Projíždky na klasických BMXkách po Brooklynu, čtyřiadvacetihodinová otevírací doba i v drogerii a omelety od P Diddyho. Arctic Monkeys strávili na přelomu roku nějaký čas v Americe a kromě toho, že nahráli své třetí album, tak trochu Zemi (omezované) svobody propadli. Vždyť po vydání "Humbugu" vyjedou na turné právě tam. Evropa budou muset počkat. "Byl jsem nervózní," vzpomíná Jamie Cook na chvíli, kdy se seznamoval s P Diddym. "Nevíte, jestli máte říct Ahoj, Puffe, nebo Ahoj, Diddy. A on mi pak podal ruku a řekl Ahoj, jsem Sean..." S novým albem Opic je to stejné. Nevěděli jste, jestli čekat "Whatever People Say I Am, That's What I'm Not", nebo "Favourite Worst Nightmare". A výsledek zní jako "Humbug".

Turner a spol. se nikdy netajili tím, že mají slabost pro staré šedesátkové filmy. Ostatně, i název jejich debutu pochází z jednoho z nich. Proto není posun k artu i v jejich hudbě až takovým překvapením. "Humbug" je protkán atmosférou černobílého soundtracku pro ztracené americké bary s nekonečným šálkem kávy, nikoli sborník pro warm-up party před odletem na podzimní Bierfest. Významné mrknutí na Quentina Tarantina a vstupenka mezi kandidáty pro příští bondovku, což je na fandy Sheffield Wednesday sakra významný posun jinam.

Pokud na debutu Arctic Monkeys úspěšně aspirovali na hlas své generace, na "Humbugu" už jedou sólo. Sami za sebe. Neřeší dnešní problémy svých vrstevníků (Turnerovi je fakt jen třiadvacet?!), ale uzavírají se do příběhů. Spíše než z patra sázené osobní výkřiky, kterým lze ve volnomyšlenkářském mladistvém okouzlení tak snadno propadnout, volí složitější kompozice. Třetí osobu, jejíž problémy lze promítnout do širších souvislostí. Globalizovat je. Jakoby Alex Turner předběhl svůj věk a už věděl, že really sexy se nerovná ožrat a dostat do postele na jednu noc jakoukoli spolužačku, ale spíše jiskření, procítěné debaty a platonická přitažlivost mezi vámi a vaší o dvacet let starší učitelkou angličtiny.

I po hudební stránce je "Humbug" na první poslech starším bráchou obou svých předchůdců. Zapomeňte na upíří běsnění, barové rvačky a rychlou Turnerovu pravačku. Arctic Monkeys už nejsou jen o nespoutané energii a proskákání se k absolutní opici. Hledají pro každý činel, každý tón důvod k jeho existenci. A zatímco "Whatever People Say I Am, That's What I'm Not" lze bez váhání označit za poctu klasické britské indie scéně, která tradičně čerpá z The Beatles, The Smiths, The Clash a raných Oasis, "Humbug" patří na druhou polokouli. Někam mezi Queens Of The Stone Age, Interpol, The Bad Seeds či The Doors a Jimmyho Hendrixe. Vliv koproducenta Joshe Homma - případně důvod, proč právě on - je v tomto ohledu zcela bez debaty.

Jenže zatímco Británie po rozpadu Libs kvalitní indie vzor opravdu potřebuje, Amerika je v tomto ohledu plně zabezpečena. Arctic Monkeys se tak z místa, kde jejich existence měla totální smysl a nezpochybnitelné místo, přesouvají tam, kde je konkurence za každým rohem. A svou jedinečnost, výjimečnost a atraktivitu tak vyměňují za kvalitní emerické šminky a sic nadprůměrnost, ale někde v davu. Že by se chtěli schovat? "Don't belive the hype," říká Alex Turner díky MTV2 denně na začátku klipu k "I Bet You Look Good On The Dancefloor". Písničce, která v podstatě celý ten hajp, který nemá rád, odstartovala. A ano, kdyby "Humbug" byl jejich vstupem na scénu, nikdy by se celý boom okolo nich asi neudál.

Trojka je pro britská alba magické číslo. Oasis na "Be Here Now" odhalili své já, The Verve díky "Urban Hymns" konečně získali zasloužený respekt a uznání, Radiohead se od "OK Computer" odrazili na cestu k top jménům současné alternativní kultury, Coldplay s "X&Y" přestali být zajímaví a The Stone Roses a The Libertines se k němu ani nedostali. Arctic Monkeys jsou po své třetí desce někde v pozici manchesterských narcisů - můžou se rozpadnout a "Humbug" bude dodatečně doceněn jako dokonalý goodbye kiss, nebo můžou nastoupit cestu k postupnému (nikoli však potupnému) zapomnění jako bratři Gallagherové. Na úrovni, s hlavou nahoře. Můžou se ale také s jejím nástupcem vydat mezi své oblíbené noční můry a všechno to, čím nejsou, chytat znovu to, co je zcela odlišovalo od všech ostatních. "Humbug" je výborné album, ale posouvá Arctic Monkeys někam, kde jsou zcela postradatelní.