První ročník Pod Parou festu proběhl v roce 2003, od té doby se leccos změnilo. Několikrát třeba místo konání, vždy ale s Moravskou Třebovou v dosahu. Z dvoudenní ryze české akce se stala největší přehlídka punkrocku a blízkých stylů v Česku. Postupně přibývala velká jména - např. Total Chaos (2006), The Exploited (2007) nebo UK Subs vloni. Organizačně se festival rok od roku lepšil, návštěvnost se v posledních letech pohybovala kolem čtyř tisíc lidí.

Shrneme-li toto všechno, mělo by nám vyjít následující: skvělá organizace, nabušený line-up, největší počet lidí v historii festivalu. Rovnice nám vyšla skoro správně. Oproti loňsku přibylo hned několik barů, také velký stan pro případ schování se před deštěm, areál i stanové městečko hlídalo více sekuriťáků, valná většina vystupujících v opravdu pestrém programu měla parádní zvuk, sice první dva dny bylo celkem vedro, panovala však dobrá nálada, ale lidu se dostavilo podstatně méně než vloni - kolem dvou a půl tisíce. Přitom některá lákadla byla přímo lahůdková...

Den prvý
Festival odstartoval ve čtvrtek v podvečer, zahájila jej kladenská parta Falešný obvinění (Bandzone.cz), ale mnoho punkáčstva je pod podiem nevyslechlo, protože se zatím jen pomalu trousili do areálu nebo postávali u piva. Přece jen bylo docela teplo. Podobně to vypadalo také na následující party, o kotli se dá mluvit až v případě Zeměžluče. Její set, drobet opožděný technickými problémy, ale sestával spíše z novějších věcí, a proto dle některých přítomných nestál za nic. V tomto případě nemám zatím s čím porovnat, až teprve následující Fast Food Orchestra mám letos absolvované podruhé a opět stejně - po dvou třech písních mi jejich vystoupení přišlo nudné, i když pod podiem se lidé číratí i nečíratí bavili při směsi ska, reggae a rapu neustále.

Jediným zahraničním hostem čtvrtečního večera byli Crushing Caspars, Němci ve štulpnách, co to umí pořádně rozjet a dávají do koncertu snad všechno, co můžou. Tedy pořádný punkový nášlap, pot, výskoky, no a i ty štulpny možná. Divočina se rozjela ve velkém také pod podiem, na domácí Werglův pjos s houslemi a ani na pankáčskou točenou s Volantem neustala. S kamarádem jsme se při setu Volantů u piva dozvěděli, že jsme se stali členy nové kapely Pivosaj, kterou řídí týpek, jenž si bude říkat Pivosaj, první hit, kupodivu s názvem "Pivosaj", vymyslel na místě, pak si rozbil o hlavu kelímek s pivem, chvíli hledal "bubnistu" a pak se ztratil, čímž sešlo z účinkování kapely Pivosaj na Pod Parou.

O závěr čtvrtka se postaraly party Kohout plaší smrt, často a zřejmě právem chválená Nežfaleš (Bandzone.cz) a poličská Mentálně narušená moucha, jejíž basák měl co dělat, aby v tom stavu, v jakém byl, vůbec něco uhrál. Ráno, v době, kdy už jsem se smiřoval s tím, že svůj foťák nenajdu, pak měl zase co dělat, aby se vypotácel z areálu. Na druhou stranu ale nebyl nad oním ránem jediný, který měl slušně nakoupeno.

Den druhý
Po chladné noci nadešlo úmorné páteční vedro, z Krkonoš na ranní rozcvičku dorazila vyhulená partička VHS, dřívějších členů Flaming Cocks nebo 2v1, na The Fialky. A pak, že je dost punkáčů nemusí, vždyť jejich největší hit "Punk, sex, pivo" zpíval celý dav!

Slunce se opravdu činilo, návštěvě od protinožců, Novozélanďanům The Rabble, to možná nevadilo, protože podle ohlasů nadchli Podpáru natolik, že je někteří označili za vůbec nejlepší bandu letošního ročníku. Fanoušci spíše československé scény měli ale jiné favority. Prague Ska Conspiracy, pravda, mezi ně nepatřili, byť podali standardní výkon, do programu Podpáry seděli asi nejméně a mnozí jejich set využili jen jako pivní pauzu mezi Totálním nasazením a vrcholem večera - SPS, E!E, GBH a Konfliktem.

Před koncertem SPS se pod podiem utvořil do té doby největší kotel, při prvních tónech se v samém jádru strhlo pekelné pogo, nevadilo, že téměř na chlup stejný playlist měli SPS vloni, stejně tak pozdější E!E a Konflikt, proč taky. Koncert Růžičky a spol. byl navíc okořeněn dvěma pánskými striptýzy, nechyběla vzpomínka na 21. srpen 1968 a samozřejmě známá to píseň o Ivanovi, co si spletl kombajn s tankem, zpívaná tisícovým sborem. Éčka stále ještě hrají bez zpěváka Bořka, zpěvák číslo dvě a kytarista v jedné osobě Bakča mi oproti minulému koncertnímu setkání připadal pěvecky dalece lepší, jestli on náhodou nebyl střízlivý. Každopádně, když potom spustili se Zdeňkem Růžičkou lidovku "Vínečko bílé", šel z toho mráz po zádech.

To už se ale připravovali jedni z hlavních hvězd letošního ročníku, představitelé druhé punkové vlny GBH. Na podiu i přes svůj věk řádili jako za mlada (ne, že bych si to pamatoval), zpěvák Col Abrahal několikrát během koncertu seskočil z podia a vyrazil k fanouškům dole, vůbec se s nimi snažil komunikovat jako nikdo za uplynulé dva festivalové dny. A publikum, ač o GBH poslední dobou není zrovna slyšet, ochotně spolupracovalo a některých pecek, jako třeba "Give Me Fire", se ujalo takříkajíc pěvecky zodpovědně. A vůbec nevadilo, že se zvedl vítr a že možná dorazí předpověďmi slibované prudké bouřky.

Vítr v korunách stromů a v plachtách stanů ustal, na podiu se přehnal vichr ze Slovenska zvaný Konflikt. Pánové mají na Podpáře spolupráci s publikem jistou sotva vylezou z dodávky, takže by klidně stačilo, kdyby jen hráli, fanoušci dole už by si "Mrtvou planetu" nebo "Rebela" odzpívali sami. I když se některým údajně už hnusí. I když se některým údajně už hnusí. Vision Days si na totéž budou muset ještě počkat, tentokrát působili trochu slaběji než obvykle, ale to už mohl být jen můj pocit zapříčiněný prostupující dvoudenní únavou.

Den třetí
Sobotní ráno zdaleka nenasvědčovalo tomu, že by se počasí mohlo oproti dnům předchozím otočit o sto osmdesát stupňů, v noci žádný liják nepřišel, takže pod širákem se spalo docela dobře. K ranní hygieně spustily svůj set místní partičky Hluboké bezvědomí (Bandzone.cz) a Oranžovej vykřičník (Bandzone.cz), také Zasadíme pařez (Bandzone.cz), kteří loňský ročník otevírali. Moc lidí si je však nevyslechlo, na Vyčůrat a spát (konečně jsem po třech letech tuto pražskou nálož zase slyšel naživo!) už byl stav pod podiem malinko lepší, ale síla vyprošťováku a zubní pasty stále byla silnější a pořádně se rozpohybovat publikum se nepodařilo ani následujícím Benjaming Band.

Sotva ale začalo pršet, to se věci do pohybu daly, Bessar Ungas i Slováci Editor sice s vodou na podiu úspěšně bojovali, před podiem se ale místo kotle tvořila pořádná bahnitá kaluž, do které se moc lidem nechtělo. Zatím. Po hřmění slovenských Illegality (Bandzone.cz) a Němců SS-Kaliert, které jsem strávil v úkrytu také, protože déšť ne a ne ustat, jsem už ale několik osob v kabátu z bahna zahlédl.

Davová Psychóza moc nekoncertuje, spíše vůbec, takže jsem byl hodně zvědav na její výkon. Déšť byl stále poměrně silný, ale jeden z vrcholů festu mohl spustit. Davovka vystoupila ve čtyřčlenné sestavě a bylo to dobré. Dlouhá pauza se nijak neprojevila a došlo na průřez celou tvorbou, novinky asi nikdo nečekal a taky na žádné nedošlo, vlastně proč také. Následující NVÚ jsou legendou taktéž, leč nikdy jsem jejich hudbě nefandil a spíše je pouze respektuji. Předvedli obligátní show s největšími hity a punkáči hýřili nadšením, já jsem zatím radši debatoval s Tuleňem ze Zóny A a Rasíkem z Davovky o všem možném. A právě během našeho rozhovoru vznikl vtípek, který později vyděsil mnoho punkáčů.

Francouzská parta Skarface se přidala do řady ska kapel, kterých bylo na můj vkus na festivalu přehršel. Inu, tahle hudba má výhodu v tom, že na ní díky přímočarosti bude dav reagovat vždy, zkrátka invenčních ska souborů je jako šafránu. A popularitu nezajišťuje kvalita jako spíše název a léta působení. Tahle parta byla přesně ten případ a nejzajímavějším okamžikem byl asi jen cover od Sham 69 "Borstal Breakout" ve ska verzi. Jinak šlo o jedno velké klišé na druhou dobu.

To největší legendu slovenského punku jsem si nemohl nechat ujít, na Zóně A jsem vyrostl a znamená pro mě asi nejvíc z celého československého punku. Téměř vždy vytáhne z rukávu nějaké eso a tentokrát to byl onen vtip, který vznikl za mojí účasti s bubeníkem téhle kapely. Kapela se nazvučila, ale frontman se za celou dobu neukázal na podiu. Petr Korál kapelu uvedl a pak na scénu vtrhnul baskytarista Davové Psychózy, chopil se mikrofonu a začal zpívat "Chceš si žiť po svojom". Konsternované výrazy některých punkerů jsou nepopsatelné. Nikdo nechápal. A Koňýk se zatím spokojeně usmíval, aby pak vyšel na podium a ve svém sněhobílém outfitu odzpíval zbytek show. Bylo to tradiční vystoupení se vším všudy, hlavně tedy averzí fanoušků. Někteří spokojeně pařili a o pauzách po kapele házeli pivo, nebo je častovali urážkami, to je totiž punk. A vrcholem byl asi dvoumetrový hromotluk, který zjistil, že při "Červené armádě" se dobře hajluje, a tak i celou dobu činil, ale nikomu z radikálů, kteří věčně vykřikují hesla proti fašismu, to nevadilo, asi zrovna vykrádali stany.

A pak přišla legenda, první punková kapela v Británii s oficiálním nosičem - The Damned. Jenže se potvrdilo smutné pravidlo, že punkáči si kupují nášivky kapel, které absolutně neznají. To jsou Clash a Damned, kteří hudebně nemají s takovými Sex Pistols společného nic. Tak nakonec před podiem pařilo tak 300 lidí a zbytek znuděně postával v dálce či šel radši na pivo. Vizitka našeho punku. Přitom kapela podala výborný výkon. Staré hitovky i věci z let osmdesátých, nechybělo tomu nic, ale přesto se našel idiot, který musel po kapele hodit pivem. Bylo mi z toho dost smutno. Kapela odvolala většinu koncertů, ale na Pod Parou dorazila, aby schytala piva od agresivních netolerantních primitivů. Naštěstí se tím nedali znechutit. Jenže to už bylo hodně pozdě a já ráno brzy vstával, takže jsem šel spát, abych se nechal zburcovat budíkem v naprosto nekřesťanský čas a za rozbřesku se vydal na cestu přes půl republiky.