, ale stává se z něho zpěvák pro domovy důchodců. Už aby raději konečně nakopl káru s Ronem Woodem a opět dal dokupy The Faces.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY