"Chceme hity, žádné experimenty!" Tak zněly nejčastější prosby fanoušků a Švédové Mando Diao si to vzali k srdci. Upustili od koketérií s elektrem a country choutek a naservírovali desku, u které si žádný z našich několika set svalů neodpočine.

Po předloňské desce "Never Seen The Light Of Day" už je mnozí zatratili a začaly se rojit obavy, že vrchol Mando Diao zdolali už v roce 2006 s deskou "Ode To Ochrasy". Já od letošního února tohle tvrzení vyvracím a říkám: Ne, Mando Diao sice už byli těsně pod vrcholem, ale slezli znova do výškového tábora, aby nabrali sílu a mohli se znovu vrátit tam, kde přestali a posunuli se ještě výš. Možná i na ten kýžený vrchol.

To, že deska "Give Me Fire" bude mít grády, jsem začala větřit s pilotním singlem "Dance With Somebody", který připomněl, že v mainstreamovějších rádiích se může sem tam opravdu objevit lesklý kamínek v té hromadě písku, který nám je servírován. Song s nádechem sedmdesátkového diska roztančí i babky z horní i dolní, které si společně s pěti Švédy mají možnost zavzpomínat, jak to tehdá vlastně bylo. Taneční lekce s retrofilní vypalovačkou zdaleka nekončí. Pánové naleštili lakýrky, natáhli na sebe obleky nasadili übersexuální výraz Jamese Bonda a nebylo by to ono, kdyby nabyla v sázce nějaká ta micinka. Jmenuje se "Gloria", je to skvostná píseň a další z toulek po hudební minulosti. Aby ne, kapela se nechala inspirovat stejnojmennou hitovkou Patti Smith, která už má za sebou více jak tři dekády. Tohle není laciný pokus o rádoby atmosféru sedmdesátých let - tohle sedmdesátá léta jsou! Jistě, lehce s nádechem dnešního desetiletí, ale atmosféru zakonzervovanou na placce tomu nikdo nemůže upřít.

Hrátky s časem u Mando Diao nevyznívají vůbec trapně, naopak vyloženě agentovská "High Heels", kde se Norfonův hlas plazí po notách jako liána, nenechává za sebou jen hloupý pocit ticha, že tohle už je pasé, ale bouřlivý potlesk. Že nemáte moc rádi barové songy se začouzenou atmosférou? A co takhle zavzpomínat na léto '87, kdy Patrick Swayze lámal u obrazovek jedno srdce za druhým v dojáku o hříšném tanci? Že by se vám to zamlouvalo více? Tak to si (opět) rádi trsnete na "Mean Streat".

Kapela během nahrávání údajně poslouchala s chutí desky Black Sabbath "Sabotage" a "Sabbath Bloody Sabath". Jejich metalový experiment lehce vystrkují růžky v "You Got Nothing On Me", kde zpěvák dokazuje, že se nemusí bát ani vyšších poloh ba naopak písni to dalo Osbournovský punc, který znova sklízí ovace ve stoje.

Na desku se zkrátka tančí od prvotního zmáčknutí "On" téměř až do konce, výjimkou je song "Crystal", která je možná trochu více "Sailing" Roda Stewarta než songem Mando Diao, to je ale jediná chybička na kráse jinak skvělého, do poslední notičky a detailu dotaženého alba.