Post-It byli před lety dobrým příslibem do budoucna. BMG si je podepsali jako tuzemskou nu-metalovou naději. Ale z mého pohledu měla dvě dosud vydaná alba, debut "Ideál" a dvojka "Sektor 10", menší problém - hiphopová textová klišé á la já jsem ten nejlepší, tak dobudu svět a nejlépe hned. Jednička mi hrála v uších dlouho, "Sektor 10" už mnohem méně (dokonce snad ještě méně song "Poprvé", který Post-It, ještě ve staré sestavě coby crossoverová parta, propůjčili na jednu kompilaci české mutace časopisu Rolling Stone).

Ovšem zdá se, že u novinky "Post-i-noor", jejíž název v sobě kloubí jméno vršovického Koh-I-Nooru a tzv. pilulky poslední záchrany postinor, což je symbolika toho, že kapela v nedávné době málem zanikla a deska je taková její záchrana, tomu bude jinak. Či spíše je jinak. Album, točené ve studiích Davida Kollera a Borise Carloffa, který zároveň splnil roli producenta, představuje Post-It jako dospělé muže, které přestala bavit hudební revoluce a naopak je začala bavit samotná hudba. Pravda, je to tak trochu jiná kapela, notně ubylo tvrdých riffů a samplů, ubylo rapovaných povídaček, ovšem Czendův charakteristický hlas a skladatelské postupy k minulosti králů ulic upomínají.

Popové věci se objevovaly už dříve (např. "Zkouška času" z "Ideálu"), "Post-i-noor" ale do kategorie poprock spadá celý. Nejde přitom o nijak hanlivou nálepku, je to poprock netrapný, neoposlouchaný, sice naplněný tématem lásky, ale stravitelně, nejen na jedno polknutí. Jako vrcholy mi vychází tři písně, kupodivu mezi nimi není první singl "Kamkoliv se vydáš", mimochodem ale slušný otvírák. "Lásku si nech" je nabita až punkovou energií, pěkně šlape také "Až zazní výstřel", nejvíce mě však oslovují "Šípkové Růženky", pětiminutovka z prostředí nevěstince, vyčnívající něčím, co nedokážu přesně pojmenovat. Snad atmosférou, snad mi zas tolik Post-It nepřipomíná. Naopak poněkud klackovitě působí veselý "Cirkus" a jeho hej, bejby, párty nádech, jako tvrdší pecku jsem čekal "Vyhoďme ho z kola ven", název k tomu vedl. Neoslovil mne také pomalý závěr desky "Hořím" (mimochodem nejdelší věc) - bez něj jako by na albu už nic nechybělo či nepřebývalo.

Snad ale můžeme přivřít oči, "Post-i-noor" se poslouchá příjemně, dospívání a vyměknutí kapely mohlo dopadnout mnohem hůř, v této formě se fanoušek jen tak pilulky poslední záchrany nepřejí, nesmí to být ovšem posluchač ortodoxní, který si navykl na původní tvrdší sound. Ten by jasně řekl, že to je zas*aná komerce. Já tvrdím, že je to fajn, a když připočtu sympatický způsob distribuce, tedy volný download z internetu, vychází mi z toho mainstreamový nadprůměr, tedy sedmička.