V polovině srpna skončila životní dráha člověka, který hudbě věnoval naprosto celý život. Les Paul až do svých čtyřiadevadesáti let pravidelně a neúnavně bavil publikum při pondělcích v newyorském klubu Iridium. Bylo jasné, že v tomto požehnaném věku může smutná zpráva o jeho smrti přijít kdykoliv, ale přesto to byla rána pro velkou část hudebního světa. Připomeňme si tedy něco málo o životě toho neuvěřitelně skromného velikána, který stojí za více hudebními vynálezy, než si kdokoli uvědomuje.

Zrození legendy

Les se narodil 9. června 1915 ve Wisconsinu jako Lester William Polfuss. Ještě dříve, než v osmi letech začal koketovat s harmonikou, hudbu poslouchal takřka pořád. Jeho matka hrála na klavír a blues jí drželo nad vodou v těžkých životních situacích. Ve třinácti byl však mladý Les již aktivním hudebníkem. V té době ho matka aktivně podporovala a doporučila mu, aby vystupoval jen pod jménem Polfuss, zatímco hudební kolegové mu říkali Red Hot Red a on sám se nazýval Čaroděj z Waukeshi. Narůstající popularita však do hlavy mladého muzikanta přinesla první stíny pochybností. Čím byl známější, tím méně mu stačila hlasitost akustické kytary. Muselo tedy nutně dojít k experimentům s telefonním sluchátkem a rádiem, přenoskou gramofonu a rádiem, nebo jejich kombinací. V roce 1934 pak v Chicagu vystupoval už jako Les Paul a hrál ve dvou rádiích, i když v každém pod jiným jménem.

První nahrávka přišla v roce 1936, ač na ní mladý kytarový mág ještě nefiguroval jako Les Paul, ale pod tímto jménem se brzy objevil jako člen doprovodné kapely Georgie Whitea. Jenže v této době jej začala opět tlačit bota, tentokrát však nešlo zesílení, ale zpětnou vazbu. Zkoušel do dutin kytary nalít sádru, což omezilo vazbu, ale učinilo to kytaru nepoužitelnou. Následně přidělal struny na kolejnici, tu nakonec nahradil kusem dřeva, přidělal snímač, krk a heuréka - byla na světě masivní elektrická kytara v pravém slova smyslu. Nevkusný vzhled pak vyřešil dolepením křídel a nebylo co řešit, zbývalo to jen udat nějaké firmě. V roce 1941 byl však od společnosti Gibson vyhozen, protože nikdo nevěřil v nic jiného, než v kytary s dutým tělem. Lesův čas měl přijít až později, kdy konkurent Gibsonu Leo Fender uvedl na trh svoje modely Telecaster a Stratocaster. Tehdy vyšel jasný rozkaz. Najít Lese Paula a jeho kytaru, ovšem titulovanou jako koště se snímačem. A zrodila se legenda - Gibson Les Paul.

Les Paul a Chet Atkins

Další vynálezy

Velký experimentátor vešel do dějin i mnoha jinými vynálezy, které hudební svět změnily snad ještě více než jeho kytary. V jeho době byl používán prakticky jediný způsob nahrávání, a to všechno najednou sejmuté do jedné stopy. Chyběla tak možnost masteringu, mixu a jiných zvukařských kejklí, které dnes zachraňují mnoho hudebníků. Inventor a neúnavný kutil Les však začal fušovat i do nahrávání a díky bohu za to. Při nahrávání svého hitu "Lover" totiž dostal spásný nápad, aby při nahrávání s novou stopou nahrával z nahrávky již stopu dříve nahranou. Nakonec takto navrstvil osm stop kytar a spustil novou senzaci, která znamenala revoluci v nahrávání. Zašel dokonce tak daleko, že rozebral svůj cadillac, aby si zkonstruoval stříhací zařízení záznamu. Jeho řešení byla ve své jednoduchosti natolik geniální, že rozum zůstával stát.

Dalším jeho husarským kouskem bylo vícestopé nahrávací zařízení, které vymyslel na přání legendárního Binga Crosbyho. Jedna firma mu poskytla vše potřebné a on udělal nejprimitivnější věc na světě, alespoň z dnešního pohledu. Zkrátka přidělal do magnetofonu ještě jednu nahrávací hlavu a bylo to. Tento nápad brzy zaplavil trh a určil způsob nahrávání na několik dalších let dopředu. Jenže by to nebyl Les, aby nepřišel s ještě větší bombou. Osmistopý magnetofon by se s trochou dobré vůle dal možná v některém menším nahrávacím studiu najít i dnes, minimálně před pár lety totiž patřilo jejich použití k běžné praxi. A mnoho muzikantů by mohlo vyprávět, kde by bylo bez těchto vynálezů. Kupříkladu Queen by pravděpodobně nikdy nenahráli svou slavnou "Bohemian Rhapsody", která obsahuje více jak 180 stop. Koneckonců celá studiová hra Briana Maye stojí na vrstvení kytar.

Umělec

Přes všechny tyto vynálezy však Les Paul zůstával hlavně geniálním kytaristou s dokonalým feelingem a citem pro tón, že se mu mohl rovnat málokdo. Jeho kariéru ale ohrozila nehoda, která mu ošklivě pochroumala ruku, takže si ji musel nechat upravit tak, aby mohl hrát na kytaru. Jeho kariérním ternem však bylo manželství s Mary Ford. Tato zpěvačka s ním tvořila brilantní duo, které se těšilo velké popularitě a mělo na svědomí několik velkých hitovek své doby. Z nich stojí za zmínku hlavně "How High The Moon". Ovšem hudební svět měl jiný názor a v padesátých letech nastoupil rock'n'roll a jazzová hvězda začala hasnout, což vyústilo v rozchod s Mary a po nějaké době i odchod ze scény. To znamenalo velkou tragédii pro jazz, ale v zuřící beatlemánii si na Les paula málodko vzpomněl.

"How High The Moon"

Na scénu se však vrátil s velkou pompou. Jeho comebacková alba s Chetem Atkinsem patří do zlatého fondu hudby. V té době však již šedesátník nehodlal nijak dobývat svět, takže se v poklidu pohyboval scénou, občas někde zahostoval a nakonec si udělal nahrávací pauzu, která trvala dlouhých sedmadvacet let a byla ukončena albem "Les Paul & Friends: American Made World Played", kterým oslavil devadesátiny. Hosty na něm byli kupříkladu Eric Clapton, Jeff Beck či Jimmy Page. To už však Les Paul pravidelně každé pondělí vyprodával klub Iridium, kde vydržel až do své smrti, která připravila hudební svět o jednoho z největších géniů a vynálezců všech dob.

Největší lespaulisté dneška

Kytary Les Paul se staly fenoménem a kultem, který začalo vyznávat mnoho kytaristů, a nebylo se čemu divit. Brilantní zpěvný plný tón této kytary se ničemu nevyrovná. Proto mnoho hráčů navždy spojilo svoje jméno s těmito nástroji, když jim firma Gibson nechala vyrobit tzv. signature modely. Následující čtveřice je pak takovým malým výběrem, jenž nemá určovat ty nejlepší nebo nejzajímavější, ale nejaktuálnější vyznavače těchto kytar. Zkrátka hráče, kteří mají ještě co mluvit do rockové scény.

Dlouhovlasý hardrocký bůh, legenda hudebního světa a brilantní technický kytarista, který vynesl svou kapelu na naprostý vrchol. Jimmy Page začínal hrát sice na kytaru československé výroby, ale nakonec se usadil u modelů Les Paul, které se staly jeho hlavní kytarou. Samozřejmě během své dlouhé kariéry někdy použil i jiné nástroje, ale kromě dvoukrkého Gibsonu budete těžko hledat fotografie, kde by v rukách třímal jiný nástroj. Lze ho s trochou dobré vůle považovat za největšího zastánce kytar Les Paul všech dob. Byl jedním z těch, kteří se podíleli na albu k Les Paulovým devadesátým narozeninám.

Zakk Wylde - kytarista, který málem vyhodil producenta oknem ze studia, když mu vymlouval použití kytar Les Paul. Tento hromotluk, který zachránil Ozzyho Osbourna před pádem na hudební dno, se totiž stal zapřísáhlým obdivovatelem těchto kytar a jeho úpravy modelů se staly natolik populárními, že se prakticky všechny dnes vyrábí sériově a jeho psychedelické kruhy můžete spatřit v rukách nejednoho mladého kytaristy. Za zmínku stojí i historka, kdy mu byla ukradena jeho nejoblíbenější kytara, a když ji v bazaru našel jeden jeho fanoušek, jenž ji dle sériového čísla poznal, tak ji koupil a vrátil původnímu majiteli.

Klobouk, vlasy do obličeje, cigáro v koutku a Les Paul na krku, to je Slash. Zjevení rockové kytary a fenomén devadesátých let. Velký přítel a obdivovatel Les Paula byl jedním z prvních, kteří oznámili jeho smrt a kondolovali rodině. Lehkou ironií je to, že sériově vyráběný model Gibson Les Paul, jenž nese Slashovo jméno, vychází z jeho nejoblíbenější kytary, kterou používá hlavně při studiové práci. Tento nástroj ovšem není originálním Gibsonem, nýbrž kopií, kterou si Slash nechal vyrobit od jednoho amerického kytaráře. Tato kopie ale má takové kvality, že se brzy stala jeho hlavní kytarou, kterou slyšíme ze slavných nahrávek Guns N' Roses z devadesátých let.

Frontman milovaných i proklínaných popunkových Green Day je jedním z kytaristů, kteří stojí za renesancí modelu kytary Junior v nedávné době. Tento energický kytarista nikdy zrovna neoplýval virtuozitou, ale jeho hra je živelná a líbivá. Dlouhé roky sice preferoval modely Fender Stratocaster, ale hlavně album "American Idiot", které vyneslo kapelu zpět do první ligy, mu přineslo do kytarového arzenálu Juniory. Firma Gibson nakonec začala vyrábět pro Billieho Joea jeho vlastní sérii těchto kytar se speciálními snímači vytvořenými dle jeho přání a požadavků.