Právě se rozjíždí vaše comebackové turné. Jste nervózní?

Spíš se těšíme. Koncerty zatím dopadají dobře a jsou čím dál šílenější!

Velká část vašich koncertů je už vyprodaná. Jste překvapení, že na vás fanoušci za tu dobu nezapomněli?

Abych byl upřímný, věděli jsme, že máme stále silnou fanouškovskou základnu, oni na nás za ta léta nezapomněli. Hodně nás ale překvapilo, že se naše turné téměř vyprodalo, aniž bychom ho pořádně propagovali. Také nás potěšilo, kolik nám přibylo nových fanoušků.

Dali jste se dohromady po osmi letech. Co svedlo vaše cesty dohromady?

Náš label chtěl vydat výběr největších hitů a našeho manažera napadlo, jestli bychom nechtěli vyjet na jakési best of turné. My jsme souhlasili a nakonec jsme do toho znovu spadli.

Mám pocit, že jste se rozešli, abyste si od sebe odpočinuli. Jenže v následujících letech jste si vzájemně vypomáhali ve vašich sólových projektech...

S Cassem jsme nahráli něco pro Skin, to je pravda, ale to až pár let po našem rozpadu.

Začátkem dubna jste odehráli dvě představení v klubu Monto Water Rats, tedy tam, kde jste před patnácti lety absolvovali svůj úplně první koncert. Dolehla na vás nostalgie?

Nostalgie ne. Spíš pocit, jako bychom měli jen krátkou pauzu. Přišlo mi to úsměvné.

V listopadu vám vychází kompilace největších hitů. Někde jsem se dočetl, že na ní fanoušci naleznou všelijaké remixy. Ty pochází z vaší dílny nebo jste oslovili někoho externího?

Spolupracovali s námi illAudio, Rusko, Kissy Sell Out a Michael Cleis. Ty remixy se nám moc líbí. Na bestofku jich bude spousta.

Na výběrové desce se také objeví tři novinky. Mohou se vaši příznivci těšit na čtvrtou řadovou desku?

Určitě. V prosinci a v lednu chceme zapracovat na nových věcech a pak co nejdříve zalézt do studia.

Načerpali jste během pauzy nové inspirace nebo můžeme očekávat staré dobré Skunk Anansie?

Myslím si, že každá z našich třech nahrávek byla trochu jiná. Hudebně jsme se vyvíjeli a to se odráželo v naší muzice. I další deska bude znít jinak.

Marku, ty jsi po vašem rozpadu bubnoval sedm let s velšskými Feeder. Znamená to, že ses s nimi po vašem zmrtvýchvstání nadobro rozloučil?

Když jsme se dali se Skunk Anansie dohromady, Grant mě jednoduše vyhodil. To samo o sobě není až tak překvapující. Jenže mě šokovalo, jak ošklivě se po těch sedmi letech zachoval. Dokážeš pochopit, že mi to oznámil po telefonu? Ale jsem rád, že mohu být zpátky ve Skunk Anansie. Ve Feeder jsem byl pouhý bubeník, tady se cítím jako právoplatný člen. Jako člen rodiny.

Rockových skupin se zpěvačkou v čele mnoho není. Skin to kdysi nazvala přebytkem testosteronu. Čím si vysvětlujete, že nevzniká více female skupin jako např. 7 Year Bitch nebo Kittie?

To nevím. Abys uspěl v hudebním průmyslu, musíš hlavně produkovat skvělé písničky. V kapele mohou být úžasné osobnosti, ale stejně se neobejdeš bez silných skladeb, se kterými by se lidé ztotožnili.

Co si budeme povídat, mužská ješitnost je silná. Nenese samčí zbytek kapely těžce, že ve světle reflektoru i v popředí všeobecného zájmu stojí žena?

V naší kapele působí zvláštní chemie. Známe své silné stránky a uvědomujeme si, že Skin je zkrátka hvězda. Vždy jsme se jí snažili rovnat, ale teď už víme, že ji musíme nechat její vlastní prostor. Ona to potřebuje. Pro nás jako muzikanty není sláva zdaleka to nejdůležitější. Když tohle pochopíš, hned se dá lépe dýchat. Za Skin všichni pevně stojíme.

Během vaší kariéry jste hráli po boku takových velikánů, jako jsou U2, Aerosmith, Soulfly, Muse, Rammstein, Staind... Zanechala ve vás nějaká skupina obzvlášť silný zážitek?

Muse byli zrovna na vzestupu, stejně tak Stereophonics. U2 nás naučili jak vycházet s předkapelami a jak se vyrovnat se slávou, Aerosmith a Rammstein byli zase ti praví gentlemani.

A trochu fantazie nakonec: kdybyste mohli vrátit čas osm let dozadu, udělali byste něco jinak?

Jestli bychom zůstali spolu? Jo, určitě zůstali...