The Clean mají svou domovinu na Novém Zélandu. Ovlivněni punkovou vlnou vlítli mezi své posluchače na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Hned jejich první singl "Tally Ho" byl trhákem. Zajistil jim solidní úspěch i pozornost za hranicemi. Jenomže první vyhrání z kapsy vyhání. Postupně se na ně zapomnělo. Zůstali převážně lokální kultovní bandou. (Ale ne tak pro MGMT, kteří na jednom z letošních srpnových koncertů odehráli cover jejich skladby z roku 1981 "Anything Could Happen".) Zakládající bratrské duo Kilgourovců se nakonec hudebně osamostatnilo. Ale létající virus reunionů kapel nakazil i je. Po osmi letech jim nyní vyšla deska "Mister Pop".

Punk se ovšem nekoná. A nekoná se ani pop, i když název nahrávky tomu příliš nenapovídá. Chlapci dospěli do životního stádia a věku, kdy revolta je už jen filozofickým pojmem a na pop jsou hudebně příliš chytří. Nabízejí proto směsici svých oblíbených žánrů posledních let. Výsledkem jsou průzračné melodie, nekomplikované kytarové riffy, atmosféra mísící psychedelii šedesátek s mlhou nad novozélandskou krajinou. Ovlivněni zvukem britského folku natočili The Clean celosvětově srozumitelné podzimní album. Pro ty, kteří pamatují doby, kdy slovo cool v souvislosti s kytarovou muzikou používal málokdo, to může být navíc jedinečný vzpomínkový soundtrack.

Se stopáží se šetřilo, což je dobrý důvod pustit si desku i párkrát za sebou. Do půlhodiny byla vložena desítka tracků. Instrumentální jednohubky se v nich střídají s výtečnými delikatesami, kterou je první singl "In The Dreamlife You Need A Ruber Soul" nebo zpěvný kousek, který jakoby vypadl z dílny Air, "Are You Really On Drugs?". Ano, v textech je punkový přístup přece jenom znát, i když daleko více se jedná o svébytný ironický nadhled. Pokud jste tedy unavení ze všech módních kytarových partiček nagelovaných spratků, může být pro vás "Mister Pop" jejich příjemným protipólem. Odpočinete si, zavzpomínáte, načerpáte novou energii. A potom si zase můžete pustit MTV2.