Tragicky zesnulý kytarový mág Randy Rhoads byl první hvězdou po boku šíleného rockového zpěváka, ale nastoupil k němu v době, kdy byl považován, spolu s Eddie Van Halenem, za nejlepšího kytaristu v L.A., to bylo v roce 1979. Ovšem po dvou albech jeho život skončil v troskách malého letadla a u Ozzyho nastalo prázdno. Rozjeté turné dokončil precizní Bernie Tormé, ale nikdy se neprosadil více, stejně jako Brad Gillis. Malou nadějí se stal Jake E. Lee, jenže ze dvou alb zůstal jen jeden opravdový hit - "Bark At The Moon", a tak bylo místo kytaristy volné, než se zjevil jediný opravdový talent nalezený Ozzy Osbournem. Jeho osudový kytarista.

Dostal jméno Zakk Wylde. Měl všechny předpoklady, aby se stal hvězdou. Neuvěřitelné charisma, skvělou techniku a byl oddaným fanouškem Randyho Rhoadse. Počáteční pozice pro něj nebyla nikterak jednoduchá a spíše trpěl pod diktátem zpěváka, který mu zakazoval invenční kytarové techniky a předepisoval styl hry. Povolil až při nahrávání "No More Tears" a byla z toho bomba, song "Mama, I'm Coming Home" se stal asi největším Ozzyho hitem, k čemuž Zakk nemálo přispěl. V té chvíli bylo jasné, že je tu konečně ten pravý kytarista. Jenže po albu "Ozzmosis" z roku 1995 měl na stole nabídky na dvě turné a přišlo rozhodování mezi Guns N' Roses a šňůrou k "Ozzmosis". Inu, váhal tak dlouho, až Ozzy angažoval Joe Holmese a GNR jej nakonec také nepotřebovali.

Zakk Wylde si tedy založil Black Label Society a jeho místo bylo obsazeno brilantním, leč naprosto mrtvolným Joe Holmesem. Fanoušci však nebyli spokojení a chtěli zpět pana Divokého. Ten se vrátil k nahrávání "Down To Earth", kde opět zazářil a hitovka "Dreamer" zněla takřka všude, stejně tak spolu připravili skvělé DVD "Live At Budokan". Pekelná dvojka pak natočila i další vynikající studiové album "Black Rain"". Na jediné nahrávce hrál někdo jiný, byl to Jerry Cantrell z Alice In Chains, a to na počinu "Under Cover", což není samozřejmě regulérní deska. Také mnoho koncertů potvrdilo, že ve Wyldově případě nešlo jen o kytarovou hru, ale i o vydatnou pěveckou podporu stárnoucímu rockerovi. Nic nenasvědčovalo změně.

Až najednou zničehonic došlo k senzaci a novým kytaristou je Gus G. Nikdo z fanoušků nechápe. Osbourne pravděpodobně brzy ztratí i Mikea Bordina, bubeníka navrátivších se Faith No More, a co poté? Sedmadvacet let ukázalo, že jen jeden člověk je takovou osobností, aby zastoupil Randyho Rhoadse. Historie dokázala, že tahle dvojka patří k sobě a rozdělením trpí jen Ozzy, Black Label Society totiž slušně prosperují. Nechci být špatným (nebo vlastně dobrým?) prorokem, ale nebude trvat dlouho, manažerka Sharon zvedne telefon a vše bude při starém...