Už více než pět let úspěšného hraní má za sebou brněnská revivalová kapela Glass Onion. Čtyři bývalý spolužáci z vysoké školy, kteří skupinu založili v okouzlení z nestárnoucích melodií liverpoolských Beatles, si s repertoárem moc hlavu nelámou. Dnes jsou schopni věrně reprodukovat více než osmdesát melodií od svých světoznámých předchůdců. "My jsme se ani nestačili divit! Ze začátku jsme po nějakém ocenění z vnějšku ani netoužili. Ale ono to přišlo samo, lidi ta hudba prostě chytla," říká zpěvák a bubeník v jedné osobě, Robin Orsáček.

Spousta koncertů, plné sály, nadšení fanoušci. V čem podle vás tkví tajemství takového úspěchu beatlesáckých písní dvacet let po rozpadu slavné kapely?

Je to možná všechno v tom, že tato hudba nikoho neruší. Beatles, to je takový styl, přijatelný pro všechny. Pokud člověk vyloženě neposlouchá techno, tak si aspoň jednou za život projde obdobím, kdy se mu Beatles a jejich písničky hodně líbí.

Jak vypadá vaše publikum?

© facebook interpreta

Je hodně různorodé. Od starších ročníků, kteří si přijdou poslechnout písně, při kterých kdysi vyrůstali až po obrovskou spoustu patnácti až sedmnáctiletých holek a kluků, kteří zrovna v tomto věku hledají něco, s čím by se mohli ztotožnit. A Beatles jim to asi umožňují.

Máte představu, kolik lidí na vás chodí?

To záleží na kapacitě sálů a klubů, ve kterých hrajeme. Průměrně to bývá něco kolem pětiset lidí, ale jsou i veliké koncerty na různých festivalech, kde je publikum pochopitelně nespočetně větší.

Beatles hrajete už od svého vzniku, nebo jste k jejich repertoáru došli až po nějakém hudebním vývoji?

To je docela zajímavý. My jsme totiž začínali s folkovou muzikou, která nás bavila a neměla pochopitelně s Beatles nic společného. Jenže pak jsme na nějakém povedeném koncertě přidali jednu skladbu od Brouků a posléze na zkouškách zjistili, že by nás docela bavilo, zkusit se naučit všechny jejich skladby a udělat komplet revivalový koncert.

Jak jste si vybrali svůj název, který v překladu znamená "skleněná cibule "?

Když se dnes kapely jmenují Mechanický pomeranč nebo Automatický grapefruit, proč bychom nemohli být Glass Onion? Navíc většina našich fanoušků nejde na Glass Onion, ale spíš na Glási, někdy dokonce na Glázi, takže ono je to trochu jedno.

S tímto názvem jste začínali?

V podstatě ano. Měli jsme dlouhé období, kdy jsme byli bez názvu a potom přišel někdo z kapely s návrhem, že se budeme jmenovat The Kocours. To jsme zamítli. Pak byl další návrh, The Glass Onion, a to už nebyla síla autorovi návrhu jeho nápad odepřít. A navíc je to taky název naší oblíbené skladby od Beatles.

Kdy jste se jako kapela dali dohromady?

Zhuba před pěti lety, v posledním ročníku studia gymnázia. Kluci se všichni znali, protože byli spolužáci a mě si kdoví proč vyhlídli na jednom koncertě jiné kapely. Zeptali se mně, jestli bych jim nebubnoval. Tak jsem oznámil, že na bicí jsem v životě nehrál, ale že bych chtěl.

Když se vrátím zpět k vašemu repertoáru, zajímalo by mě, kde si sháníte texty a akordy k písním?

Dřív jsme si skoro všechny skladby odposlouchávali a sami vypisovali, protože toho moc k sehnání nebylo. Dnes je to výrazně jednodušší. Teď máme k dispozici kompletní partitury, takže si vždy jenom řekneme, co budeme hrát a každý se doma naučí svůj part. Před koncertem si takovou píseň zkusíme a když to zní dobře, zařazujeme ji do repertoáru.

Máte vůbec nějaký systém nebo pořadí, ve kterém jednotlivé skladby na koncertech hrajete?

Snaha o to vytvořit jej tady je vždy. Dokonce se nám to občas ze začátku koncertu i daří, hrát v takovém pořadí, jaké jsme si připravili, ale nakonec to většinou stejně sklouzne k tomu, že hrajeme na přání. Podle toho, co si kdo ze členů kapely zrovna přeje, hrajeme. Lidi to ale nepoznají, pro ně ten koncert snad budí dojem připraveného vystoupení.

Poslední otázkou bych se chtěl zeptat na vaši vlastní tvorbu. Existuje nějaká?

© facebook interpreta

To je celkem problém, kvůli kterému jsme se už mnohokrát neshodli. Já mám například spíš blíže k rocku, zatímco zbytek kapely stále tíhne k folkové muzice a v tom je těžké hledat kompromis. Každopádně, i kdybychom chtěli vystoupit s vlastní tvorbou, museli bychom udělat vlastní koncert a nemíchat svoje věci s Beatles a naopak. To by nebylo dobrý.

Takže dá se ale něco takového v budoucnu očekávat?

Snad ano, určité nápady máme. Ale zatím je příliš brzy o nich hovořit.

Děkuji z rozhovor.