Předchozí album "Střela zastavená v jantaru", to byly květy končícího babího léta na lesní mýtině. Odkvetlé zvonky, zrzavá seschlá třezalka, šípky, zlatavá tráva pohybující se v poryvech prvního studeného větru. Melancholické, klidné a neupravené prostředí. "Myjau" je jiné, dravější. Jak jarní trávník. Plné života, pevné, silnější, ale také upravenější, s menším počtem nečekaných podnětů. Květy jako by si byly jistější samy sebou, byly vyzrálejší a vyvíjely se k uhlazenějšímu bytí.

Tou nejslyšitelnější a nejrychleji postřehnutelnou změnou je ale příchod nového člena, houslisty Alberta Nováka. Možná právě díky jeho nástroji, na albu velmi dominantnímu, došlo k ještě větší jistotě a učesanějšímu zvuku. Dokonce i Martin Evžen Kyšperský zpívá méně expresivně. A právě díky tomu je "Myjau" přímočařejší, bez kliček a háčků, přesto stále dostatečně zajímavé a s jasnou tváří Květů takových, jaké jsme je znali doteď.

Květy i nadále zůstávají alternativním a neustále experimentujícím tělesem. Pořád pracují s desítkami instrumentů, z nichž mnohé jsou velmi neobvyklé - muzikanti si zahrají na bubínek revolveru, klakson, řetěz, kravské zvonce nebo vajíčko. Teď ale jednotlivé zvuky více zapadají do sebe a tvoří kompaktnější celek, nevyčnívají tolik ven, nepřekvapují. Jsou na svém místě a tvoří čitelnější písně s melodiemi, které se už nemusejí nikde skrývat.

Aktuální album, které vychází i na vinylu, přivedlo do kapely také nové hosty. Lenka Dusilová přebírá štafetu po Martě Svobodové - ve dvou skladbách se ujala vokálu. Ondřej Galuška zahrál na pozoun a Ondřej Ježek si kromě spoluprodukce zahrál i na sedmero nástrojů.

"Myjau" je citoslovce kočičího pozdravu, zvolání i údivu. Stejně lze reagovat i na tuto desku. Pozdravit se s ní a po prvním údivu radostně zvolat, jak je fajn, že se u nás vydávají desky takto osobitých kapel. Jak je příjemné, že ani po letech nehodlají Květy seschnout a zbavit se své přirozené vůně. I nadále myjou zážitky z běžného života a předávají je dál. Nevysvětlují, nepoučují, neradí. Pouze přinášejí barvu smytou ze skutečných příběhů dneška. A daří se jim to opět s lehkostí jim už léta vlastní.