Myslím, že tenhle hnusnej podzim je pro tuhle desku ideální kulisa. Stojíte zmáčení venku a zhruba na hodinu dopředu máte jistotu, že se nikam neschováte. Nad vámi ocelově šedá mračna, pod kterými vám vítr vrhá do obličeje veškerej bordel, co posbíral na zemi. Stojíte tam venku a řikáte si, jak vám doma bylo fajn, i když to tam dvakrát veselý taky nebylo. Když The Twilight Sad vydali první desku, zněli jako když indie parta zkouší hrát v obýváku u vás doma post-rock. S tou druhou stojí právě před tím domem, v tom hnusným počasí a coby post-rocková parta zkouší hrát My Bloody shoegazing. Jakkoliv tahle teze zavání klišé či verbální neohrabaností, výsledek je víc než funkční a rozostření kytar zde prostě dává smysl. Útulnost první desky nenávratně zmizela a tahle parta vystavuje svá obnažená těla naturální fyzické bolesti. James Graham to svým skotsky řinčivým er pro měsíčník The Skinny komentoval slovy: "Pokud hledáte desku, která by překypovala štěstím a nadějí, jděte do prdele. Tohle tady s náma prostě nezažijete."