Letní vystoupení Aleca Empira coby předskokana Nine Inch Nails v pražské O2 Areně patřilo v mém případě do kategorie splněných snů. Jeho práci, zvláště pak tu v čele electro-hardcoristů Atari Teenage Riot, vedu v patrnosti prakticky od samých začátků. Coby support Trenta Reznora a jeho kumpánů napěchovanou arénu skoro smetl z povrchu zemského. Když pak na letošní říjen ohlásil samostatné vystoupení, považoval jsem za svou povinnost jít se na elektronického šílence s vizáží pubescentního floutka ze sousedství podívat. Bylo by naivní očekávat, že tenhle německý hlukomilec své samostatné vystoupení vyprodá do posledního místa, nicméně když pár minut před zahájením vystoupení předskokanů Lucerna Music Bar z valné části zel prázdnotou, lehce jsem znejistěl. Něco mi říkalo, že koncert bude stát za to, a to poslední, co by si Alec Empire zasloužil, byl prázdný koncertní sál. Když se ovšem po nějakém čase rozzářila pódiová světla, aby předskokanům Aluminum Babe ukázala cestu k nástrojům, řady posluchačů okolo pódia přeci jenom zhoustly.

Původně čtyřčlenná parta z New Yorku se ukázala pouze v okleštěné sestavě. Drobná zpěvačka a vlasatý basák byli jediní, koho měli ten večer Pražané z newyorských Aluminum Babe možnost shlédnout. "Kdyby The Ting Tings za každou cenu nebruslili na současných trendech a kdyby z nich nebylo na sto honů cítit, jak moc je momentální popularita pro ně důležitá, zněli by asi nějak takhle," blesklo mi hlavou po chvíli. K velké škodě všech přítomných povědomí o produkci téhle party do srdce Evropy ještě nestačilo dorazit. Lidé jejich hudbu zkrátka neznali, což se zákonitě promítlo do reakcí a odezev na vcelku zábavné taneční elektro. Publikum reagovalo vlažně a až na několik jedinců stojících v těsné blízkosti scény celý set prakticky odzívalo. Závěrečný potlesk zazněl tak nějak už jenom ze slušnosti.

Alec Empire klame tělem, vzezřením totiž připomíná klučinu, který momentálně prožívá závěrečnou fázi puberty. Jenže hudba, kterou tvoří, je pro naprostou většinu běžných posluchačů prakticky neakceptovatelná. Co naznačil v červnu v O2 Areně, v útrobách pražské Lucerny dotáhl do posledního detailu. Stejně jako v létě i tentokrát zahrál pouze v doprovodu okouzlující Nic Endo. Tahle asijská kráska, skrytá za bariérou samplerů, po celou dobu vystoupení nehnula ani brvou. Zatímco Alec pobíhal z jedné strany pódia na druhou nebo stojan s mikrofonem podával do chumlu lidí, Nic Endo stoicky klidně všechno pozorovala z výšky svých jehlových podpatků.

Vždycky jsem hudbu tohoto rodáka ze západního Berlína považoval za záležitost především mužské části populace. Jaké však bylo mé překvapení, když na jeho pražském vystoupení tvořila publikum dobrá polovina něžného pohlaví. Především dívky kvitovaly s povděkem, když se zpěvák vysvlékl do půli těla a skočil do tančícího publika. Vůbec jim při tom nevadilo, že se dvojice hudebníků přesunula od poklidnějších tanečních skladeb, do hlukového marastu plného zlámaných beatů. Do nich Alec skandoval přes vokodér zkresleným hlasem svoje slogany.

Zdá se, že se v poslední době stává skoro pravidlem, že na zajímavé koncerty chodí málo lidí. Zatímco kdejaká hloupost vyprodá mnohatisícovou halu mrknutím oka, na opravdu zajímavé kapely dorazí pouze několik desítek jedinců. Nebudu se tady pouštět do úvah, co takový stav způsobilo. Faktem je, že v úterý večer Alec Empire odehrál extrémně energickou show s plným nasazením a evidentně mu bylo úplně fuk, že mu u toho sekunduje jenom hrstka nejvěrnějších.