Fuck.

Řeknu vám, že na tuhle desku jsem se docela těšil. Říkal jsem si, že po té spoustě popu se mé uši zase nalokají trochu tvrdých kytar a vůbec našlapaného crossoveru Limp Bizkit a skvělé singly "Take A Look Around" a "My Generation" mě v tom jen utvrzovaly. Ale nikdy není všechno tak skvělé, jak se zpočátku může zdát.

Fuck you.

Co se mi na kapele líbí nejvíce, je jejich vztah k fanouškům. Před vydáním této desky uspořádali po USA turné, na které měli díky sponzorství Napsteru všichni fandové vstup zadarmo a i jejich hudba se snaží fandy jen potěšit. Jejich přístup se jim vyplácí, v Americe se "Hot Dog..." hned první týden prodalo okolo milionu kusů a v poslední době úspěšně dobývají i Evropu, v Británii se například singl "Rollin'" bez problémů dostal na vrchol hitparády. Z toho všeho ovšem vyplývá jedna věc - Lim Bizkit už dávno nejsou tvrdou kapelou pro rockové fandy, ale spíše trošku tvrdším popem. I když přiznávám, že fanynky Lunetic by měly určitě naprosto odlišný názor.

Fuck off.

Kapela naprosto přesně ví, co činí jejich písničky pro posluchače tak přitažlivými. Naostřené kytarové riffy, občas nějaké ty elektronické hrátky, spousta scratchů DJe Lethala a hlavně výborný hlasový projev frontmana Freda Dursta, který dokáže vše od čistého zpěvu po rapování i řev. Většina desky se nese v duchu rockověrapových vypalovaček (ostatně singly "My Generation" a "Rollin'" jsou skvělou ukázkou), ale kapela umí i zvolnit či se vydat do jiných vod, čímž vás přinutí chvilku přestat skákat a více zaposlouchat. Za příklad berte třeba "The One", ve které Durst ukazuje, že umí zpívat (za touto skladbou je navíc jedna "utajená" podobného charakteru). Velkým krokem jinam je "Getcha Groove On" postavená na jednoduchém synťákovém motivu, chemické base a díky hostování několika rapperů by se vyjímala spíš na nějakém hip-hopovém albu. Ale je příjemným osvěžením. Hodně mě taky baví písnička "Take A Look Around" z filmu "M:I 2", která je postavená na známém motivu z filmu i seriálu, ale ubíhá někam úplně jinam. Druhá verze "Rollin'" s podtitulem "Urban Assault Vehicle" je ale šlápnutím někam do..., nuda, strašná nuda, i když je slyšet, že se kapela při nahrávání docela vyřádila. Devítiminutové outro, během něhož někdo mluví, směje se a tak, je možná zážitkem pro fanoušky, ale jinak...

Fuck up.

Z hudebního hlediska jsou Limp Bizkit hodně v pohodě, chtějí bavit sebe i fanoušky a to se jim skvěle daří. Ale řeknu vám, že by si možná mohli trošku rozšířit slovní zásobu. Když je každé třetí slovo "fuck", začne vás po polovině desky bolet hlava a na konci už máte červenými fixkami popsán s "fuck" celý pokoj. Nikdy mi sprostá slova v textech nevadila, ale to, co předvádějí Limp Bizkit, je už i na mě moc. Nakonec jsem ale na to přišel. Kapele se totiž asi špatně píší texty, a tak všude, kde neví, co dát, nacpou "fuck". Možná by nad těmi texty měli sedět trošku déle...

Fuck them.

CD k recenzi poskytla firma Universal.

Album: Limp Bizkit - Chocolate Starfish And The Hot Dog Flavoured Water
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 75:01
Skladby: Intro, Hot Dog, My Generation, Full Nelson, My Way, Rollin' (Air Raid Vehicle), Livin' It Up, The One, Getcha Groove On, Take A Look Around, It'll Be Ok, Boiler, Hold On, Rollin' (Urban Assault Vehicle), Outro