© darkgamballe.cz Jedním z nejdiskutovanějších témat je teď ekonomická krize. Pocítili jste ji i vy osobně?Koncertě asi ne. To spíš v osobních věcech, tam jsou nějaký problémy. Ale pokud jde o hraní samotný, tak funguje to, že při krizích se lidi chtějí aspoň bavit, když už mají problémy jinde. Zábavnímu průmysl to spíše prospěje.
Další velké téma posledních měsíců - smrt Michaela Jacksona...Já jsem ho zažil ještě jako teenager v době, kdy přišel jeho boom. Tehdy jsem byl metalista, ale i tak jsem si říkal, že ta muzika o něčem je. Rozhodně je výborně řemeslně udělaná. Jackson měl spoustu výbornejch nápadů, muzikantů kolem sebe, celá ta mašinérie fungovala perfektně. Myslím, že to byla jedna z prvních novodobých digitálních hvězd. Navíc chytil nástup MTV, "Thriller" byl tenkrát obrovský šlágr. Další desky už mě moc neoslovovaly, ale Jackson byl rozhodně velká osobnost.
Přesuňme se k Dark Gamballe. Vy od roku 1992 vydáváte každý sudý rok novou desku. Je to záměr nebo jen úctyhodná produktivita?My jsme si říkali, že je potřeba fanouškům v těchto intervalech vždycky něco dát. Větší mezery jsme se báli, aby nedocházelo ke stagnaci.
Takže účel?Tak napůl. Ono to zase na ty dva roky vychází, tyhle tvůrčí exploze. (smích) Ty dva roky v životě kapely jsou jakousi érou, která s sebou něco přinesla - zvukově nebo lidsky. Takže každá deska byla takovým podtržením toho, co se za tu dobu stalo.
Posledních pět desek jste nahráli u vydavatelství Redblack, což je docela známý a úspěšný zástupce malých labelů. Jak probíhá vaše spolupráce?Ono je to spíš tiché partnerství. V poslední době je to tak, že celou produkci včetně obalu si kapela udělá sama, sama si ho zaplatí a ten vydavatel je zastřešující instituce, která dá vědět médiím, serverům a tak. Doby, kdy to vydavatelství žilo s kapelou, už je dávno pryč. Celý nahrávací průmysl se mění, teď to sice bolí, ale časem se to musí změnit. Na co, se uvidí.
© darkgamballe.cz Redblack takhle zastřešuje spoustu zajímavých kapel, namátkou třeba FDK nebo Illegal Illusion. Nenapadlo vás oslovit tři čtyři skupiny a společně něco podniknout po republice?My jsme to párkrát zkoušeli. Nabízeli jsme nejrůznějším kapelám nejen z Reblacku takové vzájemné kšefty:
"My domluvíme dvě akce na Moravě, vy zase domluvte dvě akce v Čechách." Jenže nám pokaždé připadalo, že taháme za tu kratší část provazu, že my jsme vždycky splnili, co jsme měli, ale druhá strana tomu nevěnovala totéž.
To je ale škoda, že to nefunguje. Na Moravě sice máte hromadu fanoušků, ale když přijedete do Plzně, do Prahy nebo Českých Budějovic, tak po vás - bez urážky - asi neštěkne pes.To je pravda. Ono je to tím, že pořád nefunguje rozsáhlejší síť rockových rádií, které by kapelu propagovala i mimo její domovinu. Stanice, které nás hrají na Moravě a díky kterým se o nás zdejší lidi dozvědí, zase nehrají třeba v Ústí nad Labem. A sociální servery jako bandzone.cz zatím pořád nemají tu sílu. A nevím, jestli ji někdy budou mít.
Když to nejde takhle, co zkusit oslovit některý z major labelů?To už tady bylo. Jenže u velké firmy uslyšíš:
"Vy sice brnkáte pěkně, ale my se o vás nebudeme starat od píky. Vy si nejdřív zařiďte, že budete známí a my to pak natočíme a vydáme, protože my nepůjdeme do ničeho, co se okamžitě nevrátí." Doby, kdy jezdili skauti a hledali skupiny pro labely, jsou pryč. Velký firmy nejdou do rizika. Je to prostě byznys.
Dark Gamballe
Začátkem devadesátých let vzniklo ve Vyškově uskupení s temným názvem Dark. Během následujících let si začalo pohrávat s přívlastkem Gamballe, aby ho v roce 2000 definitivně implantovalo do svého názvu. V současné době vystupují
Dark Gamballe v sestavě: 10 (DeSed), Gothyš, Tom, Spajsi a Deady a narazíte na ně převážně na Moravě. Death metal, kterým kdysi Dark začínali, se transformoval do melodického crossoveru s významným podílem elektroniky. V minulosti vytvořili vlastní jazyk, tzv. gambalštinu, v současnosti upoutávají třeba děsivými kontaktními čočkami, které někteří členové používají při živé produkci.
Nedávno mi říkal jeden zpěvák, že pokud jde o samotného hudebníka a prachy, tak je muzika nejhorší byznys. Takže na tom něco bude.Určitě. A může za to hlavně sdílení dat. Muzika samotná už dneska pro lidi žádnou cenu nemá. Cenu už má jenom koncert a triko, které si na tom koncertě koupíš. Triko si doma nezkopíruješ. Stejně tak ten koncert, ten si prostě musíš prožít. Tohle jsou způsoby, jak se menší kapela může uživit.
Pro zajímavost - kolik se prodalo kopií poslední desky "Perpetuum Gamballe"?Přiznám se, že nemám tušení. Byl bych rád, kdyby jich bylo venku pět set. Je to fakt mizérie. Dneska si to koupí jenom fanoušek, který chce mít desku fyzicky i s obalem. Třeba
"Superstar" se ale prodává dodnes a té už bude pryč přes dva tisíce, a to je zajímavý. Za to rané desky, to když se ještě nekopírovalo, třeba "Sex’n’Death" z roku 1992, to šlo do deseti tisíců. Z toho ale kapela moc neměla. Zdravím Monitor. (smích).
Na vašem Bandzone.cz profilu jsem slyšel tři nové songy, které by se měly objevit na příští desce, a přišlo mi, že slyším víc klidu a elektroniky. Je to nová poloha?Rozhodně to není takhle nalajnovaný. Kapela teď prošla docela složitým obdobím. Odešel jeden z kytaristů, který byl zároveň minimálně z třetiny tvůrce, druhý kytarista se nedávno vrátil po půl roce z Afghánistánu a my jsme nabrali nového kluka, s kterým jsme tyhle věci dali dohromady. Takže je to něco jiného, ale písničky jsou pořád Dark Gamballe, žádnej experiment. Nijak to dopředu neplánujeme, ale určitě budou na desce i nášupy, rozhodně nebudeme dělat šansony.
© darkgamballe.cz Když jsme u těch instrumentálních věcí, nemáte basáka. Basa teda jede při koncertech z podkladu?Něco valí z podkladu, ale většinu basových partů hraju já přes klávesy a zvuk jde ven z baskytarového aparátu, kterej stojí při koncertech za mnou. Takhle to děláme už od doby alba "Superstar" a stejně tak nahráváme desky. Výjimečně něco dohrávám přímo na baskytaru.
Nedávno jsem slyšel kompilaci "Hudba 100% mužů aneb sejdeme se v lepších časech" poskládanou z coververzí písní Ježka, Voskovce a Wericha. Vy jste přispěli bluesovou písní "Tmavomodrý svět". Vybrali jste si tuhle skladbu sami?Když jsme přemýšleli, co si vybereme za písničku, tak jsem si vzpomněl, že jsem jako malej hrál tuhle písničku na piáno. Říkal jsem si, že něco bluesového bude schůdnější a když jsem si vzal text "Tmavomodrého světa", věděl jsem, že je to skladba pro Dark Gamballe. Udělat totiž ze skladby "Hej rup" nebo z "Babičky Mary" hardcore, je docela problém.
Máte i osobnější vztah k tomuhle triu?Já osobně je beru jako kulturní fenomén první půlky dvacátého století u nás. Svébytné spojení poloslepého geniálního muzikanta se dvěma skvělými kabaretními herci, to se málokdy sejde.
Takže když vás Zeller oslovil, trefil se přímo do černého.Docela jo. Ale ona to není žádná sranda, takovejhle cover. Je tam strašně moc těžkejch akordů a obratů, které jsou původně psané pro větší orchestr, pak taky nezvyklé ladění a tohle všechno je pro bigbeat blbě. Snažili jsme se tam toho co nejvíc zachovat, protože to v té skladbě dělá barvu a má to svoji funkci. Všechny tyhle složitosti osekat a ořezat a udělat z toho punk by byla škoda.
Když jsme u těch coververzí, co k tomu kapely motivuje? Úcta k interpretovi nebo spíš vidina snadně získané slávy?To nechám na lidech, ať to zvážej. Ten hit je zkrátka mocnej. Na druhou stranu, na první desce
Elvise Presleyho jsou snad jen dvě autorský písničky...
© darkgamballe.cz Dark Gamballe (MySpace.com) míchají metal s elektronikou. Tobě bude jako klávesákovi asi blíž ta elektronika, že?Těžko říct. Do kapely jsem byl přibrán jako klávesák, abych dělal všelijaký ruchy a pouštěl samply. Já jsem sice elektroniku poslouchal, ale nikdy jsem jí nehrál. Ze začátku pro mě byly všechny ty mašinky úplně novej svět.
Docela mě dostal váš klip k singlu "Výprask". Šlo čistě o nadsázku nebo jste chtěli upozornit na něco konkrétního, že i to se děje, že i ta ženská...(skočí do řeči) ... může bejt hustá. (smích) Fór je v tom, že to může být i naopak, že na zadek dostane ten pán a ne ta paní. Ale samozřejmě je to nadsázka a fór, my nejsme emancipační ani antiemancipační kapela. Bereme to tak, že na světě mají různý lidi rádi různý věci, nemá to být nic odsuzujícího.
Skladba "Dobré ovce" je v podstatě o hudebním diktátorství. Nebylo by úplně od věci mít tuhle moc a zrušit všechno, co s hudbou nemá nic společného?To by byl ale další diktát, subjektivní pohled jednoho člověka a nevím, jestli by to někam vedlo. Vem si, že je tady spousta lidí, kteří jsou šťastní i za ty
Kabáty. Spíš mě ale štvou různí věrozvěsti, kteří prostřednictvím sociálních sítí cpou ostatním do hlavy:
"Tohle je ta správná kapela, tu musíš poslouchat". Stejný je to i v rádiu a televizi, kam se někdo procpal na pozici, kdy může lidem cpát to, co on chce. My chceme říct, aby lidi tyhle chytráky neposlouchali.
Váš zpěvák DeSed je ale médii považován za špičku. Uvědomuje si svoje kvality?Rozhodně si je vědom, že od doby, kdy zpívá česky, si lidi jeho zpěvu všímají. Že by ale doma cvičil a díval se do poličky na svá ocenění, to asi ne, nic takového nedělá.